Už navždy! ... snad.

gratuluju

Operace akutní miokarditidy se nám trošku protáhla... S desetiminutovou zástavou se nám nakonec ale pacienta podařilo nahodit... Naštěstí... To jeho srdce toho už moc ale nezvládne...

„ Medicína by měla vymyslet něco... Pro takto nemocné kardiologické pacienty..." Řekl jsem jen tak mezi řečí v umývárně.

„No co víš, třeba se povede něco takového právě tobě" řekl mi Valenta s úsměvem a odešel z umývárny.

„Tak to asi těžko" povzdechl jsem si, utřel jsem si ruce a hned ho následoval.

Šel jsem hned na lékařak, kde jsem si myslel, že budou holky a Roman. Ale když jsem vešel na lékařak, tak mě uvítalo pouze a jenom prázdno. Podíval jsem se na hodinky... Bylo už skoro půl třetí odpoledne... Atestace měli každou chvíli končit...

Dlouho jsem nepřemýšlel, co dál. Zavřel jsem dveře a vydal se zpátky na příjem.

„Mery" přišel jsem k ní a jemně ji pohladil po ruce.
„Ano" otočila se.
„Já jsem kvůli té operací asi prošvih svou atestaci..." Řekl jsem opatrně.
„ja to říkala" řekla Mery hned.

Čekala jsem že mi bude něco vyčítat nebo se na mě zlobit, ale ona nic... Místo tohle se ke mě naklonila a řekla.
„Gratuluju... Ti profesoři se ptali kde jsi... A když jsem jim řekla že jsi na sále, tak se tam všichni vydali a přes skolo se koukali na tvou operaci... Nevím jestli Jirka nebo kdo... Je přenutil aby ti tu atestaci dali... Každopádně ji máš..." Usmála se na mě Mery a vstala ze své židle.

Vyjeveně jsem na ni koukal vůbec jsem nechápal, to co mi tady teď říká... Nemohl jsem uvěřit tomu... Že by to bylo tak lehké...
„Takze já mám praktickou část atestace už hotovou?"
„Jo" kývla Mery hlavou.

Byl jsem tak šťastný, že jsem si musel hned obejmout. Ona mé obětí opětovala... Po chvíli se ale odtrhla a řekla.
„Roman, Lucka, Vali a Ema už mají atestaci taky... Čekají na tebe v bufetu." Usmála se na mě.

„To bych za nimi asi měl jít co?" Pousmál jsem se.
„Jojo" řekla, a tak jsem ji hned dal velkou pusu a vydal se za ostatními do bufetu.