Už navždy! ... snad.

papírování

Blížil se večer a s ním konec služby. Celou dobu jsem čekala, než za mnou přijde vyřídit si služby... Ten moment nastal právě ve chvíli, když u mě byl David. Společně jsme zrovna  probírali nějaké věci ohledně večera.

„takže ji s sebou vezmem?"
„pokud bude mít všechny úkoly tak klidně" usmála jsem se na něj.
„Fajn... Ale moc dlouho se nezdržíme, ať si můžeme spolu užít večer" usmál se šibalsky... Hned mi bylo jasné, co má na mysli, ale dřív než bych mu stačila cokoliv říct, tak se přiřítil Michal.

„Čau, primář říkal, že se mám přijít domluvit na rozpis služeb"

„Tak to tě sem primář poslal správně" vstala jsem ze své židle a podívala se na něj.

I David zvedl hlavu od mého ucha, do kterého mi před chvílí něco šeptal a spražil Michala podezíravým pohledem.
Musela jsem rychle zareagovat, než se stane něco špatného.
„Davide, tohle je Michal... Nový doktor... A Mich..."
„ My se známe" řekl David dost nepříjemným tónem.
„Vy... Se znáte?" Koukala jsem se na ně vyjeveně.

„Jo..." Polkl Michal.
„Co?" Nechápala jsem pořád...

„Známe se z kurzu první pomoci... A hlavně z finále jedné biologické soutěže, která mi měla pomoct s přijímačkami na medicínu..." Změřil David Michala nepříjemným pohledem... Pak se zase otočil ke mě „Tenhleten budiš k ničemu podváděl a opisoval odpovědi od ostatních... Do toho balil učitelku, která nás tam měla hlidat, takže ji bylo naprosto jedno, že trajdá po celé třídě a kouká se ke všem do jejich papíru... A vzhledem k tomu, že to kontrolovala ta samá učitelka... Tam dostal 97%... Já měl 96%... A tenhle hajzl se mi ještě trapně posmíval" vysvětlil David a já jeho zlověstné pohledy konečně začala chápat.

„No nevím, kdo je tu hajzl" ušklíbl se Michal.

„Ty... Ty malý namistronvaný blnečku" řekl, tedy spíš zařval David.

„Já jo? Nevím kdo je tu blbeček... Ale máš pravdu ty nejsi blbeček ty jsi debil" zařval s plna hrdla Michal.

Oba po sobě v tu chvíli skočili a začala pořádná rvačka.

„Nechte toho! Oba! Hned!" Zařvala jsem a snažila se je od sebe oddělit... ale marně.

Oba se bili hlava nehlava přímo uprostřed urgentu na očích desítkách pacientů a jejich nejbližších.

Teprve, když vyšla Ema s Romanem z boxu a všimli si jich, tak mi je pomohli oddělit a napjatá situace se zase trochu uklidnila.

Oba jsem je změřila naštvaným pohledem a poslala je na volná lůžka kvůli ošetření.

David si z rvačky odnesl 10 stehů na levém obočí a naraženou ruku. Michal lehčí otřez mozku a pěkně zbarvený monokl. A já prestože jsem se rvačky nezúčastnila, plnou složku papírování.