Už navždy! ... snad.

Kačka

Kačka je Majdina dlouholetá kamarádka. Znají se už od školky a od té doby jsou z nich nejlepší kamarády. Jezdí spolu na výlety, nakupovat, na bazén... A když přišlo na to, že se měla Majda rozhodnout, koho ze svých kamarádů vezme, tak se prakticky okamžitě rozhodla pro Kačku. Více méně jsem s tím počítala, takže mě to vůbec nepřekvapilo.

„🎶" v autě vyhrávali nejrůznější písničky a holky si je ze zadní sedačky hlasitě prozpěvovaly. Občas se k nim dokonce přidal i David, ale to jenom výjimečně ve chvílích, kdy ho nebavilo nekonečné řízení, nebo přes písničku neslyšel vlastního slova.

Všichni jsme se hlasitě smáli a to jsme ještě nebyli ani v půlce cesty.

„Mery pustiš tu písničku ještě jednouu prosím" žadonila Majda.

„Jo Mery prosím, je naproti bombová" přidala se k ní i Kačka.

„Tak fajn holky, ale už naposledy jasný!"

„jasny!" Řekly jednohlasně a já jim pustila písničku naposledy.

David mě pohladil po stehně a hend se pustil do zpívání s holkama.
Po chvíli, co jsem se poslouchala, jsem se k nim ale připojila taky, protože ta písnička mi už lezla tak na mozek, že mi bylo jasné, že mi bude v hlavě znít minimálně další dva tejdny.

Když jsem si s nimi zazpívala už i já, tak holky naštěstí už žádné další písničky nepouštěli a koukali na tabletu na nějaký seriál. Smáli se u toho jak střelené a zběsile komentivali hlavního hrdinu. Díky tomu, že měli sluchátky jsme měli konečně s Davidem klid na to si sami popovídat, a tak jsme zbytek zdlouhavé cesty stavili povídáním o všem možném. Počasí... Krajině... Mámě... Jeho atestaci, která kvůli nemoci jednoho člena komise musela být přesunuta na čtvrtek a samozřejmě jsme taky řešili co podnikneme v létě.

Byli toho tolik, že jsme se ani nenadáli a už jsme byli na místě.