Už navždy! ... snad.

hajzl

(zase pohled Majdy, ať je to trochu sranda🤣)

„Mery, nevidělas mojí učebnici do bioly? Dneska vracíme učebnice a já nevím kde... Co se tu válíš?" Seběhla jsem schody a zarazila se hned, co jsem si všimla, že se Mery válí na gauči.

„Hm..." Podívala se na mě a zase zavřela oči.
Na sobě měla svoje oblíbené šaty. Vedle ní leželo její černé sako a batoh. Na zemi pod ní, byli její bílé tenisky.

Posadila jsem se vedle ní.
„Prisla jsi dost pozdě... Už jsem se chystala do postele... Co se stalo? Kde je David? Vy jste se pohádali?" Zeptala jsem se a chvíli čekala na Meryinu odpověď.

Mery se mlčky posadila a chvíli na mě koukala. Po chvíli se začala hrabat v batohu, který ležel vedle ní. Když našla to co hledala, vytáhla z něj papír a podala mi ho. Když jsem si ho vzala do ruky, tak se postavila a trošku ode mě odstoupila.

Vzala jsem si do ruky papír a začala si ho prostudovávat. Chvíli mi trvalo, než jsem pochopila o co tu jde.

„Ty ty jsi..." Nestihla jsem to ani doříct, než mi skočila do řeči.

„Jo..."

„A David..."

„Nasel jsi novou... Hezčí... Mladší... Hubenější... Modelku" usmála se Mery uměle.

Poznala jsem na ní, že ji to je strašně líto, a že ji dělá velký problém se tady přede mnou nerozbrečet.

Přistoupila jsem k ní a objala jí.
Pevně mě chytila a já ji objala ještě pevněji.

„Ségra, my to spolu zvládneme, David je hajzl... Myslela jsem, že je jiný, ale není..." Pustila jsem jí a ona mě pohladila po hlavě.

„Kdy jsi tak dospěla?" Usmála se na mě a utřela si přicházející slzy.

„Sama nevím, ještě včera jsem se koukala na krtečka a dneska se cítím jako čerstvá čtyřicítka" usmála jsem se na ní a ona mi svůj příjemný úsměv oplatila a společně s ním mě znovu objala.