Koukala jsem se, jak David odchází do bufetu... Když zašel za roh, tak jsem se znovu vrátila ke svým papírům.
„Promiňte..." uslyšela jsem nad hlavou povědomí hlas.
„... Já jsem ten nový doktor" řekl a já vzhlédla od papírů a zadívala se do jeho pro mě moc dobře známých očí...„Mery?! Jsi to opravdu ty?" Zeptal se bez toho, aby ze mě spustil oči.
Kývla jsem hlavou a dostala ze sebe pozdrav: „Ahoj"
„Jak dlouho to je, co snem se viděli naposledy... Pět let?"
„šest" řekla jsem bez přemýšlení.
Neměl nejmenší tušení, co všechno se za těch šest let změnilo.
Chvíli jsme tam jen tak mlčky stali... Očividně jsme ani jeden nevěděli, co si myslet... Nebo spis on to nevěděl... Já měla jasno... To on mě opustil... To on odjel... To on mě tu nechal... Já miluju Davida... On je pro mě teď to nejcennější... A nehodlám tady ztrácet čas s tímhle... Až příliš hodným, bezohledným doktorem... Řekla jsem si vduchu a posadila jsem se zpátky na židli.
„ Primářovna je touhle chodbou... Druhé dveře vlevo" ukázala jsem mu, kudy se má vydat a dál jsem si rovnala papíry do šanonu.
Musela jsem si protřít dlaněmi obličej... Nemohla jsme se vůbec soustředit na papírování... V hlavě jsem měla tolik věcí a ještě k tomu se teď vrátil on... Proč zrovna do Rubavy... Proč nejel do své rodné Prahy? Proč? Proč musel přijet zrovna sem? Já to s ním měla sice vyřešený... A to nadobro, ale obávala jsem se, že on to vyřešený pořád ještě nemá a bude se chtít o něco pokoušet...
Znovu jsem si protřela obličej a podívala se ke dveřím urgentu, právě ve chvíli, když v nich stala Míša s kočárkem.
„Ahoj, přišli jste se na nás podívat" postavila jsem se a šla za nimi. Zase alespoň na chvíli jsme nemusela myslet na nic, co mě zrovna trápilo.
„Ahoj, jojo... Andy se nějak nechtělo spát tak jsme si řekli, že se stavíme" usmála se na mě Míša.
Z kočárku jsem vytáhla dvouletou blonďatou holčičku a chvíli si ji jen tak chovala v náruči.
„Teto Mely, my jsem s mámou byli dneska v zoo" chlubila se mi hned malá Andy.
„V zoo?" Usmála jsme se na ní.
Andy kývla hlavou.
„Tak to mi budeš muset všechno povyprávět" usmála jsem se a společně s Míšou a Andy jsme zamířily ke mě do kanceláře.
ČTEŠ
Už navždy! ... snad.
PoetryTato povídka volně navazuje na povídku nejlepší přátelé 💗. Aneb po šesti letech.💘