Už navždy! ... snad.

oslava

Hned co jsme dorazili do nonstopu, tak jsme si všimli našeho oblíbeného stolu, který obklopovali naší nejlepší přátelé. Toho stolu ani jich si nešlo nevšimnout... Byl to stůl uprostřed nonstopu, blízko baru a  díky nám byl vždy hodně hlasitý. Což nám samozřejmě vyhovovalo, protože jsme se alespoň nebudilo a mohli jsme si užívat společně stráveného času.

Hned co si nás Lucka s Válí všimly, začaly na nás zběsile mávat a ukazovat, ať jdeme za nimi.

Samozřejmě jsme s Davidem ani nezaváhali a hned k nim zamířili.

"Čau!" Pozdravila jsem všechny a sedla si vedle Lucky.
„Ahoj" pozdravil je David a usadil se na poslední volné místo vedle mě a Romana.

„No čau" odpověděla nám na pozdrav Lucka.

„Kde jste tak dlouho?" Zajímala se.

„Ale... Majda zdržovala..." Pousmála jsem se.

„a kde ji máte?" Zeptala se hned Vali.

„Doma... Dostala pětku z chemie... Z blbého názvosloví... Chápeš to?"

„No to teda chápu... Já měla poprvé z názvosloví taky za pět a vidíš co ze mě je?" Usmála se Vali.

„Osamělá alkoholička" usmála jsem se a ukázala na její sklenku vína.
„Nech si toho... Jsem přeci krásná, upřímná, mírumilovná doktorka" řekla Vali.

Všichni jsme se jako na povel začali smát a oslavovat, zatím jen z půlky úspěšnou atestaci.

Domů jsme s Davidem dorazili krátce před půlnocí. U Majdy v pokoji se ještě svítilo. Sto chutí jsem za ní chtěla běžet a seřvat ji, že se neučí, ale David mě zastavil.
„Ne... V klidu ano... Slíbila, že se bude učit, tak se určitě učí..."

„Ale prosimtě jakobyy ji neznal... Bestak kouká na nějaké ty svoje seriály... Nebo telefonuje s nějakou ze svých podprůměrných kamarádek." Stala jsem se za svým a vyrazila k ní do pokoje.

David mě hned po dvou schodech následoval.

Když jsem otevřela dveře jejího pokoje, s údivem jsem zjistila, že Majda spí se sešitem z chemie na hrudi a spokojeně pochrupuje. Její mobil ležel na stole v  opačné části pokoje. „Vidíš já ti to říkal..." Ozvalo se za mnou.

„No jo... Měl jsi pravdu... Promiň ej toho na mě nějak moc" zavřela jsem dveře od pokoje a společně jsme po schodech slezli zase do obýváku.

„Neomlouvej se musíš být unavená... Půjdeme si lehnout jo?" Usmál se David a dal mi na čelo pusu.

„Jo" oplatila jsem mu úsměv a do půl hodiny jsme i my spokojeně ležely ve své posteli.