Už navždy! ... snad.

chata

Vzhledem k tomu, že jsme přijeli okolo desáté večer, tak jsme si jen nanosili věci dovnitř, osprchovali se a chytali jsme se jít spát. Ostatní měli přijet až zítra, takže jsme měli spoustu času na sebe.

„Tyjo, těch 7 hodin řízení byla fakt síla" posadil jsem se na postel a pozoroval Mery, jak si vytahuje věci z kufru a sistematicky je skládá do skříně.
„Se divím, že ještě nespíš, já řídit tak dlouho jako ty, tak usnu hned co zastavíme" usmála se Mery a povesila si na ramínko modré šaty.

„Holky už spí?" Zeptal jsem se.
„Ne koukají na nějaký film... Jsou nahoře, řekli ,že prý si tam dají matrace a budou tam spát." Usmála se na mě Mery a já přikývl.

„asi to dodělám ráno..." Posadila se Mery na postel vedle mě a opřela si hlavu o mě rameno.
„S tím souhlasím..." Zívl jsem... Ta únava na mě nějak dolehla.

„Nepujdem si lehnout?" Zeptala se Mery.
„Ne... Pojď dělat něco zajímavější..." pousmál jsem se šibalsky.

„Ne... Jsem dost utahaná a ráno mi nebylo zrovna nejlíp asi na mě něco leze..." Řekla Mery rozespale.

„jses si jistá?"

„Jo, zítra je taky den... Nezlobíš se?"

„Ne neboj.... Hlavně ať ti je líp" usmál jsem se a políbil jí na čelo.

Ráno, se první vzbudila Mery. Zamířila do kuchyně přichystat snídani. Podívala se na hodinky. Bylo půl osmé.
„Ostatní tu budou nejdřív před obědem" řekla si pro sebe a začala pro všechny chystat snídani. Pořád ji nebylo zrovna nejlíp, ale bylo to o trošku lepší než včera, tak se to rozhodla neřešit.

Když se i ke mě dostala vůně palačinek, vyskočil jsme z postele jako laňka a pelášil do kuchyně.

Mery snažila palačinky a holky je jedly o sto šest a u toho si povídali.

„Dobré ráno" pozdravil jsem všechny a hned zamířil k Mery, abych ji mohl dát pusu.

„Dobre ráno" odpověděli mi holky s plnou pusou.

Mery se na mě usmála a taky mě příjemným hlasem pozdravila.

„Ema s Romanem tu budou do hodiny... Před chvílí jsme mluvila s Emou" řekla mi mery když jsem usedl ke stolu a začal si mazat palačinky marmeládou.

„Fajn a budeš potřebovat s něčím pomoct?" Zeptal jsem se

„Ne ne, díky" usmála se na mě Mery a dal se věnovala palačinkám.

„Mery můžeme s Kačkou do bazénu?" Vstala Majda od stolu.

„Nechcete chvíli počkat, teď jste dojely..."
„Mery prosím..." Naléhala Majda dál a i kačka se k ní přidala.
„Tak fajn, ale žádný kraviny jasný!" Povolila nakonec Mery.
„Jasny" usmála se na ní Majda a obě holky se hned převlékly do plavek a vyrazily k bazénu, kde následně strávily skoro celý zbytek dne.