Už navždy! ... snad.

Praha

Na třídní schůzky se mi vážně nechtělo, už když jsem byl menší, tak mi třídní schůzky přišli jako největší zbytečnost. Ale teď jsme bohužel neměl jinačí možnost. A tak jsem si rovnou udělal výlet do Prahy.

Ráno jsme vyrazili chvíli potom, co Mery odešla do práce. Projel jsme se autem do Prahy. Zašel jsem si do pár obchodu, na kávu. Prošel jsem se po centru a stavil se na lékařskou fakultu, za děkanem, kterému jsem to sliboval už víc jak půl roku.

Když jsem vstoupil do haly, tak se mi hend vybavilo moje první setkání s Mery po letech. Tehdy jsem ji srazil a pak mě obejmula. Byl to začátek něčeho nového... Nové kapitoly mého života... A teď skoro po sedmi letech tu zase stojím, ale tentokrát se vydávám za děkanem nahoru do třetí místnisti  vpravo.

„Dobry den" pozdravil jsem ho a potrasil jsem si s ním rukou.

„Dobrý..." Pousmál se na mě a hned si sedl zpátky do svého pohodlného křesla. Posadil jsem se naproti němu a čekal než začne mluvit.

„Slyšel jsem, že jste začal s velice zajímavým výzkumem..." Začal stařík zdvořile.
„Ano, pokouším se s kolegou o jeden průlom v oblasti kardiologie" vysvětlil jsem mu stručně.

„Řekněte mi prosím něco víc, jak jistě víte, tak jsem z oboru a rozhodne budu vědět, o čem je řeč." Přemlouval mě.

„No dobře... Jde o to, že se pokouším obnovit kmenové buňky a díky tomu oživit srdeční sval, metry už třeba špatně, nebo hůře pracuje" vysvětlil jsem mu.

„Víte... Já jsme o tomhle vašem projektu dostatečně obeznámen...vím přesně o co jde a taky, že byste na něj potřeboval laboratoř a nějaké finanční prostředky..." Začal mi vysvětlovat. „Spolecne s pár kolegy tomu vašemu výzkumu dost věříme a napadlo nás vás trošku finančně podpořit a nějakým tím tisícem vám přispět."

„Co prosím?" Nechápal jsem.

„Přispějeme vám takových 150 tisíc na realizaci výzkumné části... A poté uvidíme jak to půjde dál." Usmál se na mě děkan. V tu chvíli jsem na něj koukal s otevřenou pusou. A to berte, že v takovém rozpoložení jsem pak ještě utíkal na třídní schůzky. Tomu říkám zážitek.