Už navždy! ... snad.

já ji zabila?

Přijeli jsme na příjem, mě už tolik známí, že jsme skoro automatiky přišel k boxu 1 a přesně věděl, že tam teď bude volno.

Ženu jsem prohlédl a poslal ji na pár vyšetření. Měla drobný hematom v hlavě, Roman se svou specializací na neurochirurgii tu nebyl, a tak jsem musel ženu poslat na neurochirurgii, kde ji převzali specialisté, kteří přesně věděli, co dělat. Ne že bych to já nevěděl, ale takový je postup v těchto případech, a já už dávno nejsem ten rebel co se do všeho vrhne po hlavě, i když ví že by to zvládl. Pravidla už zásadně neporušuju... Jen v těch nejhorších případech, když není jiná možnost.

„pane doktore, co je s mojí kamarádkou?" Zastavila mě ta dívka, která auto řídila. Její jméno jsme si pořád nezapamatoval, i když mi ho už několikrát objasňovala. I tak jsem ale věděl, na koho se mě dáma v modrém tričku ptala.

„pokud jsem správně slyšel, tak to není vaše příbuzná, timpadem vám informace podávat nemůžu" zadíval jsem se jí do jejich hlubokých očích, byla strašně podobné, jako ty, co jsme vídal denně už několik let. Musel jsem párkrát mrknout, abych přestal myslet na Mery a začal se zase věnovat práci.

„Tak alespoň mi řekněte, kde ji teďka najdu" žadonila blondýnka dál.

„Vase kamarádka byla převezena na jiné oddělení, není na tom zrovna nejlíp a tohle je to nejlepší co pro ni můžeme udělat, tam dostane tu správnou péči" vysvětlil jsem jí momentální situaci.

„ Co? co se s ní stalo? Že ji tady nemůžete pomoct? Co se s ní stalo, že musí na jiné oddělení? Propána, já ji zabila? Že jo? A vy mi to jen nechcete říct...." Řekla a najednou mi spadla přímo do náruče.

„Sakra ženská.... Nosítka!" Zavolal jsem na nejbližšího sanitáře, který mi vzápětí přivezl nosítka.

„Jedte na lůžko, hned budu tam" řekl jsme a podíval jsem se na mobil kolik je.

Chtěl jsem zajít za Mery, byl jsem si skoro na 99% jistý že bude u mámy... Chodila tam vždycky, když se cítila na nic. Oddělení, kde ale Mery máma byla se za 20 min zavíralo a já věděl, že už to nestihnu. Případ byl ale přednější než osobní život a tak jsem se vydal na lůžko za pacientkou.

Až později jsem zjistil že jsem se s Mery o pár minut minul.