Bad boy (ff Harry Potter)

4. ročník

Seděli jsem ve velkém sále a čekali, koho vybere ohnivý pohár. Ptáte se na co? Na turnaj tří kouzelníků. Můj pohlede se přemístína na profeso Moodyho. Nevím proč, ale mám z něho divný pocit. Konečně se pohár rozzářil a vyhodil první lísteček, který Brumbál chytl.

"Viktor Krum" všechny dívky se dívali jak svalnatý, vysoký kluk prochází k Brumbálovi. Viktor Krum byl Kruvalu. Vážně se mě neptejte, kde to je, jelikož to sama nevím. Další papírek.

"Fleur Delacourova" postavila se pěkná dívka a vydala se k Brumbálovi. Fleur byla Krasnohůlek- což vlastně taky nevím, kde je. Zbývalo poslední místo a to někdo z naší školy. Brumbál chytl lístek a místnost, byla úplně tichá.

"Cedric Diggory" zavolal. Koukla jsem se na Cedrika a moje srdce začalo šíleně být. Když kolem mě procházel tak se na mě usmál. S Cedrickem jsem si rozumněla. Cedric chodí do Mrzimoru. Všichni si mysleli, že výběr skončil, ale pohár se rozhodl jinak. Brumbál se na něho nechápavě koukl a potom chytil lístek. Rozbalil ho. Někoho pohledem hledal a zastavil se u Harryho.

"Harry Potter" řekl. Všichni jsem se na Harryho koukli. "Pojď sem" řekl Brumbál, když Harry pořád seděl. Pohladila jsem Harryho po rameni a povzbudivě jsem se na něho usmála. Ten si stoupl a odešel za Brumbálem. Slyšela jsem jak někdo pokřikuje, že Harry je zrádce. Že tam ještě nemůže, protože mu není 17náct a tak. Věděla jsem, že Harry tam svoje jméno hodit nemohl, protože kolem poháru bylo kouzlo, které dělal sám Brumbál. Něco tu nesedělo a měl za to pykat Harry.

Spěchala jsem na zkoušku společenských tanců, kvůli nějakému plesu, který budeme pořádat. Šla jsem o pár minut pozdě, ke všemu jsem v ruce držela knihy, které mi spadli na zem, když jsem se s někám srazila.

"Johnson" uslyšela jsem známý veselý hlas. Zvedla jsem hlavu a zadívala se na Cedrica. Může být někdo tak dokonalý?

"Cedricu" řekla jsem a usmála se. Cedric mi pomohl sesbírat učebnice.

"Kam tak spěcháš?" zeptal se.

"Zkouška na ples" vysvětlila jsem "Profesorka McGonagallová mě asi zabije, že jdu pozdě" Cedric se zasmál.

"Když už mluvíš o plesu" začal Cedric "S kým jdeš?"

"Nevím" pokrčila jsem rameny. Cedric se usmál.

"Tím pádem Evelyn Johnson, půjdeš se mnou?" zeptal se.

"Jistě" úsměv jsem mu oplatila "Ale teď mě omluv jdu vážně pozdě"

"Dobře" přikývl Cedric a podal mi moji knížku. Potom jsem se rozběhla zpět na zkoušku.

Všichni už byli dole, jediná já jsem si teprve oblékla šaty. Byli po mámě a byli přímo dokonalé. (multimedia) Svoje tmavé vlasy jsem měla rozpuštěné a vzadu jsem je měla sepnuté. Na krku jsem měla připnutý medailonek ve tvaru srdce, který máma dostala od táty. Srdce se dalo otevřít. Ve vnitř byli mámina a tátova fotka s textem PRÁVÁ LÁSKA EXISTUJE.

Byl už čas jít, protože soutežíci mají první tanec. Vyšla jsem z pokoje a prošla obrazem Buclaté dámy.

"To jsou, ale nádherné šaty Evelyn" řekla a mile se na mě usmála.

"Děkuju" udělala jsem pukrle a pokračovala k velkému sálu. Všichni už tam museli být, protože jsem nikoho nepotkala. Došla jsem k posledním schodům. Slyšela jsem hlasy. Rozpoznala jsem Harryho, Rona, Hermionu a Cedrica.

"Nevíte, kde je Lyn?" uslyšela jsem Cedrica.

"Zachvíli bude tu" uklidňovala ho Hermiona, která jde s Viktorem Krumem. Vyšla jsem z rohu a objevila jsem se přímo, před nimi.

"Páni" uslyšela jsem kluky. Pousmála jsem se a sešla schody. Cedric ke mě došel a vzal mě pod paží.

"Jsi nádherná" řekl a zadíval se mi do očí. Cítila jsem jak začínám červenat.

"Děkuju" odpověděla jsem rychle a koukla se na Hermionu, které to taky moc slušelo. "Kde máš Viktora?"

"Zachvíli sem příjde s ostatními soutěžícími" usmála se na mě. Potom se koukla na Rona "Měl by si jít už do sálu" Ron se jen zašklebil a odešel. Pořád jsem nemohla uvěřit, co to má na sobě. Vážně to vypadalo jako pro holku.

Před námi se objevila profesorka McGonagalová.

"Jste připraveni?" zeptala se na nás. Všichni jsem přikývli. S Cedrikem jsme šli jako poslední. A když jsem vešla, všichni se na mě koukli. Někteří si něco šeptali. Kluci se na mě obdivně koukali. S Cedrickem jsem si stoupli na proti sobě. Ozvala se hudba a Cedric se uklonil. Udělala jsem pukrle a nechala jsem Cedricka, aby mě vzal za jednu ruku a druhou položil na můj pas. Já svojí druhou ruku položila na jeho rameno.

Potom jsem ho nechala, aby mě vedl. Tančil jako by to snad uměl už od malička. Všimla jsem si, že se všichni dívají jenom na nás.

"Všichni se na tebe dívají" zašeptala jsem mu do ucha. Cedric se uchechtl a koukl se mi do očí. V jeho očích jsem se úplně ztrácela.

"Věř mi" usmálse na mě. "Dívají se na tebe" vyzvedl mě do vzduchu a zatočil se mnou.

Byl ten před posledním úkolem. Seděla jsem v knihovně a dělala si úkoly.

"Ahoj krásko" ozvalo se za mnou. Otočila jsem se a spatřila Cedrica. Hned jak spatřil má ústa mě lehce políbil. Nemohla jsem uvěřit, že od plesu jsme spolu. Cedric si sedl vedle mě.

"Tak jak si připravený na zítřek?" zeptala jsem se a odložila pero.

"Dobře" přikývl. Usmála jsem se na něho. "Jsem zvědavý, co to bude"

"To já taky" přikývla jsem. "Harry je docela nervozní"

"Jo... mluvil jsem s ním" přikývl Cedric. "Půjdeš už?" zeptal se.

"Um" koukla jsem se na učebnice. Měla jsem vše tak proč ne. Otočila jsem se zpět na Cedrica a s úsměvem jsem přikývla. Potom jsem se zvedla a sesbírala věci. Cedric mě vzal za ruku a společně jsem se vydali pryč. Před mou kolejí si mě Cedric přitáhl na posledy k sobě a políbil mě. Ucítila jsem známé motýlky v břiše...

Něco tu nesedělo. Dívali jsem se na labyrint, který byl poslední úkol. Měli tam najít pohár. Ale všichni tam byli až moc dlouho. Nevšimla jsem si ani toho, že si z nervozity okusuju nehty. Seděla jsem mezi Hermionou a Ronem.

A najednou se to stalo. Zářívé světlo. Musela jsem si zakrýt oči. Když světlo přestalo zářit, koukla jsem se dolů. Uviděla jsem Harry ja klečí u nějakého těla. Připadalo mi, že brečí. Brumbál s ministrem kouzel k nim spěchali.

"Co se tam děje?" zeptala jsem se a stoupla jsem si, ve snaze, že líp uvidím. A potom jsem uviděla jeho oblečení. Žluto- černá. "Panebože" vydechla jsem a začala jsem se cpát z řady. Potom jsem se rozběhla po schodech dolů. "Cedricu!". Běžela jsem k nim, ale Hagrid mě chtěl chytnout.

"To je můj syn!" uslyšela jsem zdálky Diggoryho. Spadla jsem vedle Cedrica. Harryho už tu nikde nebyl. Po tváři jsem cítila slzy, když jsem si uvědomila, že je pryč. A když mě někdo začal táhnout pryč- nezjisťovala jsem ani kdo, tak jsem se nechala. Celý svět se mi najednou zhroutil.