Bad boy (ff Harry Potter)

"Sons t-shirt, you very pretty"

"Kdy?" zeptala jsem se. "Jak?"

"Mám pustit přes takovou skříň pár lidí. Příští týden." zašeptal. "A myslel jsem, že by si tu pro jistotu zůstala."

"Ne." zakroutila jsem hlavou.

"Ne?"

"Ne Draco." přikývla jsem. "Nechci, tam nechat své přátelé.

"Omlouvám se." sklopil pohled. Objala jsem ho okolo krku.

"Ty za to nemůžeš." zašeptala jsem. "Může ta to on." pohladila jsem ho po tváři. Draco zvedl pohled a koukl se na mě. "My to zvládneme." řekla jsem. "Porazíme ho. Harry má plán. A až bude po všem začneme žít naší budoucnost." Draco se pousmál.

"Máš pravdu. Udělám, co po mě chce. A potom vám pomůžu ho porazit." zašeptal. "Abych si tě potom mohl vzít a vychovávat naše děti."

"A já se na to budu těšit." usmála jsem se. Natáhla jsem se a přitiskla rty na ty jeho. Draco omotal ruce kolem mého pasu a přitáhl si mě blíž k sobě. Vyskočila jsem a omotala nohy kolem jeho pasu. Draco se vydal do ložnice a opatrně mě položil do postele. Zabořila jsem se do měkkých polštářů. Draco se odtáhl a usmál se.

"Nezasloužím si, někoho jako jsi ty." řekl a pohladil mě palcem po tváři.

"Možná to nevíš," pokrčila jsem rameny. "Ale zasloužíš si mě. Každý si zaslouží pravou lásku a to jsem pro tebe já." usmála jsem se a znovu ho políbila. Rukama jsem putovala k lemu jeho trika, které jsem mu přetáhla přes hlavu. Otočila jsem nás, takže jsem teď seděla na Dracovi. Draco nebyl pozadu a přetáhl mi triko přes hlavu a odhodil do kouta pokoje. Usmála jsem se. Draco mi rozepnul knoflík u kalhot a já se nadzvedla, aby mi je mohl sundat. Znovu si lehla pod Draca, který se na mě ustaraně koukl.

"Jsi si jistá?" zeptal se.

"Ano." přikývla jsem.

"Dobře." zašeptal a znovu mě políbil. Putoval rukama k zapínání mé podprsenky. Pousmála jsem se a nechala ho, aby mi jí rozepnul.

Probudila jsem se a uvědomila si, co se včera večer stalo. Otočila jsem se na bok a koukla se na Draca, který spokojeně spal. Kdybychom byli ve škole, tohle by se nestalo. Ale já toho nelituju. S Dracem jsem byla připravená. S ním jsem připravená na vše.

Dostala jsem žízeň. Opatrně jsem vylezla z postele a oblíkla si Dracovo triko. Vytratila jsem se z pokoje a zamířila do kuchyně. Vytáhla jsem si sklenici a napustila si vodu. Napila jsem se a koukla se kuchyňským okýnkem ven.

Najednou jsem ucítila okolo sebe ruce. Nadskočila jsem leknutím a Draco se mi potichu uchechtl do ucha.

"Vylekal si mě." řekla jsem.

"Omlouvám se." zašeptal a políbil mě na krk. "Ale musel jsem jít zjistit, kdo mi ukradl triko." potichu se zasmál.

"Rozhodla jsem se, že si ho nechám." otočila jsem se k němu čelem. "Aby mi připomínal to co se tu stalo." vysvětlila jsem. "A taky nás. Vždycky, když někde budeš, budu mít aspoň tvoje triko." usmála jsem se.

"Tak dobře." povzdychl si. "Budu tak hodný a nechám ti ho." ušklíbl se.

"Děkuju." špitla jsem a políbila ho.

"Zdá se mi, že jsme v jiné době." zašeptala jsem a schovala hlavu do jeho hrudě. "Že jsme úplně normální puberťáci. Že nám nehrozí smrt." Draco mě pohladil po zádech.

"Ani jednomu se nic nestane." zašeptal mi do ucha. "Slibuju." zvedla jsem hlavu a zadívala se do jeho modrých očí.

"Já vím." přikývla jsem. "Ale víc mi ublíží, když se stane něco tobě. To už bych nechtěla žít."

"To neříkej..." řekl Draco a vysadil mě na kuchyňskou linku. "I kdyby se mi něo stalo, ty se vzpamatuješ a budeš žít dále. Povedlo se ti to u Cedrica a tím pádem se ti to povede i u mě." Zakroutila jsem hlavou.

"To byla jiná situace." řekla jsem. "Nemilovala jsem ho tak jako tebe. Neprožila jsem s ním to, co s tebou minulou noc. Nedopustím, aby se ti něco stalo. Nikdy."

"Neměl bych to spíš říct já?" zasmál se Draco.

"Ty mi to říkáš pořád." připomněla jsem. "Teď je čas na mě.." chytla jsem ho za krkem a přitáhla si ho k sobě. Políbila jsem ho a když jsem se odtáhla, znovu jsem se mu zadívala do očí. "I kdybych měla zaplatit vlastním životem."

Někdo zaťukal na dveře. Vyděšeně jsem se koukla na Draca. Kdo to může být. Nikdo neví, že tu jsme.

"Zůstaň tu." řekl Draco a stoupl si. Přikývla jsem a dívala se, jak Draco vytahuje svoji hůlku a vydává se ke dveřím. Když je otevřel, neviděla jsem na osobu, která tam stála. "Matko?!" zeptal se nechápavým hlasem Draco.

"Musíme si promluvit." řekla Narcisa a vstoupila do chaty. "Evelyn." pousmála se na mě. Jen jsem kývla na pozdrav. Draco schoval hůlku a zavřel dveře.

"Co se děje?" zeptal se a sedl si vedle mě. Objal mě okolo ramen.

"Pán zla, to chce udělat už dnes." řekla. "Musíš se vrátit." Ani jeden jsme se nemuseli zeptat o čem to mluví.

"Ale, chtěl to udělat, až za týden." namítl.

"Já vím." přikývla a pohladila svého syna po rameni. "Nevím, proč spěchá, ale musíš se se mnou hned vrátit."

"Zdá se, že prázdniny nám skončily." smutně jsem se pousmála na Draca.

"Omlouvám se." zašeptal Draco.

"Evelyn ty se vracíš také? Můžeš tu zůstat." řekla Narcisa, ale já jen zakroutila hlavou.

"O tomto jsem už mluvila s Dracem. Jestli se vrací on, vracím se i já."

"Jsem ráda, že si našel někoho jako jsi ty." usmála se.

"Děkuju." začervenala jsem se. "Půjdu si sbalit." zvedla jsem se a vydala se do ložnice.

"A mimochodem." uslyšela jsem ještě Narcisu. "Synovo triko, ti velmi sluší." Uslyšela jsem Dracův smích a já se musela pousmát.