Bad boy (ff Harry Potter)

"You have never touch me again!"

"Nechceš mi říct, že žárlíš na toho idiota, že ne?" zeptala jsem se Draca, když jsem se převlékala. Přetáhla jsem si triko přes hlavu a hodila ho na postel.

"Jen se mi nelíbí, jak se na tebe u večeře koukal." odpověděl Draco. Voldemort Damiánovi řekl, tu zůstane jako host. Ani já a ani Draco jsme nebyli nadšení. Já kvůli tomu, že je to idiot a on kvůli žárlivosti.

"Nikdy by se mi, někdo jako on nelíbil." řekla jsem a sedla si Dracovi na klín. Objala jsem ho okolo krku a zadívala jsem se mu do očí. "Já mám totiž radši blonďáky, víš?" ušklíbla jsem se. Draco se potichu zasmál a potom mi věnoval polibek do vlasů.

"Jsi jediná věc, která mě ještě drží při životě." zašeptal. "Chtěl bych se tě na něco zeptat." řekl nervozně. Stoupla jsem si a koukala jsem se jak jde ke skříni. Otevřel jí a něco vytáhl. Schoval to za zády. "Sedni si." řekl a já ho poslechla.

"Draco trochu mě děsíš." zašeptala jsem.

"Teď mě hlavně poslouchej Evelyn." Draco stál přede mnou a pořádně se nadechl. "Pamatuješ si jak jsme se potkali poprvé?"

"Samozřejmě." přikývla jsem. "Vzal si Nevilovi žábu."

"A teď vím, že to nebyla chyba. Kdybych to neudělal, tak si tě možná ani nevšimnu. Ale to je teď od věci. Když jsem tě poprvé viděl.. Hned jsem věděl, že si jiná.." Draco si odkašlal a klekl si přede mně. "Kdykoliv jsem tě ve škole viděl, chtěl jsem jít za tebou a políbit tě. Nebo s tebou aspoň prohodit pár slov. Ale nemohl jsem, protože by to zrušilo mojí drsnou stránku, kterou jsem si vybudoval."

"Draco pořád nechápu-"

Draco mi přiložil ukazováček na rty, aby mě umlčel. "Ještě jsem neskončil. A potom jsem tě viděl na plese. Byla jsi nejkrásnější.. Zářila si. Ale byla si zamilovaná do Cedrica. A já se na tebe nezlobím..  Byl pro tebe skvělý, ale prostě jsem tam chtěl být s tebou. Zatančit si. A když umřel a já jsem viděl, co to s tebou udělalo.." Draco mě chytl za ruku. "Chtěl jsem tě té bolesti zbavit. Chtěl jsem, aby si věděla, že tam jsem pro tebe. A potom si se mnou začala mluvit. Nevím proč, ale je mi to jedno. Jsem rád, že se to stálo, protože kdyby ne, tak bychom pořád byli na tom jednom místě. Nebyli bychom my, ale jen Evelyn a Draco. Dvě různé osoby." Draco se usmál. "A teď jsme tu a já se o tebe bojím. A taky toho, co se stane. A prostě chci, aby si něco věděla, kdyby se mi něco stalo.."

"Nic se ti nestane." namítla jsem.

"Nepřerušuj mě pořád krásko." zasmál se. Vytáhl ruku, kterou měl schovanou za zády a mě se naskytl pohled na malou krabičku. "Proto se tě chci zeptat Evelyn Johnsonová, vezmeš si mě, až to všechno skončí?"

Vyschlo mi v krku. Úplně! Dívala jsem se na něho a nevěděla, co říct. Bylo to nečekané. Ale věděla jsem, že musím něco říct.

Přikývla jsem. "Ano." po tváři mi tekla slza štěstí. "Ano." řekla jsem ještě jednou víc nahlas. Draco se usmál a otevřel krabičku. V ní ležel nádherný, starožitný prstýnek. Draco ho opatrně vyndal a natáhl mojí ruku. Potom ho ještě víc opatrněji navlékl na můj prsteníček.

"Tak teď je na správném místě." řekl Draco, když se koukal na mojí ruku.

"To já jsem na správném místě." zašeptala jsem. Draco zvedl hlavu a já si ho přitáhla k sobě, abych ho mohla políbit.

Probudila jsem se uprostřed noci. Draco mě ve spaní objímal a i teď jsem byla uvězněná v jeho objetí. Koukla jsem se na něho. Vypadal tak nádherně, když spal a dopadalo na něho měsíční světlo. Zavřela jsem oči a snažila se znovu usnout, ale už to nešlo.

Povzdychla jsem si a opatrně, abych ho nevzbudila jsem vstala. Oblíkla jsem si triko a džíny a potichu odešla z pokoje.

Šla jsem dolů, do kuchyně pro sklenici vody. Celou cestu jsem měla pocit, že mě někdo sleduje. V kuchyni jsem si napustila do sklenice vodu.

"Nemůžeš spát?" ozvalo se za mnou. Nadskočila jsem leknutím, a potom jsem se otočila. Na druhé straně kuchyně se o pult opíral Damián.

"Co tu sakra děláš?" zasyčela jsem na něho potichu.

"Přišel jsem si pro vodu." ušklíbl se a napustil si do sklenice vodu, stejně jako já. Potom se napil, ale nespouštěl ze mě oči.

Chtěla jsem kolem něho projít, nahoru do ložnice, ale chytl mě za paži.

"Co to děláš?" zeptala jsem se.

"Tohle." usmál se a přitiskl se na mé rty. Ani na vteřinu jsem nespolupracovala. Odtáhla jsem se a vlepila mu pořádnou facku.

"Už na mě nikdy nesahej!"