Bad boy (ff Harry Potter)

Friendship with Malfoy

Tak jak jsme se domluvily jsem vyrazily do Prasinek. Mylfoy jel taky, takže jsem mohli pokročit v operaci Voldemordův špeh. Nevím jak jsme přišly na to jméno. Spíš jak na něho přišel Ron. Bylo mi zvláštní Malfoye sledovat. Přeci mi pomohl. Měla bych ho nechat být, ale ostatním by se to zdálo zvláštní. A poslední, co chci je aby se vyptávali.

 Čekala jsem na ně, před branou. Něvěděla jsem, kde jsou tak dlouho. Bylo příjemné počasí. Na to, že podzim byl za dveřmi bylo teplo. Měla jsem černé legíny, modré tílko a přes pas jsem měla zavázanou mikinu, kdyby mi byla zima, tenisky a kabelku přes rameno.

Bylo příjemné na sobě nemít uniformu. Už mě štval hábit. Pět dní v týdnu. Jenom dva z toho, můžu nosit co chci. Tedy podle předpisů. Namotala jsem pramen svých vlasů na prst a opřela jsem se o zeď. Když se otevřela brána, povzdychla jsem si.

"Konečně jste tady." řekla jsem. Odtáhla jsem se od zdí. Ale nestál tam nikdo z mých přátel. "Malfoy?!" zeptala jsem se překvapeně. "Um- Ahoj." řekla jsem a pousmála jsem se.

"Johnsonová." kývl na pozdrav a na okamžik jsem uviděla napatrný úsměv. "Jdeš do Prasinek?"

"Jo. S ostatníma."

"To jsem si myslel." ušklíbl se.

"S kým jdeš ty?" zeptala jsem se. Než stihl odpovědět, zjistila jsem to sama.

"Draco! Kdepak jsi?!" uslyšela jsem ten otravný hlas Pansy. Sklopila jsem pohled. Nechtěla jsem ji vidět. To už se, ale otevřeli dveře a vyšlel Ron, Harry a hned za nima Hermiona.

"Co tady děláte?" zeptal se Ron podezíravě.

"Nic." řekla jsem. "Jdeme." beze slova jsem se vydala pryč. Věděla jsem, že jdou za mnou. Báli se zeptat, proč jsem tam s Malfoyem byla.

"Už to mám!" vykřikl najednou Ron. Nechápavě jsem se na něho otočila. "Vím jak ho budeme sledovat." už podle pohledu jsem věděla, že to bude zahrnovat mě. "Budeš s ním."

"S ním?" zeptala jsem se nechápavě.

"No jasně. Budeš dělat, že tě zajímá. Až o něm něco zjistíš, můžeš toho nechat." koukla jsem se na Harryho a Hermionu, kteřá ho pozorovali. Záporně jsem zakroutila hlavou.

"To nemůžu." zašeptala jsem.

"Proč?" nechápa Ron.

"Ikdyž je Malfoy jakýkoliv takovou zradu si nezaslouží." odeskla jsem.

"Rone, Lyn má pravdu." zastala se mě Hermiona. "Co myslíš ty?" zeptala se Hermiona, Harryho. Ten se koukl z jednoho na druhého.

"Je mi líto Lyn, ale myslím, že by si to měla zkusit."

Přemluvili mě. Přemluvili mě v tom, že se budu věnovat Malfoyovi. Stačí, když se s ním přátelím, něco zpozoruju a můžu skončit. Tedy doufám. Hned jak jsme došli zpět do hradu jsem se ho snažila najít, ale jak se zdálo ještě se nevrátil. Proto jsem čekala na lavičce u vchodu. Četla jsem si knížku, kterou jsem si dnes koupila.

Když konečně vešel šla s ním i Pansy. Vypadala jak v sedmém nebi. Zavřela jsem knížku a stoupla si. Upravila jsem si triko. Když mě Malfoy uviděl zatvářil se překvapeně. Počkala jsem až došli až ke mě.

"Ahoj." pozdravila jsem Malfoye. Pansy se na mě koukla a její výraz se změnil na nenávistný.

"Ahoj." řekl Malfoy. Nevěděla jsem o čem přemýšlí. Své emoce nedával znát. Prohrábla jsem si vlasy. Nemohla jsem pokračovat před Pansy. Zabila by mě na místě. "Pansy zlato mohla by si nás tu nechat?" otočil se na ní jakoby věděl na co myslím. Pansy našpulila ret, jakoby se měla rozbrečet.

"Dobře, ale bude tě čekat ve společné místnosti." řekla na konec. Dala Malfoyovi pusu na tvář a odešla pryč. Než však zmizela věnovala mi úšklebek.

"Napadlo mě, že bych ti mohla pomoct s látkami z lektvarů." nabídla jsem se. Nesnášela jsem se za to, co dělám. Byla jsem nasštvaná na Harryho a Rona, že to po mě chtějí.

"Vážně?" zeptal se.

"Jo. Myslela jsem, že by ti to potom mohlo jít." usmála jsem se.

"Proč?" zeptal se.

"Cože?"

"Proč se mi nabízíš? Nejsme náhodou nepřátelé?"

"I z nepřátel se můžou stát přátele." kdyby jsi jen věděl. "Koukej prostě ti chci pomoct. Ty si mi taky pomohl."

"To nic nebylo." řekl. Položila jsem mu ruku na rameno. Malfoy se koukl na mou ruku a uchopil jí do své.

"Tohle by si neměla dělat." řekl, ale jeho hlas zněl nervozně.

"Proč?" nechápala jsem vůbec nic. Proč jsem v této situaci?

"Co by na to řekl Potter a ten zbytek?" zeptal se ironicky. Pokrčila jsem rameny.

"Je mi to jedno." řekla jsem. "Nerozhodují s kým se budu přátelit. Ale jestli to vadí tobě, tak to chápu. Necháme to být." řekla jsem rychle. Doufala jsem, že nebude souhlasit. Potom bych se mohla vymluvit.

"Víš co, taky mi to je jedno." usmál se. "Ale měl bych jít. Až moc se o tebe bojím." ušklíbl se.

"Bojíš?" nasucho jsem polkla.

"Jo. Protože ještě pár minut a Pansy tě příjde zabít." zasmál se. Nervozně jsem se zasmála. "Tak se potom domluvíme Johnsonová."

"Dobře." přikývla jsem. Malfoy se potom vydal po schodech nahoru. Než jsem si stihla rozmyslet, co dělám, tak jsem vykřikla: "Chodíš s Pansy?" Malfoy se otočil.

"Jo. Ode dneška." řekla a pokračoval dál. Dívala jsem se za ním. Aspoň nehrozí, že mezi náma něco bude. Potom jsem se rychle vydala do naší společenské místnosti.

"Tak co?" vybalil na mě hned Ron, když jsem vešla. Ignorovala jsem ho a pokračovala dál. "Evelyn?!"

"Co Rone?" vyjela jsem na něho. "chci si jít lehnout. Takže dobrou."