Bad boy (ff Harry Potter)

"That's not true!"

Stála jsem před branou do Dracova sídla. Utéct nebylo těžké. Jenom proklouznout, kolem Harryho, který celou noc hlídal. Ale povedlo se mi to a jsem tu.

"Co tu děláš?" vyprskl na mě nějaký muž v černém hábitu. Smrtijed.

"Přišla jsem za pánem zla." v duchu jsem se pochválila, že se mi netřese hlas.

"Vážně?" řekl překvapeně.

"Ano." přikývla jsem.

"Tak pojď děvče." usmál se a ten úsměv mi nahnal strach. Ale nedala jsem ho na sobě znát. Smrtijed mě vzal za paži a vedl mě k sídlu. Táhl mě za ruku až to začínalo bolet, ale nemohla jsem to na sobě dát znát. Musela jsem být silná. A jestli mám umřít, chci aby si mě pamatoval takhle. Jako mé rodiče.

"Evelyn?" zašeptala překvapeně Narcisa, když mě uviděla vstoupit do jejího domu. Doběhla ke mě. "Co tu proboha děláš děvče?" dotkla se mé tváře.

"Nemůžu dopustit, aby se Dracovi stalo něco kvůli mě." řekla jsem. "Jdu za vy víte kým." přikývla a koukla se na smrtijeda, který mě stále držel za paži.

"Odvedu jí." řekla přísně. "Můj manžel je stejnak u něho a já tam chtěla jít taky." smrtijed jen pokrčil rameny a pustil mě. Narcisa mě pohladila po rameni. "Tak pojď." zašeptala. Vydali jsme se k dlouhým schodům a zamířili tam, kde jsem ještě nebyla. Bylo to tu temné a cítila jsem černou magii. Otřásla jsem se a Narcisa mě znovu pohladila.

"Ví to?" zeptala se, než jsem došli ke dveřím.

"Ne." zakroutila jsem hlavou. "Nepustil by mě." vysvětlila jsem.

"Miluje tě." dodala Narcisa a zastavila se. "Můžeš si to ještě rozmyslet-"

"Jsem rozhodnuta." skočila jsem jí do řeči. "Musím zjistit, co po mě chce. A jestli mám umřít. Tak umřu." zašeptala jsem.

"Jsi odvážná." pousmála se. "Chtěla bych mít takovou snachu." objala mě.

"A já takovou tchýni." špitla jsem. Odtáhli jsme se od sebe. "A teď pojďme."

Narcisa otevřela dveře a vešla jako první.

"Pane máte návštěvu." oznámila mrazivým hlasem. Lucius se na mě koukl překvapeně jako jeho žena. Kývla jsem mu na pozdrav a vešla dovnitř. Voldemort seděl v křesle a vypadal přesně jak ho popisoval Harry. A rozhodně měl pravdu v tom, že z něho šel strach.

"Dorazila si." řekl a stoupl si. Všimla jsem si hada, který byl u něho. Voldemort došel ke mě. "Vypadáš přesně jako tvoje matka Katharina."

"Jak můžete vyslovit jméno mé matky?!" vykřikla jsem. Vytáhla jsem hůlku a namířila jsem ji na něho. "Jak se opovažujete!"

"Děvče." zasmál se Voldemort. "Nemáš proti mě šanci." no neříkej. To jsem věděla i bez toho, aby mi to řekl.

"Co po mě chcete?" zeptala jsem se narovinu. "Jestli mě chce zabít, tak to udělejte hned! Ať vás nemusím poslouchat!" Voldemort se znovu zasmál.

"A taky jsem odvážná jako ona. Zajímalo by mě, co máš po mě." když zazněla ta věta, cítila jsem jak všechno utichlo. Musela jsem rozumět špatně. Nemohl to říct. Ale Narcisa i Lucius se na dívali na mě a potom na něho. Moje ruka klesla k tělu a já o krok ucouvla.

"To není pravda!" vykřikla jsem. "Můj otec je Marcus!"

"Mé dítě-" začal. "Svého otce nezapřeš."

"Lžeš!" natáhla jsem znovu hůlku a cítila jsem slzy. "Moje matka milovala mého otce!"

"Tak napůl." zasmál se a jeho smích mi naháněl husí kůži. "Ale to nezabránilo tomu, abych jí svedl."

"Jste bastard." řekla jsem.

"Jsem tvůj otec!" jeho pohled ztvrdl a došel ke mě. Zvedl mi prstem bradu nahoru a zadíval se mi do očí. "Opravdu jsem jí nechtěl zabít." řekl. "Ale nedala mi na výběr." ucukla jsem pod jeho dotekem a koukla se někam jinam.

Jak může být tahle zrůda můj otec? Jak?

"Neumíš náhodou kouzlit i bez hůlky?" zeptal se. Koukla jsem se na něho.

"Ne." zalhala jsem a koukla se na své boty.

"Nelži Evelyn. Jsi jako tvoje matka, vždycky když lhala se koukla na své boty." koukla jsem se tedy na něho.

"A co teď?" vyhrkla jsem. "Proč mi to říkáte?!"

"Aby si byla na mé straně, moje děvčátko. Aby si mi pomohla svět vyčistit od mudlovských-"

"Dost!" vykřikla jsem. "Nikdy nebudu jako vy! To mě radši na místě zabte!"

"Jsem si jist, že si to rozmyslíš." usmál se. "Ale teď má drahá, by ses měla vrátit do Bradavic. " vždy, když mě oslovil, jsem chtěla zvracet. Zatím se mi dařilo se tady nerozbrečet. "Takže nashle má milá." mávl rukou a mě pohltila tma.

Na dnešek ještě krátká kapitola :) Evelynin život se hroutí, že?