Bad boy (ff Harry Potter)

"I am..."

Harry, Hermiona a Ron šli na ministerstvo. Já zůstala v domě, abych mohla hlídat, kdyby se něco dělo. Procházela jsem po domě a všechno jsem si se zájmem prohlížela. Když byl den, tak moc jsem se nebála.

Najednou se kolem mě, všechno vypařilo a já dopadla na studenou podlahu. Snažila jsem nevnímat bolest, jak jsem si narazila koleno. Rozhlídla jsem se kolem dokola a nemohla uvěřit tomu, kde teď jsem.

"Jsem rád, že jsi tady." uslyšela jsem jeho odporný hlas, který tak moc nesnáším. Postavila jsem se a koukla se na Voldemorta, který seděl u velkého stolu. Byli tu různí smrtijedi. Ale já vyhledávala toho mého.

Místo toho jsem narazila na profesora Snape.

"Ty asi vážně nevíš, jak si promluvit s dcerou." na posledním slově jsem si dala velice záležet. Zdálo se, že to nikoho nešokovalo a já se dala znovu do pátrání. Konečně ho moje oči našli a on do mě zabodl ty své, barvy oceánu. Odechla jsem si, že je v pořádku.

"Když ty ani nepřijdeš na návštěvu." řekl a skoro všichni u stolu se zasmáli.

"Haha, vážně vtipné." dělala jsem, že se směju a potom jsem se na něho koukla. "Co po mě chceš?" zeptala jsem se.

"Aby si zůstala." řekl. Znovu jsem se zasmála.

"Dneska máš asi vtipný den, ne?" zavrčela jsem. "Nikdy tu s tebou nezůstanu." Založila jsem si ruce na hrudi.

"Jak si to dovoluješ mluvit s pánem Zla?" zakřičela na mě Beatrix. Odfrkla jsem si.

"Myslíte si, že se ho bojím?! Ať mě klidně zabije! Je mi to ukradený!" zakřičela jsem. "Byla bych radši mrtvá.."

"Evelyn.." jeho hlas se roznesl místností. Věděli že on mě dokáže uklidnit.. Zvedla jsem hlavu a koukla se na něho.

"Nepřemluvíš mě." zakroutila jsem hlavou.

"Někdo možná ano." ušklíbl se Voldemort. Jestli se tomu tak dalo říkat. "Draco!" jeho pohled stejně jako můj sklouzl na něho. Draco přikývl a stoupl si.

"Můžeme jít vedle?" zeptal se mě. Pokrčila jsem rameny a vydala se ke dveřím. Cítila jsem na sobě jejich pohledy, které mi byli nepříjemné. Draco za námi zavřel těžké dveře. Nemohla jsem se na něho kouknout. Protože, vím že pro něho bych udělala všechno.

"Musíš mě poslechnout.." začal.

"Nepřidám se k němu!" zakroutila jsem záporně hlavou. "Nemůžu tu zůstat.." Jeho ruka se dotkla mého ramene.

"Koukni se na mě.." byla to prosba, ne rozkaz. Otočila jsem se na něho. Dracova ruka spadla na můj bok a zadíval se mi do očí. "Ty víš, že nikoho nenechám, aby na tebe jen sáhl.." zašeptal mi do ucha.

"Utečeme!" vypadlo mi z rtů. Draco mě pohladil po tváři a jemně zakroutil hlavou.

"Nemůžu.." řekl. "Ublížil by matce a otcovi." chápavě jsem přikývla a omotala ruce kolem jeho pasu. Zabořila jsem hlavu do jeho černé košile.

"Co bude dál?" zeptala jsem se. "Budu tu muset zůstat?"

"Ne." zakroutil hlavou. "On tě jen nechce, aby se ti něco stalo." řekl. "Nechce, aby si umřela, ale já to nechápu.." ale já to chápala úžasně. Všechno to do sebe zapadalo. Proč neschovat jeden viteál do své vlastní dcery, že? Nikoho by to nenapadlo..

"Musím se vrátit." odtáhla jsem se.

"Já vím." přikývl Draco a políbil mě na čelo. Ukázal na stůl. "Přenášedlo."

"Dobře." odtáhla jsem, ale potom jsem si Draca přitáhla znovu k sobě a políbila ho.

"Miluju tě." zašeptala jsem.

"Já tebe taky, Evelyn." řekl se smutným úsměvem.

Chtěla jsem se přenést zpět za Harrym a ostatními. Myslela jsem, že se objevím v domě, ale místo toho jsem byla v nějakém lese. Přes slzy jsem se rozhlídla a uviděla jsem Hermionu jak sedí u Rona a něco mu dělá. Harry stál opodál a koukal se. Doběhla jsem k nim.

"Co se stalo?" zeptala jsem vyděšeně, když jsem si všimla že Ron má něco s rukou.

"Chtěla jsem nás přenést zpět do domu, ale ten chlap, který mě chytl za nohu to viděl. Musela jsem něco udělat, ale Ron.." vzlykla a dala mu na ránu nějaké kapky. Ron zasyčel a potom se mu podle všeho ulevilo.

"Měli bychom postavit stan." řekla Hermiona a zvedla se.

"Stan?" zeptala jsem se. "A kde ho asi tak vezmeme?" Hermiona se koukla na svou kabelku, která byla pohozená u našich nohou. "Aha."

Hermiona nás schovala za maskovací kouzlo. Teď jsme seděli ve stanu- teda Ron spal. Musel se vyspat. Seděli jsme okolo stolu a povídali si. Uprostřed stolu ležel pravý medailonek.

"Chceš mi říct, že si byla u Voldemorta?" ozval se Harry. Přikývla jsem. Nechtěůa jsem o tom mluvit. Nechtěla jsem zmiňovat Draca.

"A ještě něco.." začala jsem. "Vím, co je jeden ze sedmi vireálů.."

"Co?" zeptala se Hermiona.

"Já." zvedla jsem pohled a koukla se na ně. "A vy víte, co to znamená.."

"Ne, Evelyn!" zakroutil Harry hlavou. "Nezabijeme tě."

"Musíte, jinak ho neporazíte." namítla jsem. "Vím, že si to nemůžete připustit. Ale jsem kousek jeho zatracené duše!"

"Brumbál, ale říkal, že viteáli jsou věci." řekl Harry.

"Tak jsem asi jenom věc." pokrčila jsem rameny. "Ale věc, která vám pomůže ho zabít. Jsem viteál."