Bad boy (ff Harry Potter)

6. ročník- arrival

Jako každý školní rok jsem se rozloučila s babičkou na nástupišti a nastoupila do vlaku. Hledala jsem kupé, kde byl Harry a ostatní. Našla jsem je docela rychle.

"Ahoj" usmála jsem se na ně, když jsem vešla.

"Páni Evelyn vypadáš jinak" řekl uznale Ron.

"Děkuju" usmála jsem se na něho ještě víc. "Prázdniny byli dlouhé" sedla jsem si vedle Hermioni, která mě objala.

"Chyběla si mi" zašeptala mi do ucha.

"Ty taky" špitla jsem a koukla jsem se na Rona a Harry. "Vy všichni" dodala jsem. Harry se usmál. Nebyl to šťastný úsměv. Něco se dělo.

"A jak jste se měli?" zeptala jsem se.

"Fajn" řekla Hermiona a nervozně se koukla po klucích.

"Co se stalo?" koukla jsem se na každého zvlášť.

"Přijel jsem dřív k Ronovi. Hermiona tam už byla. Fred a George si otevřeli obchod. No a když jsme tam byli tak jsme viděli na ulici před obchodem Malfoye" řekl Ron.

"Co je na tom divného?" nechápala jsem. Harry si odkašlal.

"Byl s jeho matko" vysvětli. "Šli za nějakými lidmi. A ti lidi patřili k Voldemortovi"

"Tak to už je divné" přikývla jsem. "Myslíte, že se z něho stal smrtijed?" zeptala jsem se potichu.

"To nevíme" řekla Hermiona. Povzdechla jsem si a vytáhla jsem si hábit.

"Už se asi půjdu převléknout" všichni přikývli a já odešla. Někteří studenti mě zdravili. Na všechny jsem se usmívala a oni zas na mě. Ale věděla jsem, na co myslí. Přemýšleli, jestli to už bez Cendrica zvládám.

Pořád mi strašně chybí, ale už se kvůli tomu tak moc netrápím. Byl to můj první kluk, kterého jsem milovala. Ale předemnou jsou snad další ne? Nebudu sama navěky. Došla jsem na záchody, kde jsem se převlékla. Poskládala jsem svoje džíny a triko. Svoje conversky jsem si nechala na nohou.

Vyšla jsem ze záchodků a koukla jsem se pohledem k vagonu zmijozelu. Všimla jsem si hloučku lidí, kteří stáli kolem někoho.

"Vrať mi to!" křikl někdo.

"Nevile..." zašeptala jsem pro sebe. Zase on... A zase tam jdu já. Moje nohy se tam sami vydali. Došla jsem k nim a protlačila jsem se až doprostřed. Malfoy stál naproti Nevilovi a s drzým úsměvem něco držel v ruce. Nepoznala jsem, co to je.

"Co se tu děje?" zeptala jsem se a stoupla jsem si vedle Nevila.

"Zase ty?" ušklíbl si Malfoy.

"Co ti vzal?" zeptala jsem se Nevila.

"Deník, který patřil mému otci" řekl Nevil a sklopil pohled. Koukla jsem se na Malfoy.

"Dej mu to!" nařídila jsem. "Nemám náladu se stebou hádat" nemohla jsem si nevšimnou, jak mě někteří pozorovali. Asi proto, že jsem se změnila. Měla jsem delší vlasy, které se mi kroutili. Byla jsem vyšší a hubenější.

"Vypadáš jinak" vypadlo z Malfoye.

"Jo dík, ale teď mu to dej" řekla jsem. Chtěla jsem být pryč. Nelíbili se mi ty pohledy. Malfoy natáhl ruku s deníkem před Nevila, který ho hned vzal. "Ještě se uvidíme Johnsonová" řekl Malfoy, kdež jsem odcházeli.

Všechno probíhalo jako každý rok. Večeře s novými studenty a potom rozchod. Vydali jsem se do společenské místnosti, ale já jsem se od nich odpojila.

"Ehm... Hned přijdu" řekla jsem a šla úplně jiným směrem. Šla jsem dlouhou chodbou až jsem došla ke dveřím. Otevřela jsem je a vyšla jsem ven. Prošla jsem dvůr a zastavila jsem se před velkou vrbou, která ještě vyrosta. Patřila Cedrikovi. Já jsem jí vysadila.

Nikdo tu nebyl a za to jsem byla ráda. Sedla jsem si před vrbu a koukla jsem se na fotku v rámečku, která byla připevněna na stromě. Dívala jsem se na usmívajícího Cedrika.

"Ahoj" řekla jsem potichu. Nikdo tu nebyl, ale nebudu riskovat, že mě někdo uslyší. "Tak jsem zase tu" smutně jsem se usmála. "A bez tebe" dodala jsem."Možná bychom třeba spolu už nebyli, ale aspoň by si tu byl..." rozhlídla jsem se. "Víš nechápu, proš si musel odejít.Nechybíš jenom mě. Chybíš všem" pokračovala jsem. Cítila jsem slzy v očích. "Je to nefér... Připravil tě o život... Nenávidím Voldemorta." zašeptala jsem. Ozval se zvon, který oznamoval, že bude večerka. Povzdechla jsem si a zvedla se. Došla jsem ještě blíž ke stromu. Přiložila jsem si ruku k ústúm a dala na ni pusu. Potom jsem jí položila na strom.

Otočila jsem se a vydala jsem se zpět k hradu. Vešla jsem dovnitř a málem jsem do nějako narazila. Vzhlédla jsem a spatřila profesora Brumbála.

"Slečno Evelyn" řekl. Věděl, kde jsem byla. Poznala jsem to podle pohledu, ve kterém byl smutek. "Jaký krásný večer"

"Ano to je" přikývla jsem. "Ale měla bych jít. bude večerka"

"To by jste měla" přikývl "Ale kdyby jste něco potřebovala tak můžete přijít"

"Děkuju pane profesore Brumbála" řekla jsem rychle a co nejrychleji jsem odcházela. Došla jsem do do společenské místnosti, kde už bylo prázdno. Vyběhla jsem schody k pokojům a vešla do dívčích. Hermiona už seděla převlečená na své postely.

"Kde si byla?" zeptala se.

"Musela jsem se tam jít kouknout" odpověděla jsem. Věděla o čem mluvím. Na nic víc se neptala. Právě proto jsem Hermionu měla ráda. Na nic se nikdy neptala. Převlíkla jsem se do svého pyžama a lehla jsem si do postele. Přikryla jsem se a zpod polštáře jsem vytáhla fotku.

"Dobrou" řekla jsem k fotce mé mámi a táty. Schovala jsem jí zpět pod polštář a zachumlala jsem se do peřiny.

"Dobrou Lyn" ozvala se Hermiona.

"Dobrou" zamumlala jsem.