Bad boy (ff Harry Potter)

"Dark lord..."

"Evelyn stalo se něco? Jsi nějaká zamlklá.." ozval se Draco, když jsme šli z oběda. Držel mě za ruku a já mu jí tiskla, jako bych se bála, že se něco stane. Zastavila jsem se a koukla se na Draca.

"Musíme si promluvit." řekla jsem a rozhlídla jsem se, jestli jsme sami.

"Dobře." přikývl nervozně a poškrábal se na zátylku. Vešli jsme do ložnice a já Dracovi naznačila ať si sedne. Začala jsem se přecházet po pokoji.

"Je tu jedna věc.." Draco vypadal celkem vystrašeně. "Neboj našeho vztahu se to netýká." pousmála jsem se. "Víš co to jsou vireály?"

Draco přikývl. "Jsem jeden z nich." zašeptala jsem. "Musím umřít, Draco." Draco vyskočil z postele tak rychle, že jsem si toho ani skoro nevšimla. Vzala mě za paže a jemně se mnou zatřásl.

"Ty neumřeš!" řekl pevným hlasem. "Nikdy bych to nedovolil. Potter má určitě nějaký plán, jak ho zabít i přesto, že nezničí všechny viteáli."

"Draco, ale ty to nechápeš. Není tu možnost jak ho zabít úplně, aby se potom ještě nevrátil. Chtěl by si snad, aby se vrátil až budeme mít děti?" o krok jsem ustoupila. "Promiň, ale tohle pro naše děti nedovolím."

"Je tu jeden problém, Evelyn. Když umřeš ty děti mít ani nebudeme."

Otočila jsem se k oknu a koukla se na zahradu. Snažila jsem se zadržet slzy. Měl pravdu.. Najednou mě napadl šílený nápad.

"A co kdybych otěhotněla, porodila a až potom umřela? Aspoň by si měl památku." otočila jsem se, abych viděla jak se tváří. Moc šťastný pohled to nebyl.

"To nemůžeš myslet vážně.." zašeptal.

"Proč ne?" zeptala jsem se. "Je to úžasný nápad." nevěděla jsem, co se to se mnou děje. Nebyl to až tak úžasná nápad, ale i tak jsem to řekla.

"Víš, co nechám tě chvilku o samotě. Doufám, že až se vrátím promluvíme si v klidu." řekl. Než jsem stačila něco říct, odešel. Přešla jsem k zrcadlu a koukla se ne sebe.

"Panebože, co jsem to řekla.." zašeptala jsem. Nevím, proč jsem tak mluvila. A nechápu ani to jak mě to mohlo napadnout. Nikdy bych nedovolila, aby se moje dítě narodilo dřív než Voldemort umře. Někdo zaťukal na dveře a já doufala, že to je Draco. Rychle jsem je šla otevřít. Ale ta osoba, která tam stála, mi ještě víc zhoršila den.

"Co tu děláš?" zasyčela jsem na Damiána, který se opíral o rám dveří s úsměvem na tváři.

"Viděl jsem jak Draco vylítl z ložnice, tak jsem si řekl, že se půjdu kouknout, jestli jsi celá." vysvětlil. Založila jsem si ruce na hrudi.

"To jsi teda velice laskavý, ale jak vidíš tak žiju." chtěla jsem zabouchnout dveře, ale strčil tam nohu. Potom dveře znovu otevřel. "Potřebuješ snad ještě něco?"

"Jen ti chci pogratulovat." ukázal na mou ruku a já ji instinktivně schovala za sebe. "Doufám, že mě pozvete."

"Na to zapomeň." zabručela jsem.

Damián se zasmál. "To zabolelo."

"Bože." zakoulela jsem očima a znovu se pokusila zabouchnout dveře. Tentokrát jsem měla štěstí. Rychle jsem zamkla, aby ho nenapadlo otevřít. Potom jsem si lehla na postel a objala Dracovu košili. Hypnotizovala jsem dveře a doufala, že se Draco co nejdřív vrátí. Ale dřív jsem usnula, než došel.

Vzbudila jsem se na jemné klepání, které může dělat jen jeden člověk. Rychle jsem vylezla z postele a bylo mi jedno, že jsem rozcuchaná a šla odemknout. Když jsem odemkla, otevřela jsem a skočila Dracovi kolem krku.

"Omlouvám se, nevím proč jsem to řekla." zašeptala jsem mu do ucha.

"Je to v pořádku." pohladil mě po zádech. "Nezlobím se na tebe."

"Měl by si." namítla jsem. "Kdo normální, řekne takovou blbost?" zeptala jsem se.

"Ty nejsi normální a proto tě tak miluju." Draco se usmál a jeho modrošedé oči zářily. "A mi to spolu překonáme, slibuju."

Usmála jsem se a natáhla se k jeho rtům. Rukou jsem zajela do jeho vlasů a přitáhla si ho blíž. Jeho ruka putovala pod moje triko. Udělali jsem krok a vešli do pokoje. Draco nohou zavřel dveře a vedl mě k posteli. Potom jsme na ní společně spadli.

"Miluju tě.." zašeptala jsem.

"Ne tak jako já." kousl mě do rtu a já se pousmála. Rozepnula jsem mu košili a on si jí sundal a odhodil někam do kouta. Nadzvedla jsem se, aby mi mohl přes hlavu přetáhnout triko. Nepřerušili jsme náš polibek, protože po tom ani jeden netoužil. Znovu jsem si lehla a Dracova ruka putoval po mých zádech k zapínání podprsenky. Najednou se rozrazili dveře a dovnitř padla Bellatrix.

"Pán zla s vámi chce mluvit!"

Chtěla bych vám dát dárek za tolik čtenářů :) Můžete se mě ptát naprosto na cokoliv a nemusí to být jenom ohledně povídky :)  A můžete si vybrat- buď natočím video s odpověďmi a nebo to napíšu tady :)