Bad boy (ff Harry Potter)

"Our baby is really exceptional."

Byl čas večeře. Všichni byli ve velké síni, jen my jsme zůstali ve sklepě. Rozhodli jsme se, že ještě není čas se ukazovat. Ale vše se změnilo během okamžiku. Do sklepení přiběhla malá holčička. Mohla být asi tak v prvním ročníku. Skočila na svou matraci a začala plakat. Doběhla jsem k ní.

"Co se ti stalo?" zeptala jsem rychle. Zvedla ke mě hlavu a to mi úplně stačilo. Přes tvář se jí dělala krvavá rána. Vydala jsem se ke dveřím.

"Kam jdeš?" zeptal se Draco.

"Už nikomu neublíží." zasyčela jsem a rychlými kroky jsem se vydala do velké síně. Rozrazila jsem dveře a všechny pohledy se stočili na mě. Někdo dokonce zalapal po dechu. Nový ředitel Bradavic- Snape seděl uprostřed a když mě viděl hned si stoupl.

"Co tu děláte!" zeptal se naštvaně, ale nemohla jsem si nevšimnout, jak se mu třásl hlas.

"Jste rád, že mě vidíte?" ušklíbla jsem se a udělala krok dopředu. Najednou mě někdo chtěl chytit, ale nějaká neviditelná síla ho ode mě odrazila. Nechápavě jsem se rozhlídla a koukla se na Draca, který stál ve dveřích a fascinovaně se koukal na mé břicho. Koukla jsem se na něho taky a zjistila, že trochu září.

Položila jsem si na břicho ruku a usmála se. Hned mi to bylo jasné. To dítě mě chrání. Má svojí vlastní moc, kterou mi propůjčuje. Koukla jsem se na stranou, kde se zrovna zvedal ze země nějaký muž v hábitu. To musí být ten nový profesor. Z druhé strany ke mě šla žena. Roztáhla jsem ruce do strany a zastavila je.

"Nikdo se studentů už nedotkne." řekla jsem. "A vy.." koukla jsem se na nové profesory. "Byste měli, co nejrychleji odejít!" zvýšila jsem hlas.

"Řekneme Voldemortovi, že jste tu." řekla žena, jejíž hlas byl upištěný. Samolibě jsem pokrčila rameny.

"A nezapomeňte mu říct, že ho jeho dcera pozdravuje." studenti, kteří tuto novinku ještě nevěděli zalapali po dechu.

"Voldemort nemá dceru." zasmál se muž.

"Že ne? Tak proč můžu kouzlit bez hůlky?" nadzvedla jsem obočí. Potom jsem se koukla na Snape. "Tak jim to řekněte Snape! Já vím, že jste to celou tu dobu věděl! Dával jste mu o mě novinky!" zakřičela jsem a prosklené okno za ním se roztříštilo na milion kousků.

"Evelyn pomalu.." zašeptal za mnou Draco a já přikývla. Nadechla jsem se a pokračovala.

"Víte vždycky jsem si říkala, proč mě máte tak rád.. Proč se ke mě chováte tak hezky. A najednou mi to všechno do sebe zapadlo.. Měl jste to za úkol!" Muž se ženou na mě zamířili s hůlkami a já se nahlas rozesmála.

"Opravdu?" zeptala jsem se. "Nemůžete se mě dotknout.. Myslíte, že kouzla na mě platí!?"

"Dloby na tebe!" první zaútočila žena a jak jsem čekala, kletba se jen odrazila.

"Jak je to možné.." slyšela jsem Snape.

"Chcete vědět vysvětlení? Jsem těhotná.. A chci aby to celé skončilo. Aby Voldemort umřel, protože nechci aby mé dítě vyrůstalo ve světě kde je on."

Najednou profesoři zmizeli jako smrtijedi a tak stejně i Snape. Všichni se dali do radostného jekotu. Draco mě objal.

"Naše dítě je opravdu výjimečné." zašeptal mi do ucha.

"Ano to je." přikývla jsem a políbila ho.

"Nemáme všechny viteáli.." začal Harry, když jsme byli sami ve společenské místnosti v Nebelvíru. "Tak jak to uděláme?"

"Kolik nám jich zbývá?" zeptala jsem se.

"Jeden. Za tu dobu, co si byla pryč, jsme našli ten zbytek." řekla Hermiona a posadila se vedle Rona.

"A kde je ten poslední?" ozval se Draco a chytl mě za ruku.

"Tady na škole." odpověděl Harry a koukl se na mě. Nadechla jsem se.

"Musíme ho najít a moc času nám nezbývá.. Šli mu určitě říct, že jsme tady.. Nebude to dlouho trvat a objeví se tady." zašeptala jsem.

"Ale jak ho najdeme? Nevíme ani jak vypadá.." řekl pochybovačně Ron. Všichni jsme se na něho koukli a já se zamyslela. Co by byl ten správný viteál?

"A co čelenka Heleny z Havraspáru?" ozvalo se najednou za námi. Všichni jsme se otočili a spatřili Lenku s Ginny.

"Čelenka?" zeptal se Harry, ale já si najednou vzpomněla co mi vyprávěla babička. Rowena měla čelenku, která se, ale ztratila a nikdo neví kde je.

"Lenko, ale nikdo z živých neví kde je." namítla potichu Ginny.

"Kromě Heleny samotné.." zašeptala jsem potichu.

"Co?" zeptal se Draco a já se na něho koukla.

"Je tu duch Heleny.. Musím jí najít.." vyhrkla jsem rychle a stoupla si. Na nikoho jsem nečekala a rozběhla se k Havraspáru. Vyhýbala jsem se studentům, kteří slavili. Kdyby jim jen někdo řekl, že brzo bude válka tak se tak radovat nebudou.

Když jsem doběhla do Havraspáru, běžela jsem ke dvoru. "Heleno!" zakřičela jsem. "Potřebuji tě!" Najednou se přede mnou objevil její duch. Byla nádherná.

"Co potřebuješ?"

"Chci vědět, kde je tvoje čelenka.. Prosím potřebuju to vědět.."

"Jsi jiná než on..." řekla Helena zamyšleně a prohlížela si mě. "Jsi jako tvá matka.."

"Máš pravdu nejsem jako on. Chci ho zničit." řekla jsem rychle.

"Kvůli dítěti, které nosíš pod srdcem?" zeptala se. Přikývla jsem. "Dobře." řekla. "Čelenku najdeš v komnatě nejvyšší potřeby." Helena začala mizet. "Hodně štěstí mladá Evelyn!" řekla než se rozplynula úplně.