Bad boy (ff Harry Potter)

"Thank you"

Další den jsme vyrazily do Londýna. Ikdyž se Dracovi moc nechtělo, udělal to pro mě. Procházeli jsme se ulicemi a on mě držel za ruku.

"Ty si nikdy nebyl v Londýně?" zeptala jsem se překvapeně.

"Mezi tolika mud-" střelila jsem po něm pohledem a on se zastavil v půlce slova. "Promiň." pousmál se a políbil mě na spánek. "Prostě mě sem nikdy nevzali." pokrčil rameny. "Kdyby to otec věděl." zasmál se.  Ale mě do smíchu zrovna nebylo. Co se stane, až se vrátíme? Stane se smrtijedem jako jeho otec? Nic jinýho mu nezbývá, buď to a nebo smrt. A i já bych byla radši, kdyby byl smrtijed, než žít bez něho.

Koukla jsem se na druhou stranu ulice a viděla jsem nějakou osobu. Dívala se na nás. Zmáčkla jsem Dracovu ruku.

"Co?" zeptal se a koukl se na mě. Spatřil můj vyděšený výraz. Koukl se přes ulici a spatřil to, co já. Ale jak se zdálo on aspoň věděl, kdo to je. "Poběž." řekl a rozutíkal se. Nezbývalo mi nic jinýho než se dát taky do běhu.

"Kdo to je?" zeptala jsem se. Ale Draco mi neodpověděl. Vběhli jsme do tmavé ulice. Draco rozrazil boční dveře a vtáhl mi dovnitř. Byla tu tma. Odvážila jsem vytáhnout hůlku.

"Lumus." řekla jsme. Místnost ozářilo světlo. Kromě nás tu byli prázdné krabice. Koukla jsem se na Draca. "Kdo to byl?" zeptala jsem se.

"Smrtijed." řekl a vykoukl ven. Když zjistil, že je čistý vzduch, zavřel dveře a opřel se o ně. "Evelyn... Když si se mnou nejsi v bezpečí." řekl. Překvapeně jsem se na něho koukla.

"Tím chceš říct co?" zeptala jsem se a udělala krok k němu.

"Měla by ses vrátit do školy." řekl.

"A co ty?" zeptala jsem se. "Nemůžeš jen tak rozbít náš vztah." zašeptala jsem.

"Nerozbíjím ho." namítl. "Jenom by bylo dobré, kdybychom si dali pauzu." pokrčil rameny. Řekl to tak klidně, jakoby ho to ani neranilo. "A co se týče mě, pojedu domů."

"A staneš se smrtijedem." zašeptala jsem něco, co bylo zřejmé. Sedla jsem si na jednu krabici a schovala obličej do dlaní. Cítila jsem slzy. Nechtěla jsem, aby mě Draco viděl. Slyšela jsem jak si povzdychl.

"Bude to pro nás lepší." zašeptal. Koukla jsem se na něho a stoupla si. Došla jsem až k němu a píchlo ho prstem do hrudi.

"Pro tebe to bude lepší!" vykřikla jsem. "Místo toho, abychom bojovali se vzdáš!" Místo píchání jsem přešla do bouchání. Kvůli slzám jsem viděla rozmazaně. Najednou mi něco, nebo spíš někdo zabránil k dalšímu bouchnutí. Draco si mě přitáhl k sobě. Konejšivě mě hladil po zádech.

"Nikdy se nevzdám." zašeptal. "Budu kvůli tobě bojovat to ti slibuju." políbil mě do vlasů.

Stála jsem před babiččiným domem. Stála jsem před Dracem a dívala se mu do očí.

"Matka říkala, že posílá auto, které tě dopraví do Bradavic." pousmál se a zastrčil mi uvolněný pramínek vlasů za ucho.

"Kdy se uvidíme?" zeptala jsem se. Tahle otázka mi vrtala hlavou, celou dobu, co jsme odešli z toho skladu.

"Nevím." zašeptal a pohladil mě po tváři. "Ale budu se snažit, co nejdřív dobře?" přikývla jsem. "A budu ti psát dopisy."

"Miluju tě." zašeptala jsem a přitiskla svoje rty na jeho. Když se Draco odtáhl pousmál se.

"Já tebe taky, moje sladké čarodějko."

Do Bradavic jsem se vrátila hned jak pro mě přijelo auto. Babička mi řekla, že můžu klidně zůstat, ale nechtěla jsem. Pořád jsem na ní byla naštvaná. Když jsem vystoupila z auto do známého prostředí, první co jsem udělala bylo to, že jjsem se pořádně nadechla.

"Lyn?" uslyšela jsem za sebou. Otočila jsem se a spatřila Harryho. "Kde si sakra byla?" než jsem si stačila uvědomit, co se děje byla jsem v jeho objetí. Nechala jsem ho. Ale ucítila jsem známé slzy, které mu dopadli na triko. Odtáhl se, aby mi viděl do obličeje. "Co se děje?" zeptal se.

"Musím ti něco říct." zašeptala jsem. "Ale ne tady." rozhlídla jsem se. Harry přikývl a vzal můj kufr. Vydali jsme se do společenské místnosti. Naštěstí jsem nikoho nepotkala.

Prošli jsme obrazem buclaté dámy a měli štěstí, protože tady nikdo nebyl. Harry položil kufr k pohovce a sedl si. Sedla jsem si do křesla a koukla se na něho.

"Harry než začnu, chci aby si mi slíbil, že mě nebudeš přerušovat."

"Slibuju." řekl zmateně. "Ale kde je Malfoy?" zeptal se.

"K tomu se dostanu. Slibuju." řekla jsem. "Ale teď poslouchej." sklopila jsem pohled na moje ruce a dala se do vyprávění.

Když jsem to ze sebe všechno dostala, Harry se na mě díval docela šokovaně.

"Narodily jsme se ve stejný den?" zeptal se. Přikývla jsem. "Tví rodiče mě zachránili." zašeptal spíš pro sebe. "A Malfoy se stane smrtijedem?"

"Ano."přikývla jsem. "Ale on to nechce." bránila jsem ho. "Dokonce jsem ho do toho donutila i já, protože by jinak umřel."

"Ron měl celou dobu pravdu." řekl Harry. "Nesmí se to dozvědět." stoupl si. "Nahlásil by ho."

"Ty mu nic neřekneš?" zeptala jsem se překvapeně.

"Abych ti zničil tvoje štěstí?" pousmál se. "Nikdy Lyn.Dlužím tvým rodičům, tvoje štěstí." stoupla jsem si a objala ho.

"Děkuju." zašeptala jsem.