Bad boy (ff Harry Potter)

"The Ministers of Magic is dead..."

Ozval se křik a já se protlačila dopředu, vedle Harryho. Uprostřed byla svítící koule, kde se ukazovali hlavy.

"Co se to děje?" zeptala jsem se. A potom mi to došlo. Kvůli tomuhle mě přišel Draco varovat. Ale nebylo to tak hrozné. Najednou koule začala mluvit.

"Ministr kouzel je mrtev!" Dál jsem ho neposlouchala a koukla se na Harryho.

 "Co to má znamenat?"

 "Já nevím, Lyn." řekl Harry a rozhlídl se. Najednou vedle mě dopadl záblesk kouzla, který mě odhodil. Slyšela jsem Harryho jak vykřikl mé jméno. A potom sem si jich všimla. Byla jich spousta. Smrtijedů, kteří útočili.Doběhla ke mě Hermiona s Ronem a pomohli mi na nohy. Všichni se začali přenášet. Rozhlídla jsem se po Harrym, ale nikde jsem ho nemohla najít.

"Támhle!" řekla Hermiona a ukázala na něho.

"Musíme pryč." zašeptala. Rozběhli jsme se k němu.

 "Chyťte se mě!" nařídila mě a Ronovi. Poslechli jsme jí a ona se natáhla po Harrym. Najednou se, se mnou vše zatočilo. Vzpamatovalo mě až troubení auta. Strhla jsem všechny na chodník.

 "Příště by bylo lepší, kdyby si nás nepřemístila doprostřed silnice." zašeptala jsem.

"Musíme jim pomoct!" řekl Harry. Koukla jsem se po Hermioně.

"Nemůžeme." řekla jsem. "Jediné, co musíme je, vydat se hledat vitealy. Jedině takhle můžeme pomoct."

 "Co když se jim něco stane?" ozval se Ron.

"Nic se jim nestane." pohladila ho po ruce Hermiona.

"Musíme jít někam jinam." rozhlídla se."Znám to tady. Nedaleko je nonstop občerstvení." ozvala jsem se. Harry přikývl.

"Tak jdeme." zašeptal.

Seděli jsme v prázdném bistru. Pořád jsem se rozhlížela. Měla jsem strach. Ale ne takový, abych nebyla schopná bojovat.

"Musíme jít rychle hledat ty viteály." řekl Harry.

 "Máš pravdu." přikývla Hermiona. "Ale kde začít?" všichni se koukli na mě.

"Proč si myslíte, že to vím já?" zeptala jsem se. "Neznám ho. Nechci ho znát..."

"My víme, Lyn." přikývl Harry. "Ale i když si to bojíš přiznat, jsi jeho dcera. Neber to zle... Jen potřebujeme pomoct." povzdechla jsem si

."Co mám-" větu jsem nedokončila, protože dovnitř vešli dva muži v montérkách. Vydali se k pultům. Ztišila jsem hlas. "Co mám udělat?" dokončila jsem větu.

"Zkus se na něho nějak napojit." navrhl Ron. Koukla jsem se na ty muže.

 "Dolů!" zakřičela jsem, ve chvíli, kdy vytáhli hůlky a namířili je na nás. Vytáhla jsem svojí hůlku a byla ráda, že mi je už 17.

 "Dloby na tebe!" vyřkla jsem kouzlo, které zasáhlo jednoho z mužů. Harry se postaral o druhého. Teď leželi za pultem a rozhodně nebyli při smyslech. Došli jsme k nim a koukli se na ně

."Co s nimi?" zeptala jsem se.

"Měli bychom je zabít." řekl Ron a já se na něho koukla.

"Ne!" zakroutila jsem hlavou. "Nejsme vrahové!"

"Lyn má pravdu." přikývl Harry. "Měli bychom jim vymazat pamětˇ. Hermiono..." všichni jsme se na ní koukli a ona jen přikývla. Namířila na ně hůlkou

."Zapomeňte." zašeptala.

"Počkej něco tady máš." natáhl k ní Ron ruku a prstem jí utřel kapku krve.

"Měli bychom jít." řekla jsem a rozhlídla se. "Než přijde někdo jiný."

"Vážně to tu bude bezpečné?" zeptala jsem se a koukla se na ostatní. Stáli jsme před domem fénixova řádu, který teď patřil Harrymu, který ho zdědil po Siriusovi.

"Určitě." přikývl Harry. Před námi se objevil vchod. Harry se vydal jako první. Otevřel dveře a vešel dovnitř. Ron šel jako poslední a za ním se dveře zabouchli. Byla tu tma.

"Lumos." natáhla jsem hůlku. Najednou se proti nám začalo něco dít. S prachu se zhmotnil Brumbál, který letěl naším směrem. Harry mě objal a schoval mi hlavu do jeho trika. Ron udělal to stejné Hermioně. Najednou byl klid. Zvedla jsem hlavu.

"Myslíte, že to bylo opatření, aby se sem nedostal Snape?"

"Jo." přikývla jsem. "Pošuk toho byl schopný." musela jsem se pousmát, když jsem si na něho vzpomněla.

"Pojďte." řekl Harry a vydal se chodbou rovně. Rozhlížela jsem se. Teď když ten dům byl zaprášený a temný, jsem se docela bála. Vešli jsme do jídelny. Uslyšela jsem ránou, která se ozvala z horního patra.

"Zůstaňte tu!" přikázal nám Harry. "Jdu zjistit, co se tam děje."

"Harry.." chtěla jsem říct, že půjdu s ním, ale vydal se pryč.

"Taky se vám to tu nelíbí?" ozval se Ron.

"Taky." přikývla jsem a podívala se na strašidelné obrazy. "Ale Harry má pravdu, sem se nikdo nedostane." Oprášila jsem židli a sedla si. Hermiona udělala to stejné. Najednou Harry doletěl do místnosti a před sebou táhl Kráturu. Skřítka, který mu už taky patřil.

"Sledoval nás." řekl a pohodil Kráturu na zem.

"Buď opatrný!" okřikla jsem ho. Nebyla jsem ráda, když jsem viděla jak se ze skřítkovi ubližuje, ať už se ten skřítek choval jakkoliv. A s Kráturou jsem si jako jediná rozuměla. "Kráturo." usmála jsem se na něho.

"Paní." ušklíbl se, ale věděla jsem, že je to úsměv.

"Nechápu jak to děláš.. Proč tě má tak rád?" zeptal se Harry.

"Protože ví, že ode mě mu nic nehrozí." vysvětlila jsem.

"Ale já mu taky neublížím." namítl. Usmála jsem se.

"Ale Krátura to tak nevidí, že?" znovu jsem se koukla na Kráturu, který přikývl.

"Musíme se tady porozhlídnout. Třeba něco najdeme." řekl Ron.

"Musíme zjistit, kde je ten pravý medailonek." přikývla Hermiona.

"Nedovolím vám, se tu hrabat!!" vykřikl Krátura. Klekla jsem si k něm.

"Prosím Kráturo, musíme to udělat..." zašeptala jsem. Krátura se mi zadíval do očí. A já věděla, že jsem ho zlomila.

"Dobře." zabručel. "Ale nic z domu nezmizí." sjel nenávistným pohledem ostatní a zmizel. Stoupla jsem si.

"Tak jdeme na to." řekla jsem.

Kapitola o ničem, já vím... Ale vážně mám málo času, protože si užívám léta :) Taky se omlouvám za to, že tak časově přeskakuju, ale všichni víme, jak to v Harrym bylo ;) Dnes čekejte ještě jeden díl.. A potom tu bude první kapitola You love me?