Bad boy (ff Harry Potter)

"Oh my god.."

Běžela jsem tak rychle jak jsem jen mohla. Narážela jsem do studentů a v rychlosti se jim omlouvala. Když jsem dorazila k místu, kde by mě být vchod do komnaty zastavila jsem se a zavřela oči.

Potřebuju dovnitř.. Potřebuju dovnitř. Prosila jsem boha, aby mi to dovolil. Když jsem uslyšela nějaký zvuk, otevřela jsem oči a dívala se jak se přede mnou zjevují dveře.

Usmála jsem se a otevřela je. Vešla jsem dovnitř a rozhlídla se. Všude bylo plno lidí, takže jsem nevěděla, kde začít.

Vydala jsem se uličkou někam dozadu. Rozhlížela jsem se i když jsem nevěděla, jak přesně čelenka vypadá. Nevěděla jsem ani, jestli je v nějaké krabičce.
A najednou jsem to uviděla. Bylo to úplně nahoře na hromadě harampádí. Přemýšlela jsem se, jak se tam dostat. Potom jsem se rozhlídla a uviděla koště. Usmála jsem se a vzala si ho. Nasedla jsem na něho a vzlítla. Všechno šlo dobře do doby než jsem se natáhla pro korunku. Do koštěte zasáhla nějaká kletba a já padala.

Spadla jsem z koštěte a pár metrů jsem se kutálela. Bouchla jsem se do hlavy, ale nic jiného mi nebylo. Rychle jsem si sáhla na břicho. Vše se zdálo v pořádku. Zvedla jsem se, abych zjistila, co se stalo.
Stál naproti mě a mířil na mě hůlkou. Vedle něho stála jeho sestra s úšklebkem na tváři.

"Myslela jsem, že jste odešli." procedila jsem skrz zuby.

"Pán zla nás poslal zpátky!" odpověděla mi žena. "Měla by si vědět, že sem jde. Se svojí armádou."

"Mám se bát?" řekla jsem pobaveně. "Měli by jste se bát vy." řekla jsem a shodila jsem na ně pomocí kouzel věci. Potom jsem znovu nasedla na koště a vyletěla nahoru. Povedlo se mi vzít čelenku. Přistála jsem a rozběhla se pryč.

Staré věci tu dělali bludiště, ale já věděla kam běžet. Netrvalo to dlouho a já byla z komnaty pryč. Chtěla jsem běžet do společenské místnosti, ale za rohem jsem doslova narazila do Draca.

"Jsi v pořádku?" zeptal se a prohlídl si mě.

"Jo." přikývla jsem a popadala dech. "Jen mě honí ty šílený dvojčata.." vzala jsem ho za ruku a začala ho táhnout pryč. "Musíme si pospíšit, Draco už jde."

"Jsou s ním i matka a otec?" Draco se nehnul z místa. Povzdychla jsem si.

"Nic se jim nestane. Nedovolím to.." vzala jsem jeho obličej do svých dlaní a zadívala se mu do očí.

"Až to všechno skončí, uspořádáme svatbu ve tvém sídle.. Budou tam všichni na kterým nám záleží, ale teď musíme jít. Možná nemůžou ublížit mě, ale tobě ano.." naléhala jsem na něho.

Draco se na mě ještě chvilku koukal a potom přikývl. Rozběhli jsme se do společenské místnosti, kde čekal Harry a ostatní. Položila jsme čelenku na stolek.

"Co teď?" koukl se na mě Harry.

"Musíme zjistit, jak to zničit.." řekla jsem. "Do té doby, musíme ochránit bradavice."

"Profesorka McGonagallová, použila kolem školy ochrané kouzlo, které by mělo Voldemorta zastavit.." řekl Hermiona. Přikývla jsem.

"To ho ale nezastaví na dlouho." prohrábla jsem si vlasy. "Nemůže mi ublížit.. Teda doufám. A jestli mám pravdu tak mám velkou šanci ho porazit.. Ale potřebuji, aby jste zničili tu čelenku. Bude o něco slabší a to mi pomůže.."

"Může se ti něco stát?" ozval se Draco. Koukla jsem se na něho. Seděl v křesle a pozoroval mě. I já sama jsem nevěděla, co se může stát.

"Ne." řekla jsem až moc rychle a to jsem neměla. Draco vždy pozná, když lžu. Draco si stoupl.

"Nebudeš dělat něco, co vás může ohrozit." zakroutil hlavou. Ostatní se dívali z jednoho na druhého a čekali, co se bude dít.

"Už jsme se domluvili.." namítla jsem.

"Ty ses domluvila!" vykřikl. "Vždycky myslíš jenom jaké to bude pro tebe! Ale zapomínáš, že jsem tu ještě já!"

"To není pravda.." řekla jsem a couvla o krok dozadu. "Myslím i na tebe.. Právě proto to dělám Draco! Chci tě ochránit! Tebe a naše dítě!"

"To já bych tě měl chránit! Ale nejsem pro tebe dost dobrej co? Nemám takovou sílu jako ty.." Draco si prohrábl vlasy. "Ale víš ty co? To je jedno.." otočil se k odchodu.

"Kam jdeš?" vyhrkla jsem. Draco se zastavil a chvíli bezeslova stál. Nakonec se na mě koukl jen přes rameno.

"Potřebuju se projít.. Hned budu zpět." řekl a odešel. Když odešel sedla jsem si a založila si ruce do klína.

"Vážně myslím jen na sebe?" zeptala jsem se. Harry si sedl vedle mě.

"Nemyslel to tak.. Má o tebe jen strach." snažil se mě uklidnit. Ale na mou otázku mi neodpověděl. Opravdu jsem tak hrozná? To nikdo nemůže pochopit, že to dělám kvůli všem. Je to můj otec.. Moje starost a já jediná ho dokážu porazit.

"Evelyn to bys měla vidět!" vběhl do místnosti Nevil.

"Co se děje?" stoupla jsem si stejně jako Harry.

"Prostě pojď.." Nevil se rozběhl ven a my jme běželi za ním. Doběhl k oknu, kde bylo vidět do dálky.

"Panebože.." zašeptala jsem, když jsem to viděla. Blížilo se k nám asi 200 smrtijedů, obři, mozkomorové a další tvorové. V čele se samotným Voldemortem.