Bad boy (ff Harry Potter)

"We're just lackeys!"

Do Bradavic jsme se vrátili během výuky, takže tu nikdo nebyl. Měli jsme pláště a na hlavě kapuci. Narcisa se s námi rozloučila před branami a potom zmizela. Vydali jsme se do hradu. Když jsme vstoupili, Draco mě chytl za paže a zadíval se mi do očí.

"Evelyn měla by ses někam schovat. Nechci, aby tě viděli." zašeptal. Zakroutila jsem hlavou.

"Jestli s nimi budeš ty, tak budu s tebou. Nenechám tě s nimi o samotě." řekla jsem pevně.

"Má cenu se s tebou hádat?" ušklíbl se.

"Konečně si to pochopil." usmála jsem se a objala ho okolo krku. "Jestli budeš čelit zlu, tak mu budeme čelit společně."

"Dobře." přikývl a pohladil mě po tváři. "Společně." zašeptal předtím než mě políbil.

Čekala jsem před třídou, kde měl hodinu Harry. Hned jak hodině skončila, začali vycházet lidi. A poslední mezi nimi byl Harry.

"Evelyn?" vyhrkl překvapeně. "Co tu děláš? Myslel jsem, že přijedete později."

"Máme problém Harry." Vzala jsem ho za ruku a vydala jsem se na opuštěné dívčí záchody. Bylo mi jedno, že tam je Uršula. Stejnak je jenom tam a nikam jinam nechodí.

Rozhlídla jsem, jestli nás někdo nesledoval a zavřela dveře.

"Evelyn, co se děje?" zeptal se nechápavě a odložil učebnici.

"Draco má dnes za úkol zabít profesora Brumbála." zašeptala jsem. "Musíme něco udělat, ale nesmíme to nikomu říct. Musí to zůstat mezi námi. Rozumíš Harry?" naléhavě jsem se na něho koukla. Díval se na mě šokovaně. "Harry slib mi to!" naléhala jsem.

"Slibuju Lyn." upřel se o umyvadla a koukl se na mě. "Ale co uděláme? Nemáme šanci." zašeptal.

"Já nevím." zašeptala jsem a sjela po zdi dolů. Objala jsem si kolena a koukla se Harrymu do očí.

"Kde se to stane?" zeptal se a sedl si vedle mě.

"Draco mi slíbil, že mi to řekne. Ale nebude sám."

"Jak to?" zeptal se překvapeně.

"Má mu dojít pár lidí, přes skříň v tajné komnatě." vysvětlila jsem. "Harry bojím se o něho. Bojím se, že udělám něco špatně a oni ho zabijí." najednou jsem se cítila slabě. Slzy mi stékali po tváři. Harry si povzdechl a objal mě okolo ramen. Položila jsem si hlavu na jeho rameno.

"Nic se mu nestane." slíbil Harry. "Uděláme vše správně. A potom se schováte." koukla jsem se na něho.

"Nezlobíš se na něho?" zeptala jsem se.

"Nemůže za to." pokrčil rameny. "Možná, kdyby ti na něm tak moc nezáleželo, tak se naštvu, ale já vím, že v něm vidíš toho hodného." pousmál se.

"Miluju ho Harry. Víc než Cedrica."

"Já vím." přikývl Harry. "A proto ti slibuji, že se mu nic nestane. Nechci tě vidět, jako předtím."

Astronomická věž. Tam se to má stát. Když mi to Draco řekl, objala jsem ho a nechtěla jsem se ho pustit. Nakonec se odtáhl a vzal obličej do svých dlaní. Zadíval se mi do očí.

"To, že jsem tě poznal, byla ta nejlepší věc, za celý můj život." zašeptal. Leskli se mu oči.

"Draco děje se něco?" zeptala jsem se. Evelyn se koukl bokem, ale chytla jsem ho za tváře a donutila ho se na mě kouknout. "Řekni mi to!"

"Chtějí po mě, abych s nimi odešel." řekl. "Hned jak to uděláme." ruce mi spadli podél těla.

"Ale plán je zachránit Brumbála a my utečeme." připomněla jsem mu.

"Není to tak lehký." pustil mě a o krok ustoupil. "Pán zla, může mým rodičům kdykoliv ublížit."

"Nedovolíme to." řekla jsem a zase jsem cítila slzy. "Ochráníme je. Jsem jeho dcera. Musím mít velkou sílu." začala jsem, ale Draco se zasmál. Něco v jeho smíchu se mi nelíbilo.

"Nemůžeme si hrát na hrdiny, Evelyn!" zavrčel. "Protože mi nejsme hrdinové. Jsem jenom jeho poskoci!"

"Nejsem jeho poskok!" zakřičela jsem. "Nemůžeš odejít!"

"Já musím!" zakřičel. "I když mě to bolí, musím to udělat!"

"A co já?" zeptala jsem se. "Přemýšlel jsi nad tím?"

"Zvládneš to. Máš své kamarády." odsekl a otočil se ke mě zády.

"Takže prostě odejdeš a vzdáme se?" zvýšila jsem hlas. "Můžeš se na mě aspoň koukat, když s tebou mluvím?!" Draco se otočil. Po tváři mu sjížděla slza.

"A co po mě chceš Evelyn!" zakřičel. "Je těžké nechat tě jít, protože tě šíleně miluju!"

"Tak mě nenech odejít!"

"Musím!" zakroutil jsem. "A teď už musím jít." otočil se.

"Nemůžeš odejít." řekla jsem, ale odcházel a ani se neotočil. Nevěděla jsem, jestli mám běžet za ním. Pomohlo by to? Vydala jsem se ke koleji. Po tváři mi tekli slzy. Když mě viděla Buclatá dáma ani se neptala na heslo. Beze slova mě pustila dovnitř. Harry, Ron a Hermiona seděli jako obvykle u krbu. Hned jak mě viděli, u mě stála Hermiona. Přesně ve chvíli, kdy se mi podlomili nohy. Hermiona mě posadila před krb. Dívala jsem se na plameny a nebyla schopná mluvit.

"Co se stalo?" zeptala se mě Hermiona a pohladila mě po ruce. Koukla jsem se na Harry.

"Musíme něco udělat." vzlykla jsem. "Jinak ho už nikdy neuvidím..." hlas mi selhal a já se rozbrečela ještě víc. Hermiona mě objal a moje slzy dopadali na její uniformu.

"Bude to v pořádku." šeptala mi do ucha a hladila po zádech. To doufám... řekla jsem si pro sebe. Ale nemohla jsem se zbavit pocitu, že vše bude od teď jiné.