Bad boy (ff Harry Potter)

"I want it."

"Vážně nikomu nevadí, že odjíždíme?" zeptala jsem se Draca, když jsme vycházeli z bran bradavic.

"Ne." usmál se.

"Jak se tam vlastně dostaneme?" zajímalo mě.

"Přenášedlem." oznámil. "Matka mi jeden pořídila." vysvětlil. "Mám ho v baťohu, ale musím dál od Bradavic tady to nefunguje."

"Aha." vydechla jsem. Měla to být má první cesta přenášedlem a musím se přiznat, že se trochu bojím.

Došli jsme asi kilometr daleko od Bradavic, když se Draco zastavil. Sundal si baťoh z ramen a vytáhl nějakou krabičku.

"Přenášedlo vždy vypadá jinak a my máme krabičku." koukl se na mě. "Musíš jít první. Připravená?"

"Kam mě to pošle?" zeptala jsem se nervozně.

"Uvidíš." Draco se natáhl a pohladil mě po tváři. "Jen se toho dotkni ano? Místo už je dané."

"Dobře." přikývla jsem a upravila si baťoh na ramenou. Došla jsem ke krabičce a klekla si. Koukla jsem se na Draca. "Nic se nestane?"

"Ne." zakroutil hlavou. "Ani tobě, ani mě." ujistil mě. "A teď běž." usmál se. Než se naděješ budu tam."

"Dobře, jdeme na to." povzdechla jsem si a natáhla ruku ke krabičce. A než jsem se nadála oslnilo mě světlo.

Když jsem se vzpamatovala, postavila jsem se. Rozhlídla jsem se a zjistila, že jsem na nějaké louce. Najednou se vedle mě objevila osoba. Než jsem stihla vykřiknout, Draco mi zakryl pusu.

"To jsem já." zašeptal. "Jenom já." pomalu odtáhl ruku a schoval přenášedlo. Potom mě vzal za ruku. "Tak pojď jdeme se ubytovat." Vydali jsme se k cestičce a já jsem se rozhlížela. Nikdy jsem snad nebyla na tak krásném místě. Všude byli květiny, stromy a někdy v dálce šuměla řeka.

Přešli jsme přes les a před námi se objevila útulná malá chaloupka. Bylo to jedno patro, ale byla dokonalá. Koukla jsem se na Draca.

"Tady budeme?" zeptala jsem se.

"Jo." přikývl "Líbí?" začala jsem přikyvovat jako blázen. Draco se zasmál. Vydali jsme se k chatě. "Chata a okolí je začarované, takže se sem nikdo nedostane." uklidnil mě. Otevřel dveře a vešli jsme. Objevila jsem se v útulném obyváku spojené s kuchyní. Vedli tu troje dveře.

"Komu to patří?" otočila jsem se na Draca.

"Matčine známé." vysvětli. "Pojď ukážu ti to tu." táhl mě ke dveřím, které otevřel. Objevili jsme se v ložnici. "Jsou tu dva pokoje, je na tobě, kde budeš chtít s-" nestihl to doříct, protože jsem přitiskla rty na ty jeho. Když jsem se odtáhla usmála jsem se.

"Stačilo ti to jako odpověď?"

"Jo." přikývl Draco. Ukázal na dveře naproti. "A tam je koupelna." přikývla jsem a vešla do ložnice. Položila jsem baťoh na postel a otočila se na Draca.

"Můžu tě o něco poprosit?"

"Jistě." Draco přišel až ke mě a objal mě okolo pasu.

"Budeme se chovat jako normální lidé." zašeptala jsem. "Prosím."

"Jako mudlové?" svraštil obočí.

"Já vím, že se ti to nelíbí Draco." řekla jsem a pohladila ho po tváři. "Ale chci na chvilku na všechno zapomenout." dívala jsem se mu do očí, a věděla, že bojuje s odpovědí.

"Dobře." povzdechl si. "Udělám to pro tebe."

"Děkuju." špitla jsem a políbila ho. Ruce jsem přesunula do jeho vlasů a začala si s nimi hrát. Draco si mě přitáhl ještě blíž k sobě. Zajel mi rukou pod triko a přejížděl s ní po mých zádech.  Najednou se odtáhl. Zrychleně dýchal a díval se na mě.

"Měli bychom přestat." zašeptal. "Nebo uděláme něco, čeho budeme litovat."

"Já to chci." řekla jsem, než jsem si to uvědomila. "Nebudu toho litovat." Draco se pousmál.

"Určitě máš hlad." řekl a o krok odstoupil. "Půjdu udělat něco na jídlo." odešel pryč a já tam zůstala stát. Pousmála jsem se.

"Je to vážně dobré." usmála jsem se přes stůl na Draca. "Nepoužil si náhodou kouzla?"

"Ne." zasmál se Draco. "Chtěla si, abych se choval jak mudla tak se chovám." usmál se. "Prostě jsem dokonalý."

"Jsi narcis." zasmála jsem se.

"Miluješ mě." ušklíbl se. Na to jsem už nic říct nemohla. Dojedli jsme a uklidili nádobí.

Draco potom došel k rádiu a zapnul ho. Začala hrát pomalá písnička. Natáhl ke mě ruku.

"Můžu poprosit." usmál se. S úsměvem jsem přikývla a nechala Draca, aby mě chytl okolo pasu. Omotala jsem ruce kolem jeho krku. "Tak moc jsem s tebou chtěl tančit na plese uspořádaný pro turnaj." zašeptal. "Ale měla jsi oči jenom pro Cedrica." koukla jsem se Dracovi do očí.

"To není možné." špitla jsem. "Znamenalo by to, že mě mi-"

"Miluju takhle dlouho." přikývl. "Miluju tě už hodně dlouho." zašeptal mi do ucha. "Ale ty si o mě nikdy nejevila zájem."

"Byl si na mě zlý." obhajovala jsem se .

"Protože jsem se snažil, zbavit, toho co k tobě cítím." vysvětlil. "Ale čím déle jsem to tajil, tím víc jsem tě miloval." usmál se. "Ani nevíš, jak moc jsem byl rád, když jsme se začali bavit." políbil mě do vlasů. "Myslel jsem si, že je to jenom sen."

"Omlouvám se." zašeptala jsem. "Nechtěla jsem ti tak ubližovat."

"To nic Evelyn." usmál se. "Teď jsme tady. Nebudeme žít minulostí, ani budoucnosti. Pro nás existuje jenom přítomnost, dobře?"

"Dobře." přikývla jsem, protože to poslední, co jsem chtěla bylo myslet, co se stane v budoucnu. Najednou mě Draco vyzvedl do vzduchu a zatočil se mnou. Zasmála jsem se. Když mě položil dívali jsme si do  očí.

"Děkuju." zašeptala jsem.

"za co?" nechápal.

"Za všechno."