Bad boy (ff Harry Potter)

"I promise."

"Spala si vůbec?" ozvalo se vedle mě. Cukla jsem sebou až jsem skoro vylila čaj. Koukla jsem se na Harryho a zakroutila hlavou. Celou tu dobu, so jsem byla vzhůru jsem se dívala na medailonek uprostřed stolu. Musíme ho zničit stejně jako mě. Ale kdo to udělá?

Harry si povzdychl a sedla si naproti mě. Stejně jako já se koukl na medailonek a potom na mě. Vypadalo, že chce něco říct. Nakonec to i udělal.

"Lyn víš, že na něco přijdeme, že ano?" zeptal se. Zadívala jsem se mu do očí.

"A na co?" zeptala jsem se potichu, protože Ron i Hermiona spokojeně spali. "Musíte mě zabít, abyste ho porazili."

"Ale co když ho půjde zabít, i když nebudeme mít všechny viteáli?" zeptal se. "Tedy budeme mít všechny kromě tebe.."

"A co když ne?" namítla jsem s důrazem v hlase. "Víš, co stejnak je to jedno. Musím jít chvilku na vzduch." stoupla jsem si a vzala si mikinu. Oblíkla jsem si jí a vyšla do chladné noci. Vrazila jsem ruce do kapsy a zahleděla se na noční oblohu.

Harry, to ale nevzdal. Vyšel za mnou ven a stoupl si vedle mě. Stáli jsme tam v tichu a pozorovali nebe. Ani jeden nic neříkal, ale oba jsme určitě mysleli na to stejné.

"Víš Harry-" prolomila jsem ticho. "Někdy přemýšlím, že jsem jako on. Voldemort byl taky jenom člověk. Stejně jako já, my. Ale i tak se zkazil.."

"Nejsi jako on Lyn." namítl. "Každá má na výběr.. Je to jen na tobě, jak se zachováš."

"Myslíš si, že kdybych si vybrala, být s ním.. Zkazila bych se?"

"Přemýšlíš nad tím?"

"Jo.." přikývla jsem. "Kvůli Dracovi. Ty si ho neviděl. Jeho oči byli plné bolesti.."

"Nikdo neví čím si tam prochází.." souhlasil. "Ale přidat se kvůli němu? Byla by o sebevražda Lyn." koukla jsem se na něho.

"Já vím. Jediná možnost jak mu pomoct, je bojovat proti Voldemortovi."

"Lyn co kdyby sis šla lehnout? Pohlídám to tu."

"Dobře." přikývla jsem potichu. "Děkuju Harry." políbila jsem ho na tvář a zmizela ve stanu. Lehla jsem si na zem a zakryla se dekou. Po pár minutách se mi povedlo usnout.

Ráno jsem se probudila a kromě mě a Rona tu nikdo nebyl. Ron ležel na posteli a poslouchal rádio.

"Kde je Harry s Hermionou?" zeptala jsem se. Posadila jsem se a prohrábla si vlasy.

"Zkouší rozbít ten medailonek."

"Jdu jim pomoct." stoupla jsem si a vlasy si dala do culíku. Vyšla jsem ze stanu a rozhlídla se. Byli kousek opodál a mířili hůlkou na něco na zemi. Došla jsem k nim.

"Jak to jde?"

Harry se na mě koukl a zakroutil hlavou. Prohlídla jsem si medailonek.

"Deník si rozbil Baziliškovým zubem.. Co když ten medailonek, jde taky zničit něčím jiným?"

"O čem to mluvíš?" nechápal Harry.

"Harry, Lyn má pravdu." souhlasila Hermiona. "Musí existovat něco, s čím to rozbijeme. Kouzla jsou k ničemu."

"Já vím, jsem geniální." ozvala jsem se.

"Jsi nejlepší." ušklíbl se Harry a zatočil se mnou ve vzduchu. Zasmála jsem se. Bouchla jsem ho do ramene.

"Polož mě na zem!" řekla jsem se smíchem. Harry poslechl a zadíval se na mě a Hermionu.

"Ale co je ten předmět?" zeptal se. Koukla jsem se na Hermionu.

"To právě nevíme." zašeptala jsem.

Procházela jsem se po lese. Nebála jsem se, že by mě mohl někdo vidět. Byla jsem chráněna kouzlem, které dosahovala na nějakou oblast, kterou jsem nepřešla. Najednou jsem ucítila růže. První co mě napadlo bylo to, že to není možné, protože kde by se vzali růže, že ano?

Rozhlídla jsem se a spatřila pověšené růže na stromě a papírek. Vydala jsem se tam a sáhla po papírku, na kterém stálo mé jméno. Rychle jsem papírek otevřela a dala se do čtení.

Moje milovaná Evelyn,

Věděl jsem, že jste  někde tady v lese, ale nenašel jsem tě. Proto jsem doufal, že najdeš aspoň tenhle vzkaz. Chtěl jsem ti jenom říct, že jsem v pořádku a ať kvůli mě neděláš pitomá rozhodnutí! Stačí mi, že mě pořád miluješ.. Tedy jestli mě pořád miluješ.

Ale to se asi teď nedozvím. Řekneš mi to, až se znovu uvidíme dobře? Bude to brzo neboj se. Ještě jedna věc- Voldemort tě hledá. Posílá smrtijedy, aby tě našli. Po mě chce, abych tě přivedl. Ale to neudělám, na to tě až moc miluju.

Musím končit, někdo sem jde. Posílám ten nejsladší polibek!

S láskou Draco

Nemůžu uvěřit, že byl někde v těchto lesích a já ho neviděla. Jak se může myslet, že ho přestanu milovat? To není ani možné. Jestli mě Voldemort hledá, nejsem nikde v bezpečí. Schovala jsem dopis do kapsy a jednu  růži si vzala. Rychlými kroky jsem se vydala nazpátek do stanu.

"Musíme odejít!" řekla jsem.

"Nemůžeme." namítla Hermiona. Nechápavě jsem se na ní koukla. "Ron ještě nemůže cestovat."

"Co se vlastně děje?" zeptal se Harry.

"Voldemort mě hledá. Nikde nejsme v bezpečí.." zarazila jsem se. "Když jste se mnou." dokončila jsem větu.

"Nenapadlo tě něco šíleného, že ne.." ozval se Ron.

"Musím odejít." řekla jsem. "Vy to tu zvládnete." pousmála jsem se. "Budu se snažit vám nějak pomoct.."

"Nemůžeš odejít, Lyn." namítl Harry.

"Proč?"

"Protože tě potřebujeme!"

Najednou mě napadlo ještě něco šílenějšího. Jsem Voldemortova dcera tak je jasné, že budu blázen.

"Přidám se k němu. Zjistím o něm úplně všechno a budu vám podávat zprávy."

"Lyn, jsi úplně šílená!" vykřikla Hermiona.

"Míň než můj otec." ušklíbla jsme. "Vím, že se vám to zdá šílené, ale musíte uznat, že je to chytré!"

"To je.." přikývl Harry. "Ale nepustím, dokud mi neřekneš, že budeš v pořádku.. Že se ti nic nestane."

"Slibuju." usmála jsem se.