Bad boy (ff Harry Potter)

Dream

Utíkala jsem lesem a v náruči jsem držela dítě zabalené v dece. Bylo nádherné. Ale měla jsem strach, protože nás někdo honil. Posílal na nás kletby, které nás tak tak minuli. Najednou jsem spadla. Dítě jsem držela pevně u sebe, takže se mu nic nestalo. Než jsem se stihla znovu postavit na nohy a dát se ně útěk stál přede mnou on. Přitiskla jsem si dítě ještě víc k hrudi.

"Všichni jsou mrtvý." řekl. "A ty zemřeš taky a já vychovám to dítě!"

"Ne." zakroutila jsem hlavou. "To nedopustím." couvala jsem a chtěla se rozběhnout, ale Voldemort stál najedou u mě. Chytl mě pod krkem a já udělala pár kroků vzad. Narazila jsem do stromu. Voldemort mi vytrhl mé milované dítě s náruče a podal ho Beatrix, která se tu objevila. Začala jsem křičet, a rvát se, ale nemohla jsem nic udělat.

Najednou Voldemort vytáhl hůlku. "Avada kedavra!"

"Evelyn! Evelyn!" odněkud jsem slyšela své jméno. Vyletěla jsem do sedu a přikrývka se svezla na zem. "Byl to jen sen.." Draco si mě přitáhl do náruče a začal mě hladit po vlasech. Po tváři mi tekli slzy.

"Vzal mi ho." vzlykla jsem. Viděla jsem, jak nám vzali miminko." šeptala jsem. Draco se mě snažil uklidnit, ale nešlo mu to. Nemohla jsem se zbavit toho bezmocného pocitu, když mi miminko vytrhl z ruky. Položila jsem si ruku na břicho.

"Nikdo nám ho nevezme." šeptal mi Draco do ucha. "My ho ochráníme." slíbil. Přikývla jsem a Draco mi utřel slzy. Potom mě políbil do vlasů. "Měli bychom jít ještě spát. Zítra nás čeká dlouhý den."

"Co se děje zítra?" zeptala jsem se nechápavě, i když mi to určitě už říkali. Draco se pousmál a dal mi pramen vlasů za ucho. Potom se mi zadíval do očí.

"Jdeme zpátky do Bradavic."

"Opravdu děkujeme, že jsme tu mohli zůstat." zašeptala jsem Billimu do ucha, když jsem ho objímala.

"Nemáte zač." usmál se. "Dávej na sebe a tvé dítě pozor."

"Budu." přikývla jsem. Potom jsem vzala Draca za ruku a čekala na ostatní než se rozloučí. Potom si všichni stoupli kolem mě.

"Jsi si jistá, že nás zvládneš přenést všechny?" zeptala se starostlivě Hermiona.

"Jistě." přikývla jsem. Všichni se mě chytli a já jsem myslela na opuštěnou místnost v Bradavicích, kde jsme měli jistotu, že nikdo nebude. Ucítila jsem novou sílu, ale než jsem si to stačila pořádně uvědomit byli jsme tam. Všichni mě pustili a já se rozhlídla.

"Vypadá to tu.." začal Harry.

"Zle." dořekla jsem za něho. A byla to pravda. Vše, co jsem viděla bylo rozbité. Všude byl prach a obrazy na stěnách.. Nikdo v nich nebyl. Draco mi stiskl ruku, protože věděl co pro mě Bradavice znamenají. Místo, které mi připomíná rodiče. Zkusila jsem se usmát a kouknout se na ostatní.

"Měli bychom jít." řekla jsem. Všichni přikývli a Harry se vydal jako první. Opatrně otevřel dveře a nakoukl ven.

"Je hodina, takže tu nikdo nebude." řekl a my přikývli. Potom jsme spěchali k Nebelvírské koleji.

"Pane bože na nebesích!" vykřikla Buclatá dáma.

"Potichu!" sykla jsem. "Musíme se dostat dovnitř." ukázala jsem na ní.

"Ale děťátka tam už dlouho žádná společenská místnost není.." usmála se smutně.

"Jak to myslíte?" zeptal se Ron.

"Všechny děti spí ve sklepeních, které jsou rozdělí podle kolejích." vysvětlila. Na všechny jsem se koukla dost vyděšeně. Co to s našimi Bradavicemi udělali. První se slova zmohl Harry.

"Dobře děkujeme." řekl a už běžel dolů. Rozběhli jsme se za ním. Věděli jsme přesně, kde sklepení je, protože kvůli němu jsme měli i pár bodů dolů, když jsme tam šli bez povolení. Nebelvírskou místnost, jsme nehledali dlouho, protože měla na dveřích lva.

Všichni jsme tam trhli zároveň. Nebyli tu žádné postele jen matrace na zemi a deky. Věci se tu snažili mít uklizené, ale moc to asi nešlo.

"Co teď?" zeptal se Draco.

"Počkáme.." zašeptala jsem.

Uběhli asi dvě hodiny, než se konečně rozrazili dveře a dovnitř se začali hrnout Nebelvírští studenti. Nikdo si nás zatím nevšímal a první kdo nás uviděl byl Nevil. Stoupla jsem si a čekala než mu dojde, že toto není sen.

"Lidi!" vykřikl nadšeně a běžel nás obejmout. Mezitím si to uvědomili i ostatní.

"Harry?!" ozvala se drobná dívka se zrzavými vlasy. Rozběhla se proti Harrymu a padla mu do náruče.

"Ginny..." zašeptal.

"Co tu děláte?" zeptal se Nevil.

Ušklíbla jsem se a založila si ruce na hrudi. "Přišli jsme se kouknout, jak se šprtáte." řekla jsem. Někdo vzadu se zasmál. Potom jsem si pořádně prohlídla Nevila a všimla jsem si škrábance skoro přes celou jeho tvář. "Panebože co se ti stalo?" vyjekla jsem.

"Nový profesoři. Dvojčata. Mají obranu proti černé magii. No a mají rádi tresty.." ušklíbl se. "Ale toto je ještě nic. Jednou potrestali jednoho prváka, že skončil v nemocnici." vztek ve mě začal růst.

"Někdo by jim měl říct, že už je konec. Jestli je uvidím jak někomu ubližují budou to oni, kteří skonči v nemocnici!" zasyčela jsem. I přesto celé to napětí, i přesto že mě tu třeba někdo neznal, začali tleskat. A já byla připravená začít válku!

Bude tu opravdu moc chyb! Já vím, ale slíbila jsem vám kapitolu už o víkendu :) Takže jsem to musela napsat dost rychle!