Bad boy (ff Harry Potter)

Latter

Draco:

Nemohl jsem spát a proto jsem seděl na parapetě v pokoji a díval se na měsíc. Na jednou se, ale objevila záře. A když pominula uviděl jsem tam osobu. Osobu, kterou jsem hned poznal. Kterou poznám kdykoliv.

Viděl jsem jak se Evelyn zhroutila na zem. Rychle jsem vyběhl z pokoje a vzal jsem i deku, abych jí do ní mohl zabalit.

"Lumus!" nařídil jsem své hůlce. Bylo mi jedno, že budím obrazy. A oni mi potom nadávají. Běžel jsem jak nejrychleji jsem mohl. Když jsem doběhl k Evelyn zjistil jsem, že brečí. Rychle jsem si k ní dřepl a omotal kolem ní deku.

"Co se stalo?" zeptal jsem se. "Kde jsi byla?" koukla se na mě a chtěla něco říct, ale z jejích úst nic nevycházelo. "Bože." zaklel jsem. Vzal jsem jí do náruče a co nejrychleji jsem se snažil dostat na ošetřovnu.

"Pane Malfoyi?" zeptala se překvapeně ošetřovatelka.

"Je v šoku!" vyhrkl jsem. "Musíte jí ihned pomoc!" nařídil jsem. Ošetřovatelka se na mě dívala s hrůzou. "Hned!" vykřikl jsem. Rychle přikývla a ukázala na postel. Položil jsem do ní Evelyn.

"Běžte si lehnou a přijďte až zítra." řekla.

"Ale-" začal jsem.

"Hned." s povzdechnutím jsem odešel na svou kolej a lehl si do postele. Ale stejnak jsem nemohl spát.

Evelyn:

Probudila jsem se, ale radši bych zase spala. Otočila jsem se na bok a zavřela oči. Ale rychle jsem je zase otevřela, protože jsem před sebou viděla jeho! Najednou se dveře ošetřovny otevřeli.

Dovnitř vešel profesor Brumbal. Došel až k mé posteli.

"Dobré ráno slečno Evelyn." řekl jako vždy mile.

"Dobré ráno profesore." zašeptala jsem. Musel to vědět. Musel vědět, celou dobu, že Voldemort je můj o-

"Ano věděl jsem to." přikývl. "Ale doufal jsem, že se to nikdy nedozvíš. Protože tuhle pravdu si nikdo nezaslouží."

"Ale já nejsem jako on." řekla jsem.

"To tedy nejste." zakroutil hlavou. "Evelyn musíte mě poslouchat. I když je vašim pravým otcem, tak to bude vždy Marcus. Vždy budete mít jeho příjmení." najednou se zarazil. "Pane Malfoyi. Očekával jsem vás." natáhla jsem se, abych přes Brumbála viděla. A opravdu k nám rychlými kroky mířil Draco.

"Jsem tu." řekl Draco, když mě držel v náruči. Přitulila jsem se k němu. "Co se sakra stalo?" koukl se na mě a potom na profesora.

"Nechám vás tu, aby vám to slečna mohla vysvětlil."

"Děkuji." řekla jsem. "Za všechno." jen kývl a odešel. Koukla jsem se na Draca. "Měl by ses posadit." zašeptala jsem.

"Nemůžu tomu uvěřit." řekl po chvíli ticha Draco. To já taky ne, to já taky, řekla jsem si v hlavě. "Nejsi jako on." koukl se na mě. "Nikdy nebudeš jako on."

"To si taky říkám." přikývla jsem. "Ale, co když mě to přemůže a já budu jako on." koukla jsem se na něho.

"Nikdy to nedopustím Evelyn." zašeptal a políbil mě na čelo. "Nikdy, rozumíš?"

"Rozumím." špitla jsem.

"Lyn." na ošetřovnu i přes protesty ošetřovatelky vběhla Hermiona s Harrym. Doběhli k posteli.

"Co se stalo?" zeptal se Harry.

"Možná bych měl jít-" stoupl si Draco.

"Klidně zůstaň." řekl Harry. Přikývla jsem. Draco si znovu sedl na postel. Koukla jsem se na Hermionu a Harryho.

"Slibte mi, že mě neodstrčíte." začala jsem.

"Nikdy." pousmála se Hermiona.

"Fajn." zašeptala jsem a sklopila pohled. "Jsem dcera Toma Riddleho." vyhrkla jsem ze sebe. "Alias Voldemorta." Slyšela jsem jak Hermiona zalapala po dechu. Zvedla jsem pohled, abych zjistila jak se tváří. Harry si mě prohlížel. A promluvil jako první.

"A co má být?" zeptal se. "Jsi naše Lyn a to že je tvůj otec to nemění. Nenecháme ho, aby se tě jenom dotkl." koukl se na Draca.

"Má pravdu." přikývl Draco a zadíval se na mě. "Nedopustím to." špitl a políbil mě na čelo.

"Nezasloužím si vás." usmála jsem se a utřela si slzu, která mi tekla po tváři.

"Je to spíš na opakovat." řekl Draco a ostatní přikývli. "Asi tě tu necháme ať si ještě odpočineš." zvedl se.

"Draco má pravdu." ozvala se Hermiona. "Musíš být unavená. Tak se uvidíme potom." zamávala a s Harrym odešla.

"Dojdu po vyučování." slíbil a políbil mě.

Večer jsem mohla už z ošetřovny odejít. Všimla jsem si jak se na mě studenti dívali a něco si šeptali. Nevšímala jsem si jich a rychle vyběhla nahoru do společenské místnosti.

Tam jsem potkala Harryho, Rona a Hermionu. Seděli u krbu a o něčem mluvili.

"Ahoj." řekla jsem a sedli si do křesla.

"Jak ti je?" zeptal se Harryho. Pokrčila jsem rameny. Hermiona něco vytáhla z kapsy.

"Došel ti dopis." řekla a podala mi zalepenou obálku. Hned jsem poznala podle písmena, že to psala babička. Okamžitě jsem roztrhla obálku a vytáhla papír. Dala jsem se do čtení.

"Evelyn,

profesor Brubal mi oznámil, že ses dozvěděla pravdu. Je mi to opravdu líto. Nechtěla jsem, aby si to věděla. Tvoje matka a tvůj otec tě milovali. I když s ním nemáš stejnou krev tak tě miloval.

Musíš na to myslet, dobře? Jestli chceš můžeš přijet domů. Můžeš zůstat do konce školního roku. Jsi šikovná, takže o nic nepřijdeš a já tě budu učit doma.

A ten Draco může přijet taky. Vím, že tě miluje a ty miluješ jeho. Nebudu ti v tom bránit. Ale hlavně už nechoď za NÍM. Nemáš s ním nic společného. Jsi úplně jiná.

Nikdy nebudeš jako on, to jsem si jistá.

Mám tě moc ráda moje malá jahůdko. Pamatuj si to."

"Co píše?" zeptal se Ron. Koukla jsem se na všechny tři.

"Že nejsem jako on a že na to mám pamatovat." zašeptala jsem. "A že mě má ráda." pousmála jsem se. Já tebe taky- pomyslela jsem si.

Jestli máte zájem, tak si můžete přečíst mojí novou povídku. Najdete ji na mém profilu a jmenuje se Little hope :))