Bad boy (ff Harry Potter)

"My future is only with you."

Probudila jsem se velice brzy. Ještě se ani nesvítalo. Opatrně jsem vylezla z postele, abych neprobudila ostatní a převlíkla se do černých džin a černého trika s dlouhým rukávem. Hodila jsem pyžamo na postel a vlasy si dala do jednoduchého culíku.

Opatrně a potichu jsem vyšla z postele. Seběhla jsem schody a otevřela obraz Buclaté dámy.

"Kampak slečno Evelyn?" zeptala se ospale.

"Omlouvám se, že budím. Ale musím na chvilku na vzduch." omluvila jsem se a doufala, že to dál nebude řešit. A neřešila. Jen pokrčila rameny a dál spala. Ani jsem si neposvítila. Nechtěla jsem vzbudit ostatní obrazy. Přesně jsem věděla kam půjdu.

Seběhla jsem úplně dolů a zamířila na školní dvůr. Potom jsem zašla dál a zastavila se před obrovskou vrbou, kterou jsem už dlouho nenavštívila.

"Ahoj." řekla jsem. Už jsem si vážně připadala jako blázen. Kdo mluví se stromem? Ale mě to uklidňovalo. "Tak jsem zase tady." povzdechla jsem si a pousmála se. Sedla jsem si před strom do tureckého sedu. Bylo zajímavé, že jsem se tady v noci nebála. "Ani bys nevěřil, co jsem zažila." začala jsem všechno vyprávět a zakončila jsem to takhle. "A to jsem ani netušila, že se zamiluju do kluka, kterého jsme nenáviděli."

"Evelyn?" ozvalo se za mnou. Otočila jsem hlavu.

"Draco, jak to, že nespíš?" zeptala jsem se a zvedla se ze země. Draco došel ke mě a políbil mě do vlasů.

"Na to bych se mohl zeptat i já." pousmál se na mě.

"Nemohla jsem spát." vysvětlila jsem.

"No vidíš já taky ne." pohladil mě po tváři. "Není ti zima?" zeptal se ustaraně.

"Trochu." přiznala jsem se. Draco si sundal svojí mikinu, kterou nosil jen o víkendech a přetáhl mi jí přes hlavu. Hned jsem cítila jeho vůni. Jeho krásnou vůni.

"Děkuju." usmála jsem se.

"Nemáš zač. Sedneme si?" Ukázal na lavičku. Přikývla jsem a nechala se odvést k lavičce. Sedli jsme si a Draco mě objal okolo ramen. "To že nemůžeš spát... Má to něco společného s NÍM?"

"Jestli myslíš mého drahého tatínka tak ano." přikývla jsem. "Je to jako by, jsem už nevěděla komu můžu věřit." povzdychla jsem si.

"Mě můžeš věřit Evelyn." Draco se mi zadíval do očí. "Mě ano."

"Já vím." zašeptala jsem. "věřím ti." usmála jsem se a položila si hlavu na jeho rameno.

Seděla jsem na hodině obrany proti černé magii. Uvažovala jsem, jestli mi to pomůže se ubránit proti Voldemortovi. Dokážu ho zabít? Dokáže ho zabít vůbec někdo? Nebo vyhraje a všichni budeme ztracení.

"Slečno Johnsnová, dáváte pozor?" ozval se profesor Snape a tím mě probral s myšlenek.

"Ano." zalhala jsem. Snape mě přejel pohledem a potom pokračoval ve výkladu. Hermiona která seděla vedle mě se ke mě naklonila.

"Jsi v pořádku?" zeptala se.

"Jo." přikývla jsem. "Jen je toho na mě hodně a nevím co mám dělat."

"Nějak to zvládneme." pousmála se na mě.

"Děkuju." usmála jsem se na ní.

Po hodině jsem šla s Dracem ven. Prý pro mě měl překvapení. Sedli jsme si na lavičku.

"Mám nápad." usmál se. "Mluvil jsem s matkou a souhlasila, že nás uvolní na pár dní ze školy."

"Proč?" zeptala jsem se nechápavě.

"Napadlo mě, že bychom mohli odjet. Jenom my dva." pohladil mě po tváři. "Někam daleko." přitiskl rty k těm mým a začal s nimi pohybovat. Hned jsem se zapojila. Byla to krásná představa. Jenom my dva. Někde od lidí. Od toho všeho. Když jsme se od sebe odtáhli Draco se na mě koukl.

"Tak co?" usmál se.

"Je to úžasný nápad, Draco." usmála jsem se. "Chci být s tebou."

"Evelyn je tu ještě jedna věc-" začal vážně, ale já mu položila prst na rty.

"Draco prosím ne. Nechci nic slyšet o tom všem. Chci dělat, že jsem obyčejná čarodějka, které se to netýká."

"Ale-"

"Prosím." zašeptala jsem. "Jeden den, dobře? Potom se k tomu zase vrátíme..."

"Dobře." přikývl a znovu mě políbil. "Jsme úplně normální čarodějové." zašeptal. Přikývla jsem.

"Z normální rodiny." dodala jsem. Draco s úsměvem přikývl. Natáhla jsem se na lavičku a hlavu si položila do jeho klína. Draco si začal hrát s mými vlasy. "Pojďme mluvit o budoucnosti." napadlo mě.

"Co?" Draco na mě nechápavě svraštil obočí.

"Řekni mi, co chceš dělat za 10 let? S kým budeš a tak dále..." vysvětlila jsem.

"Fajn, je to hloupé, ale pro tebe to udělám." usmál se. "Takže za 10 let jo? Takže budu s tebou a budeme čekat dítě. Budu pracovat na ministerstvu. O znamení zla se nebudeme zmiňovat. Budeme dělat, že to byl jenom sen. Jeden zlý sen. Budeme bydlet v domě, ne u nás na panství. Tam budeme posílat potom děti, až budeme chtít být sami. Naše děti budou úžasné a udělají díru do budoucnosti. Už kvůli tomu, kdo jsou jejich rodiče." pousmál se a potom pokračoval. "Bude mi jedno, jestli budou patřit do Nebelvíru nebo Zmijozelu. Stále to budou naše děti, které budeme milovat. Toto je moje budoucnost za 10 let a více. A co ty? S kým budeš mít budoucnost ty?" Usmála jsem se.

"Moje budoucnost je jenom s tebou." zašeptala jsem. "A s našima dětma, které budeme společně vychovávat." dodala jsem. "A kam vlastně pojedeme?" zeptala jsem se zvědavě."

"To je tajemství Evelyn." zašeptal a zase mě políbil. Ale tenhle polibek byl jiný. Plný jistoty, že se nám nic nemůže stát.