Bad boy (ff Harry Potter)

Draco's family

"Co si myslíš, že o mě řeknou tví rodiče?" zeptala jsem se Draca, když už jsme byli před bránou jeho sídla.

"Horší než Pansy nejseš." zasmál se. Když viděl, že mě to vtipný nepřipadá, tak se smát přestal. "Koukej, kdykoliv můžeme odjet."

"Odjet?" zeptala jsem se nechápavě.

"Snad sis nemyslela, že bych tě nechal odjet samotnou?" usmál se. "Když budeš chtít, vrátím se s tebou do Bradavic."

"Děkuju." usmála jsem se na něho. Najednou se brána otevřela, a já sebou cukla. Draco se potichu zasmál a vzal mě za ruku.

"Zvykneš si." špitl mi do ucha. Přikývla jsem a pokračovali jsme k sídlu. Měla jsem obyčejný baťoh, kde jsem měla oblečení. Draco neměl nic, což bylo jasné. Určitě má věci uvnitř, toho velkého sídla, které mi nahánělo hrůzu. Draco otevřel těžké dveře a nechal mě projít dovnitř. Rozhlídla jsem se. I ve vnitř to vypadalo strašidelně, ale bylo tu něco, co tohle sídlo dělalo pěkné.

"Ježiš." vykvikla jsem, když jsem spatřila dvě osoby stát na schodech. Nevěděla jsem jak se chovat před jeho otcem. Když jsem ho viděla na posledy, tak jsme s nimi bojovali. Ale třeba si mě nevšiml. Ale podle jeho pohledu, si vzpomíná.

"Stačí Malfojovi." usmála se na mě žena. Už jsem věděla, kde Draco získal tu skrytou krásu.

"Omlouvám se." pousmála jsem se. "Jsem Evelyn Johnsonová."

"My víme." Dracova matka sešla schody a stoupla si přede mně. "Ikdyž Draco chodí s Pansy slyšíme jenom o tobě." mrkla na mě. Cítila jsem jak se červenám, hodila jsem pohledat na Draca, který se díval na na jeho otce.

"Johnsonová?" zopakoval moje příjmené Dracův otec. Přikývla jsem. "Kdo jsou tví rodiče?" zeptal se a seběhl schody. Rozhlídl se jakoby se něčeho bál. Já se bála jeho.

"Jsou mrtví. Nepamatuju si je. Byla jsem malá, babička mi o jejich smrti nikdy nic neřekla." řekla jsem vyděšeně. Draco došel ke mě a vzal mě za ruku.

"Jak se jmenovali?" zeptala se mě jeho matka. Její hlas zněl mile, ale naléhavě.

"Katharine a Marcus." zašeptala jsem. Dracova matka se vyděšeně koukla na jeho otce. Potom se oba koukli na Draca.

"Musíš jí držet daleko od jeho přítomnosti." řekl jeho otec.

"Co se děje? Od koho?" nic jsem nechápala.

"Udělám to." slíbil Draco. "Poiď." táhl mě nahoru po schodech. Celou cestu jsme běželi. Zastavili jsme se až v jednom pokoji. Draco zavřel dceře.

"Chci vědět, co se tu děje!" vykřikla jsem. Draco stál hned u mě a zacpal mi pusu.

"Musíš být potichu." zašeptal. "Já to taky nechápu, ale musíme poslechnout mé rodiče. Dobře?" přikývla jsem. Pomalu oddělal ruku z mé pusy. "Chceš svůj vlastní pokoj, nebo tu budeš se mnou?" zeptal se. Až teď jsem zjistila, že to není ledajaký pokoj. Byl to jeho pokoj. Všude byli jeho věci.

"Radši bych tu byla s tebou." zašeptala jsem. Draco přikývl. Poožila jsem baťoh na zem a sedla si na postel. "Koho tu máte?" zeptala jsem se. Draco se na mě koukl.

"Nemůžu ti to říct." zašeptal a klekl si přede mně. "Ale nic se ti nestane. Nechápu tedy co o tobě mý rodiče ví, ale zkusit to zjistit dobře?" přikývla jsem. "Jestli si chceš dát koupel tak jsou to tyto dveře. Já zatím zajdu za matkou a otcem."

"Dobře." přikývla jsem. Draco se zvedl a odešel. Z baťohu jsem si vzala černé legíny a černé triko s dlouhým rukávem. Vešla jsem do koupelny a zamkla dveře. Sundala jsem si oblečení a poskládala ho na hromádku, mezitím co mi do vany tekla voda. Když jí tam vylo dost, sundala jsem si spodní prádlo a vlezla si do ní.

Užívala jsem si to. Vždy jsem měla vodu ráda. Babička mi říkala. že jsem jak codní tvor. Sjela jsem dolů a potopila se. Když jsem vylezla tak jsem se oblékla. Vysušila jsem si vlasy, které jsem si potom zapletla do copu. Přehodila jsem ho přes rameno. Vzala jsem si oblečení a vrátila se do pokoje. Oblečení jsem schovala do baťohu a porozhlídla se po pokoji.

Věděla jsem, že bych měla zůstat v pokoji, ale nedalo mi to. Byla jsem až moc zvědavá. Pro jistotu jsem si z baťohu vytáhla hůlku, kterou jsem zastrčila se legíny. Potom jsem potichu vylezla z pokoje. Rozhlídla jsem se a zjistila, že tu jsou 2 dlouhé chodby. Rozhodla jsem se jít v pravo. Šla jsem pomalu a potichu. Na zdech vyseli obrazy, které naháněli hrůzu. Objevila jsem se u schodiště. Mohla jsem jít dolů nebo pokračovat nahoru.

Pokračovala jsem nahoru, protože tam jsem slyšela hlasy. Vyšla jsem schody a objevila se v chodbě, která byla kratší než ty ostatní. Šla jsem k jediným otevřeným dveří.

"Pořád nechápu, co se tu děje." uslyšela jsem Draca. Nahlídla jsem dovnitř. Byli tam jeho rodiče a on.

"Nejde o to, že by něco udělala ona." namítla jeho matka. "Jde o to, co byli zač její rodiče. Pán zla si je určitě pamatuje a chtěl by se pomstít." dala jsem si ruku před pusu a couvla dozadu. Kluci měli pravdu. Nevěděla jsem, co mám udělat, ale věděla jsem, že není nejlepší tu zůstat. Rychle jsem se vydala zpět do pokoje. Naštěstí jsem cestou nikoho nepotkala.

Sedla jsem si na postel a pozorovala dveře, které byli v tutu chvíli zajímavé. Znamená to všechno, že Voldemort je v tomto sídle? Co mu udělali mý rodiče? Proč by se chtěl mstít? Spatřila jsem jak se koule u dveří otáčí. Zatajila jsem dech. Co když si mě někdo všiml? Oddechla jsem si, když jsem spatřila Draca. Nemohla jsem se na něho dívat dlouho a tak jsem si lehla. Otočila jsem se zády k němu.

"Stalo se něco?" zeptal se.

"Jsem jen unavená." zalhala jsem.

"Aha." vydechl."tak se prospi. Půjdu někam jinam."  Ikdyž jsem se ho bála, nechtěla jsem být sama.

"Zůstaň tu, prosím." zašeptala jsem. "Chci, aby si tu zůstal se mnou."

"Dobře." zašeptal . Cítila jsem jak si lehá vedle mě. Otočila jsem se k němu a nechala, aby mě objal. Přitáhl si mě k sobě. Bála jsem se... Nevím čeho víc, jestli Voldemorta a nebo toho, že mám Draca ráda.