Bad boy (ff Harry Potter)

Home

Zvedla jsem se ze židle. "Musím- musím ven. Nemů-nemůžu dýchat." řekla jsem přiškrceně a vyběhla z ošetřovny. Potřbovala jsem vzduch, který mi pomůžu dýchat. Doběhla jsem ke dveřím na dvůr a otevřela je. Bylo mi jedno, že bych se možná měla připravovat na hodinu.

Venku jsem se snažila nadechnout, ale pořád to nešlo. Spadla jsem na kolena a prohrábla si vlasy. Potřebovala jsem babičku. Potřebovala jsem, aby mi to vyvrátila. Vyvrátila to, že jsem se narodila ve stejný den jako Harry.

Cítila jsem jak se někdo dotkl mého ramena. Ucukla jsem sebou. Otočila jsem hlavu a zjistila, že je to Dracova matka. Až teď jsem si uvědomila, jak mi po tváři tečou slzy.

"Napadlo mě, že bych tě mohla odvést domů." zašeptala a klekla si ke mě. Položila ruku na moje rameno. "Třeba jenom na pár dní. Možná to tam pro tebe bude teď lepčí než tady." bezeslova jsem přikývla. Měla pravdu.

"Ale co Draco?" špitla jsem. "Nechci ho opustit."

"Proto pojede s tebou. Bude na tebe dávat pozor. Pán zla, v něm má důvěru." její hlas zněl tak bezmocně. A její oči říkali, že jí je líto jak její syn dopadl. "Nelíbí se mi, že bude ve světě mudlů, ale vím, že mu to vadit nebude, protože tam budeš ty." pousmála se.

"Děkuju." zašeptala jsem. Narcisa mi odpověděla jenom pousmáním.

Odjeli jsme dřív, než jsem mohla někoho potkat. Jsem za to ráda, protože vysvětlovat, proč odjíždím se mi vážně nechtělo. Právě teď jsme už blízko Londýna. Seděla jsem vedle Draca u okna a on mě držel za ruku. Narcisa seděla na druhé straně Draca.

Položila jsem si hlavu na jeho rameno.

"Jsi vpořádku?" zeptal se šeptem.

"Nevím." odpověděla jsem. "Vlastně nevím, už skoro nic." zašeptala jsem.

"Bude to dobrý." vtiskl mi do vlasů pusu. A než jsem se nadála, auto zastavovala před babiččinim domem.

"Tak já vás nechám." usmála se na nás Narcisa. "Draco ty se, co nejřív ozvi."

"Dobře, mami." odpověděl. Objal jí a společně jsme vystoupili. Vzali jsme svoje kufry a vydali se ke dveřím. Auto mezitím odjelo. Zaklepala jsem na dřevěné dveře. Uslyšela jsem kroky a zachvíli stála na prahu babička. Když mě uviděla, zatvářila se překvapeně. Potom nás rychle pozvala dovnitř.

Potom si mě přitáhl do objetí. Musela jsem pustit Dracovu ruku. Babička mě hladila po zádech a já se cítila stejně jako u Draca. V bezpečí.

"Co tu děláš?" zeptala se, když se odtáhl. "A kdopak je ten mladý mládenec?" o krok jsem ustoupila.

"Jsem Draco Malfoy." představil se a natáhl k babičce ruku. Ale nešlo to podle plánů. Nikdy jsem babičku neviděla tak naštvanou. Rychle jsem si stoupla před Draca, a tak jsem ho ochránila vlastním tělem. Věděla jsem, co babička dokáže. Byla silná čarodějka.

"Jak se opovažuješ vstoupit do mého domu?!" vykřikla.

"Babi, není jako jeho otec. Nechce to dělat." začala jsem Draca bránit, ale babička zvedla ruku a tím mě utišila.

"Evelyn řekni mi, že s ním nic nemáš." řekl. Sklopila jsem hlavu a tím jsem jí dala odpověď. "No to snad ne." zašeptala. Zvedla jsem hlavu.

"Babi Draco z toho nic dělat nechce." zašeptala jsem.

"Všichni to dělají dobrovolně." řekla. "Zkalamala si mě." ikdyž mě ranilo, co řekla, tak jsem se nedala.

"Jestli se ti nelíbí, že jsme tady tak můžeme zase odejít." řekla jsem a stoupla si vedle Draca. Chytla jsem ho za ruku. "Miluju ho. A věř mi, že si stejná jako Ron. Který mi doteď neodpustil." všechno jsem ze sebe dostala a cítila jsem se o trochu lépe.

"Jak dlouho tu budete?" zeptala se mě.

"Do víkendu. V pátek se vrátíme."

"Čtyři dny to přežiju." s tímto opustila halu. Koukla jsem se na Draca.

"Tak to máme za sebou." zašeptala jsem. "Pojď, dáme věci nahoru." vzala jsem do ruky kufr a s Dracem jsme se vydali nahoru. Otevřela jsem dveře mého pokoje.

"Jsi si jistá, že mi tvoje babička dovolí spát u tebe?" zeptal se opatrně.

"Je mi to jedno. Budeš spát tam, kde chci já." usmála jsem se a položila kufr na zem. "A já chci aby si spal vedle mě." pohladila jsem ho po tváři.

"Dobře." usmál se. "Už jsem ti někdy řekl, že tě miluju?" zeptal se.

"Nepamatuju si to." zašeptala jsem se a natáhla se pro polibek.

Babička někam zmizela. Nic mi neřekla, takže jsem nevěděla, kde je. Ale copak můžu já za to, že mě nechtěla vyslechnout. Právě teď jsem ležela na postely vedle Draca. Držel mě za ruku. Leželi jsme na boku, takže jsme si viděli do očí. Já do těch jeho modrých a on do mých hnědých.

"Omlouvám se za babičku." zašeptala jsem. "Myslím, že to že tvůj otec patřil k Voldemortovi, jí vzalo. Bojí se, aby se mi něco nestalo. Ke všemu si myslí, že pořád nevím o tom datu narození."

"Já se nezlobím Evelyn. Chápu jí. I já si někdy nadávám, že bych tě měl nechat odejít."

"To ať tě ani nenapadne." vyhrkla jsem vyděšeně. "Potřebuju tě."

"Počkej nech mě domluvit." zasmál se. "Vždycky si to říkám, ale potom si uvědomím,že jsi můj život" pohladil mě po tváři. "Nikdy tě neopustím."