Bad boy (ff Harry Potter)

Move on

Hned další den první hodinu jsme měli lektvary. Snape byl výborný učitel, ikdyž neměl v lásce Harryho a on jeho.

"Uděláme skupiny stejně jako každý rok." řekl Snape. Nevěřícně jsem se na něho koukla. Odvolávám to, není to dobrý učitel. Koukla jsem se na Harryho a Rona, kteří smutně pokrčily rameny. Proč se ty skupiny, nemůžou aspoň jednou změnit? Otráveně jsem si sedla sHermionou k jednomu stolu a čekali až se k nám Malfoy s Pansy doklušou. Pansy zase něco říkala Malfoyovi.

Ta holka si nedá pokoj. Jde vidět, že jí Malfoy jenom využívá. Sledovala jsem jak Harry s Ronem udělali skupinu s Nevilem a s Lenkou.

"Doufám, že jste chytré jako vždy." řekl Pansy. Někdy bych přísahala, že je odbarvená blondýna. Malfoy se jenom v tichosti posadil. Něco tu nehrálo.... Od kdy je tak tichý? Vždycky má nějakou jízlivou poznámku, když jeho sladká Pansy promluví. Asi vycítil, že se na něho koukám, protože zved pohled.

"Musíš se na mě tak koukat, Johnsonová?" zasyčel. Ano starý Malfoy, kterého znám je zpět. Odvrátila jsem pohled a Snape, který nám zadával nový úkol. Hned jak skončil jsme se do něho s Hermionou pustili. Malfoy s Pansy si jako vždy jenom povídali. V půce hodiny, kdy Pansy vyprskla smíchy jsem se naštvala. Stoupla jsem si a bouchla do stolu.

"Myslíte, že mě baví tady za vás dělat úkoly?!" vykřikla jsem na ně.

"Baví?" řekla naivně Pansy. Ta holka se mi snad zdá!

"Ne nebaví! Mám svých starostí dost!"

"Slečno Johsonová, co se tady děje?" došel k nám profesor Snape. Zvedla jsem hlavu, abych mu viděla do očí.

"Děje se to, že děláme s Hermionou za ty dva úkoly!" řekla jsem. Myslela jsem, že je bude bránit, protože je má v koleji, ale jen se na ně koukl.

"Vy dva od teď budete pomáhat. Jestli uvidím, nebo uslyším, že nic neděláte nebude hodnocení."řekl a odešel. Všichni se na mě překvapeně koukali. Tedy kromě Pansy a Malfoye. Ti se spíš mračili. Koukla jsem se na místnost na kluky se na mě usmívali. Vážně se mi právě teď povedlo, přesvědčít profesora Snapa?

Před večeří jsem šla zase k vrbě. Tam jsem si před ní sedla do tureckého sedu. "Ahoj ak jsem tu zase." usmála jsem se. Porozhlídla jsem, abych zjistila jestli tu někdo není. Ale bylo to tu prázdné. "Slíbila jsem si, že dnes nebudu brečet." zašeptala jsem. Sklopila jsem pohled na své ruce, které si hrály s lemem hábitu. "Nechápu jak si mi mohl poplést hlavu." řekla jsem. "Kdyby se ti to nepovedlo bolelo by mě to míň." zvedla jsem pohled. Znovu jsem cítila slzy, které jsem si utřela rukávem. "Pitomé slzy." zanadávala jsem.

"Johnsonová?" uslyšela jsem za sebou. Otočila jsem hlavu a zjistila, že za mnou stojí Malfoy. Na jeho tváři byl drzý úšklebek, ale ten zmize hned jak viděl, že jsem brečela. "Jsi vpořádku?" zeptal se a ani o krok se nehnul. Stoupla jsem si a oprášila si hábit.

"Jsem. To snad nejde poznat?" odsekla jsem. "Za chvíli bude večeře. Měli bychom jít." řekla jsem a chtěla kolem něho projít. Ale ucítila jsem stisk na mém zápěstí. Nechápavě jsem se koukla na Malfoyovu ruku na mém zápěstí. Potom jsem zvedla hlavu a setkala se s jeho pohledem.

"Hele vím, že se trápíš kvůli tomu Colinovi." povzdechl si.

"Cedrikovi." špitla jsem.

"Cože?" zeptal se na mě.

"Byl to Cedric." řekla jsem hlasitěji.

"Aha tak kvůli Cedrickovi.." opravil se. "Ale musíš se pohnout dál. Je mrtvej."

"Neříkej." řekla jsem ironicky. "Protože, kdyby žil tak by tady byl teď se mnou a já bych se stebou nebavila." vytrhla jsem ruku z jeho sevření a odešla. Zamířila jsem do velkého sálu. Hermiona s klukama už seděli u stolu. Došla jsem k ni a posadila se.

"Kde jsi byla?" zeptal se Ron s plnou pusou.

"U Cedrica."řeka jsem a nabrala si jídlo. Dneska byl strop plný hvězd. Vždy jsem milovala, když brumbál strop změnil. Ani jeden na to už nic neřekli. "Nechcete jet o víkendu do prasinek?" zeptala jsem se.

"To zní fajn." usmála se na mě Hermiona. Kluci jen přikývli. Něco ještě řekli, ale já sledovala osobu, která vešla do sálu. Malfoy se usadil u svého stolu mezi Craba a Goyle. Potom se koukl na Pansy naproti sobě. Tedy myslela jsem si to. Ale díval se na mě. Odvrátila jsem pohled a v hlavě mi zněla jeho slova. Musíš se posunout dál..

"Proč se sem pořád Malfo čumí?" zeptal se Ron.

"Cože?" zeptala jsem se nechápavě.

"Kouká sem." ukázal na něho.

"Ronalde neukazuje se!" napomenula ho Hermiona. Znovu jsem se pootočila. Zvedla jsem jeden koutek úst nahoru.

"Děkuju." naznačila jsem. Měl pravdu musela jsem se posunout dál. On mi to pomol pochopit. Malfoy jenom jen nepatrně přikývl.

Seděli jsme všichni čtyři u krbu a dívali se na plameny. 

 "Jak se má vlastně Fred a George?" zeptala jsem se.

"Jo v krámě jim to prý jde." usmál se na mě. Úsměv jsem mu oplatila.

"Rozhodla jsem se, že bych se měla posunout. Chápate od Cedrica." řekla jsem. "A potřebuju, aby jstě mi pomoli. Vím, že vás žádám o hodně, ale když jsem sama, je to příšerný."

"Nežádáš nás o hodně." řekl Harry. "Pomůžeme ti." objal mě okolo ramen a já mu položila hlavu na jeho rameno.

"A navíc tě budeme potřebovat v sledování Malfoye." řekl Ron. Napjala jsem se.

"Proč ho budeme sledovat?" zeptala jsem se.

"Protože si kluci pořád myslí, že patří k smrtijedům." vysvětlila mi Harmiona. "Odcházím do postele." stoupla jsem si.

"Jdu s tebou. Dobrou kluci." s Hermionou jsme došli nahoru. Půlkaděvčat už ležela v postely. My jsme se převlíkl a lehli si taky. Hned jak jsem zavřela se mi zdál o blonďatém chlapci.