Bad boy (ff Harry Potter)

"Now you're not alone"

"Myslím si, že takhle to nemá být." zasmála jsem se Malfoyovi, který řekl něco špatně.

"Proč myslíš?" zašlebil se. Seděli jsme v knihovně.

"Protože, kdyby si to udělal, proměníš se na myš." zasmála jsem se znovu.

"Oh." vydechl a potom se přidal se smíchem ke mě. Myslela jsem, že se budu muset přemáhat, ale opak byl pravdou. Dokonce jsem s ním byla ráda, protože na Rona a Harryho jsem byla naštvaná. "Zachvilku budu muset jít." povzdechl si. "Čeká na mě Pansy." přikývla jsem a začala jsem pomalu balit. Malfoy mě chytl za ruku. "Řekl jsem zachvíli." usmál se.

"To máš jedno. Taky bych měla jít."

"Aha." pusti moji ruku.

"Uvidíme se na večeři Draco." mrkla jsem na něho když jsem odcházela. Byl to nezvyk vyslovit jeho jméno a ne příjmení. Došla jsem do společeské místnosti Nebelvíru. Ron, Harry a Hermiona seděli na gauči. Posadila jsem se do křesla a učebnice jsem si dala na nohy.

"Je vše vpořádku?" zeptala se Hermiona. Koukla jsem se na ní.

"Jo je." přikývla jsem.

"Tak co Malfoy?" zeptal se Ron. Koukla jsem se na něho.

"Nic. Prostě jsem dneska Draca doučovala." pokrčila jsem rameny.

"Draca?" zeptal se Harry a Hermiona ho spražila pohledem.

"Jo Draco. Jeho jméno, jestli vám to nedošlo." stoupla jsem si. "Půjdu si nahoru udělat úkol." v půlce schodů mě zastavil Ronův hlas.

"Hlavně se do něho nezailuj, Evelyn." řekl. Zastavila jsem se a nadechla se. Otočila jsem se.

"Jestli se to stane, tak to bude vaše chyba." zasyčela jsem a pokračovala dál do pokoje, kde jsem si sedla na postel a začala dělat úkoly.

Když jsem vešla s Hermionou do velké síně, hned jsem se koukla ke stolu zmijozelu. Vyhledala jsem Draca. Napatrným pohybem jsem zvedla ruku na pozdrav. Usmál se a kývl.

"Nemůžeš se na kluky zlobit Lyn, myslí to dobře."bránila Hermiona kluky.

"Hermiono, ale musíš pochopit, že to já se sbližuju s Dracem." zašeptala jsem potichu, aby mě nikdo neslyšel. Zastavila jsem se. Než to Hermioně došlo udělala pár kroků navíc.

"Co je?" zeptala se.

"Sednu si tady. Za nima nejdu." zakroutila jsem hlavou.

"Jako malý děti." zabručela, ale sedla si vedle mě. Naproti mě seděla Ginny. Hodila po nás nechápavý pohled.

"Proč nesedíte s klukama?"

"Protože se s nima Evelyn nebaví." řekla Hermiona dřív než já.

"Proč?" zeptala se překvapeně.

"Nech to být." mávla jsem nad tím rukou. Otočila jsem hlavu a koukla se na Draca, který se teď o něčem bavil Grabem. Pany se k němu tiskla.Znechuceně jsem hlavu zase odvrátila.

"Proč se sem Draco dívá?" zeptala se mě potihu Hermiona.

"Dívá se sem?" zeptala jsem se a zase otočil hlavu. Měla pravdu. Díval se na mě a nevšímal si toho, že na něho Pansy mluví. Té to po chvíli došlo. Zamířila pohledem kam on a spatřila mě. Ale há si toho nějak nevšímala. Dívala jsem se jenom na něho. Hermiona se odkašlala a já se otočila zpět.

"Omlouvám se." řekla jsem a prohrábla jsem si vlasy. Nabrala jsem si brambory a kuře, ale spíš jsem se v tom jenom přebírala. Když večeře skončila, chtěla jsem být co nejrychleji daleko od Draca.

Hned další den jsme měl pvní hodinu lektvary. Sedli jsme s Hermionou k našemu stolu. Draco a Pans došli pár minut po nás.

"Ahoj." pozdravil mě hned jak sedl.

"Ahoj." usmála jsem se na něho. Nevšímala jsem si těch pohledů studentů. Co na tom, že se někdo z nebelvíru baví s Dracem. Všmla jsem si jak se na mě Pansy dívá naštvaně.

"Dnes m předvede jak se dělá lektvar, na říkání pravdy." řekl nám Snape. Koukla jsem se přes stůl na Draca a ušklíbla se. Přesně tenhle lektvar jsme si včera říkaly. "Tak se do toho pusťte."

"Měli bychom tam dát sliz slimáka." ozvala se Pansy. Všichni tři jsme se na ní koukli. První promluvil Draco.

"To tam vůbec není." řekl. Usmála jsem se. Pamatoval si, co jsem řekla. Draco musel vědět na, co myslím, protože se na mě koukl a usmál se. Nakonec jsme ten lektvar udělali jenom my tři. Pansy seděla a naštvaně nás pozorovala.

"Tak jaký je vztah s Pansy?" zeptla jsem a procházela jsem se po zábradlí. Draco mě držel za jednu ruku, kdybych najednou padala. Byli jsme na škoním dvoře, kde bylo i pár lidí.

"Víš, že ani nevím." zasmá se.

"Snad to musí vědět ne? Nebo se zeptám, takhle miluješ ji?"

"Nevím ani, jak se láska pozná." seskočila jsem na zem a sedla si na zábradlí. Draco se posadil vedle mě.

"To je když cítíš motýlky v břiše, vždy když tu osobu vidíš." vysvětlila jsem. Draco se zasmál.

"Kdybych to cítil, otec by mi řekl, že jsem slaboch." koukla jsem se na něho.

"Nebyl by si slaboch." namítla jsem. Draco se mi zadíva do očí a já se ztratila v té modré. Odtrhlo mě až odkašlání. Sklopila jsem pohled.

"Všude jsem tě hledala Draco!" uslyšela jsem ublížený hlas Pansy.

"Potřebuješ něco?" zeptal se Draco.

"Myslela jsem, že bychom mohli být spolu." neviděla jsem jak se tváří, ale lehce se mi to představovalo.

"No teď jsem tady s Evelyn. Potom si tě najdu." slyšela jsem hlasité odfrknutí a potom hlasité kroky, které od nás odcházali. Vzhlídla jsem.

"Nechci, aby si měl kvůi mě problémi."zašeptala jsem.

"Nemusíš se bát." usmál se. "Pansy to přežije. A vraťme se k otázce, jestli jí miluji. Ne, nemiluji."

"Tak proč si s ní?" nechápala jsem.

"Možná se bojím, že budu sám." zašeptal.

"Ne." zakroutila jsem hlavou. "Teď už nejsi sám." usmála jsem se.