Bad boy (ff Harry Potter)

"You are my father."

"Vypadá to, že je to tady.." ozval se vedle mě Harry. Koukla jsem se na něho a bezeslova přikývla.

"Musím najít Draca, než to celé propukne.." začala jsem rychle mluvit a otočila se k odchodu.

"Jsi si jistá, že u toho chceš být?" zeptala se Her. "Chceš riskovat život toho malého?" položila jsem si ruku na břicho.

"Nic se na nám nestane." řekla jsem. "To dítě se o sebe umí postarat samo." potom jsem se rozběhla na jediné místo, které mě napadlo.

Měla jsem pravdu. Draco seděl na lavičce, kde jsme si sedávali my, když jsme sem ještě chodili. Nevypadalo to, že ví, co se kolem něho děje. Doběhla jsem k němu.

"Draco už je to tady!" vyhrkla jsem. "Musíme jít dovnitř."

Draco se na mě koukl a na jeho tváři byl pohled, jako kdyby viděl ducha. Chytla jsem ho za ruku a táhla do hradu.

"Draco musíš mi trochu pomoct." zasyčela jsem. "Nevím, co ti je, ale..."

Najednou mě přitiskl na zeď a začal mě líbat. Lhala bych, kdybych řekla, že si to neužívám, ale teď nebyla vhodná situace. Odtáhla jsem se od Draca a překvapeně jsem se na něho koukla.

"Chci jen aby si věděla, že tě miluju.. Kdyby se mi něco stalo." řekl a pohladil mě po tváři. Chytla jsem ho za ruku.

"Tobě se ale nic nestane." vyhrkla jsem. "Ani mě.. A ani tomu malému." zašeptala jsem a Draco chvíli mlčel. Potom přikývl.

"Pojď jdeme za ostatními." řekl a vzal mě za ruku.

Rozdali jsme si, kdo kde bude stát, protože na nás šli ze dvou stran. Já, Draco, Harry, Hermi a Ron jsme byli u hlavního vchodu. Věděla jsem, že se Harry bojí o Ginny, ale byla v bezbečí. Byla s paní Wesleaovou a panem Wesleym. Babička byla s nimi. Dorazili před chvíli a já se s babičkou nestihla ani pořádně přivítat.

Draco mě držel za ruku mezitím, co jsme se dívali jak k nám přichází. Kolem školy bylo ještě ochrané kouzlo, ale to už se pomalu ničilo. Voldemort stál několik metrů přímo předemnou a díval se přímo na mě. Co když budu jako on?

"Nejsi jako on." zašeptal mi Draco do ucha jako kdyby mi četl myšlenky. "Nikdy nebudeš." Koukla jsem se na něho a přikývla.

"Myslíte, že to bude dlouhá válka?" zeptal se Harry. Pokrčila jsem rameny a po všech se koukla. Mohla bych to ukončit sama.. Nemuseli by riskovat svůj život. Mohli by být v bezpečí.

"Nad čím přemýšlíš?" ozval se Draco. "Doufám, že to není nějaký tvůj hloupý plán." 

"Ne." odpověděla jsem a políbila ho. "Miluju tě.." zašeptala jsem se.

"Já tebe taky." řekl nechápavě. "Děje se něco?"

"Ne." usmála jsem se, aby si myslel, že je vše v pořádku. Najednou se celá barikáda roztříštila a z nebe padali malé kousky, které připomínali vločky.

Natáhla jsem ruku a vystřelila proti nim ohnivou kouli, která zapálila půlku mostu. "Utíkejte!" vykřikla jsem a všichni jsme se otočila k hradu. Dali jsme se do běhu a kolem nás lítali různé kledby. Někteří smrtijedi už byli tu a bojovali se studenty. Nevěděla jsem komu mám pomoct první. Bylo to šílené.

"Pozor!" vykřikla jsem a skočila před Nevila. Kledba mě zasáhla a já jen zalapala po dechu. Potom jsem seslala na toho smrtijede kladbu a on se zhroutil na zem.

"Jsi v pořádku?" zakřičel na mě Draco. 

"Jo." přikývla jsem a pohladila si bříško. "Děkuju drobečku." zašeptala jsem a věnovala se dál boji. Rozhlížela jsem se a uviděla babičku jak bojuje s nějakou ženou. Najednou vypadala tak  mladě. Tak odhodlaně. 

Někdo mě srazil na zem, ale dítě ho odrazilo. Takže jsem si stoupla. Všimla jsem si Voldemorta a než jsem se nadála stál předemnou. Jakoby se zastavil čas. Dívala jsem se mu do očí a hledala nějakou něhu nebo lásku, že jsem jeho dcera, ale nic jsem nenašla.

"Nedokážeš ochránit všechny své přátele." řekl a jedním pohybem zabil nějakou studentku Mrzimoru. 

"Ale dokážu." řekla jsem odhodlaně. Chytla jsem ho za ruku a přenesla nás do astronomické věže. "Jsem silnější než ty a víš to... A teď když čekám to dítě.." 

"To není pravda!" zakřičel, ale v jeho hlase jsem cítila obavy.

"Avada Kedavra!" namířil na mě hůlku a z ní vyletěla silná jiskra, která se, ale jen dotkla mého těla a já udělala krok dozadu. 

"To je vše co umíš?" ušklíbla jsem se a vytáhla si náhradní hůlku."Víš ty se bojíš.." začala jsem. "Bojíš se smrti.. Bojíš se, že tě nikdo nedokáže milovat." 

"Mlč!" vykřikl, ale já ho neposlechla.

"Ale já bych tu pro tebe byla! Stačí když se vzdáš.. Když se změníš.." koukla jsem se na něho. "Jsi můj otec.. A já jsem tvá dcera.. Čekám tvoje vnouče.. Ale nemůžu tě nechat žít, jestli se nevzdáš." 

Voldemort se na mě koukal a já si už říkala, že jsem ho možná přemluvila. Ale pletla jsem se.

"To se nikdy nestane!" najednou se před ním objevil Draco. Namířil na něho hůlku. "A teď se rozluč se svým snoubencem!" A jediné co jsem ze sebe dostala byl výkřik.

Tenhle příběh už taky pomalu končí :) Jestli byste měli nápad jak s ním pokračovat stačí napsat :)