Ocean eyes |jjk x kth

7. chapter

,,Co to tam dělají?" pozvedl obočí pan Lee, když se i s panem Samem koukali na kamery. Oba dva byli hlavně zaměření na jednu kameru a to, která patřila místnosti, kde byl Taehyung. V tichosti pozorovali jak se Seokjin snaží malého učit chodit. ,,Všimli jste si, jaké si s Kimem vytvořil pouto?" promluvil uchváceně Sam. Žasl nad tím, jak se bílovlásek nebraní, když se ho Jin dotkne, jak se na sebe usmívají a mají mezi sebou důvěru.

Jenže on nechtěl být s tvorem kamarád. Má ho na experimenty. Jemně se zamračil a jediným lusknutím si k sobě přivolal jednoho svého pracovníka. ,,Ihned tam někoho pošlete, pokračujeme ve výzkumech," poručil. ,,Ale pane, vždyť už jste dnes na něm pracoval," pípl chlapík. Sam se na něho otočil a změřil si ho od hlavy až po paty. ,,Řekl jsem hned," zavrčel.

---------

,,Jine, neumím to, chápeš?" rozčiloval se Tae, když se už po několikáté setkal se zemí. ,,A já nikdy neměl děti, abych měl zkušenosti, jak někoho naučit chodit, chápeš?" zamračil se blondýn a rozmáchl rukama. ,,Radši mi řekni ten tvůj plán," sedl si mladší celý vyčerpaný. ,,Ten ti teď může být úplně k ničemu, když neumíš chodit," sedl si vedle něho. ,,Ale já se snažím! Nejde to tak hned," povzdychl si. ,,No vidíš, takže ani tak hned se na svobodu nedostaneš," mlaskl si Seokjin.

Taehyung se jen zamračil a uražený skočil do vody. Najednou se rozrazily dveře a do místnosti vběhli dva muži. ,,Hej, hej. Co se děje?" skočil jim Jin do cesty. ,,Jde se pokračovat v práci," zamračil se jeden z nich a chtěl blondýna odstrčit. ,,Klidni se. Nezapomeň, že je tady a může nás zabít, přece víš, že si ho oblíbil," zašeptal mu do ucha jeho společník. Dotyčný se hned uklidnil a kývl hlavou. ,,Vždyť už to dnes probíhalo. Byl celý zraněný," štěkl Seokjin. ,,Přeje si to šéf," řekl prostě a Jina obešli.

Vytáhli zmýtajícího Taehyunga z vody a s jeho křikem ho odvedli pryč od staršího. Teď si byl na sto procent jistý, že nebohému tvorovi pomůže se dostat na svobodu a co nejrychleji to jen půjde. Bude s ním trénovat chůzi, že ji bude mít tak výbornou, jak ten nejlepší chodec.

---------

,,Jeone, sakra. Co chceš? Mám přednášky, ty pako, tak co mi voláš?" zavrčel Joon do telofonu, hned jak zvedl hovor. ,,Promiň, zapomněl jsem, tak víš co, ono to počká," řekl rychle. ,,Jungkooku, volál jsi mi po třetí a najednou to počká-" černovlásek mu to rychle tipl.

Už se tři hodin potuluje po venku, až se objevil v hustém lese, kde se po pěšince dostal k starému plotu, který sotva stojí. Dominantou byla žlutá značka, která měla značit nějaké upoznění. To co tam bylo napsané Jungkook nepřečetl, ale jemu došlo, že to bude něco jako zákaz vstupu. ,,Počká to," protočil očima nad svojí hloupou odpovědí. ,,Jasně, že to nepočká," zamračil se a natahoval ruku k plotu. ,,Ještě dostanu nějaké kožní onemocnění," raději ruku stáhl zase k sobě.

Asi jen pět minut jen tak stál a koukal se za plot, kde to vypadalo, jako obyčejná další čáct lesa. Jungkook pokrčil rameny a už se chystal se otočit směr, aby se mohl dostat z lesa ven. Jenže ho zastavil hlasitý, bolestný křik. Celý stuhl a po těle mu mřejel mráz. Ať už tam křičel kdokoliv, rychle se rozeběhl pryč. Není, jak ti pitomci z hororů, kdy se za tím zvukem jdou podívat, aby mohli být na místě zavražděni.

Celý udýchaný se ještě zastavil v obchodě, aby si mohl nakoupit jídlo, které mu pomalu dochází. Ještě z běhu popadal dech a u toho se procházel po obchodě a bral všechno, co mu přišlo na chuť. Domů se dostal s dvěma, plnýma taškama. Sám byl najednou překvapen kolik toho koupil. Jednou se jídla nechce dotknout a další den vykoupí celý obchod.

Hned co vybalil nákup a lednička se stala opět plnou, se svalil na gauč. ,,Potřeboval bych masáž," zamumlal do polštáře. ,,Aspoň, že už je ten pátek," oddechl si a zavřel oči.

---------

,,Nechte ho ještě ve vodě. Chci vědět, co s ním udělá, tak zvaně "sluneční paprsek" v téhle podobě," ukázal na světlo, které by normálního člověka mohlo dost popálit. Mohou to být popáleniny třetího až čtvrtého stupně, ale co takové světlo udělá s mořským tvorem? ,,Pane, jste si jistý? Nevíme co mu to může udělat," znejistěl muž, který to měl na starost. ,,Potřebuji vědět, co všechno tenhle chlapeček vydrží," ušklíbl se na Taehyunga, který před ním klečel, jak nějaký ztracený pes.

Bílovláska dali do malého bazénku, kde by se vyhrálo jedině malé dítko. Přivázali ho, aby jim neutekl. Nastavili nad něho světlo, a i přes to, že bylo vyplé, Taehyung mohl cítit to horko, které ze světla vyzařuje. Nahlas polkl a snažil se zadržet slzy. Pořádně se nic nedělo, ale chlapec se už i tak rozkřičel. Bál se, tak moc se bál.

---------

Všichni zaměstnanci, kteří procházeli kolem laborky, kde se teď Taehyung nejspíš smaží za živa, poskočili leknutím. Bílovláskův křík byl příšerný. Všechny z toho rozbolela hlava a nejradši by všechny ty stroje vypli, jen aby on přestal ječet, jenže to Sam zakázal. Z malého se už kouřilo a jeho kůže pomalu schla, i když byl stále ve své mořské podobě. Jeho pleť byla načervenalá, ale nějak velké popáleniny mu paprsek nezpůsobil.

Jeden z mladších vědců, to už nevydržel a stroj se rozhodl vypnout. Možná mu bylo Taehyunga líto. ,,Co jsi to udělal?!" zakřičel Sam, když se tvor utišil. ,,Nedalo se to vydržet," zhluboka se nadechl. Nadřízený se rozkřičel na pracovníka. Řval tak moc, že mu nešlo rozumět. ,,Byly jsme tak blízko a vy jste to celé posral!!"

Mezitím co se tam křičelo, se Tae trochu uklidnil a jen rozdýchával, to co se právě stalo. Jen ležel, protože by ho každý pohyb bolel. I to dýchání bylo bolestivé. ,,Odneste ho," ukázal Sam na tvora a svého pracovníka, který to vše zastavil si odvedl k sobě do kanceláře.

Jen jak se bílovláska dotkli, se rozkřičel. Každý dotyk a pohyb ho bolel, jak si myslel. ,,Neřvi," štěkl po něm jeden a po zemi ho za vlasy odtáhl, tam kam patří. Tak jako vždy ho odhodili do nádrže. Hned jak se jeho rozpálené tělo setkalo s ledovou vodou, to trochu zysečelo a pára vylétla nahoru nad hladinu.