Ocean eyes |jjk x kth

43. chapter

,,Už chci domů," zašeptal celý uplakaný do Jungkookové hrudi. Černovláskovi srdce vynechalo pár uderů. Rozklepanou rukou ho pohladil po vláskách. Nechtěl ho ještě ztratit, ale jakoby menší četl jeho myšlenky. Rychle zvedl hlavu. ,,K tobě domů."

Hned se mu v tu chvíli nezačlo lépe dýchat. Nevěděl by co dělat, kdyby bílovlásek už chtěl od něho odejít. ,,Ještě se zajdeme někam najíst, ať tuhle nepříjemnost zpříjemníme," chytil ho za bradu a palcem mu přejel po spodním rtu.

Taehyung trhaně vydechl. Stáli naproti sobě a hluboce se koukali do očí. Byli jen oni dva. Lidé z chrámu kolem nich jen procházeli, neměli náladu řešit, že to jsou dva lidé stejného pohlaví, byli na to moc smutní.

,,Jungkook," vydechl jeho jméno a nepatrně si olízl rty. Tím se špičkou jazyka dotkl i palce, který byl stéle na jeho rtu. ,,Copak rybičko," ruku přemístil na jeho líčko. Tae se opřel do doteku. Nic neříkal. Vlastně nebylo co.

Černovlásek se pousmál a ruku stáhl k sobě dřív, než se ji maličký stačil chytit. ,,Pojď, dáme si něco dobrého na papání a pojedeme domů," opřel si své čelo o to jeho a jemně se otřel svým nosem o ten jeho.

---------

V autě byli tentokrát sami, Namjoon jel se svými rodiči. Cesta byla tichá, jen se sem tam ozval hlas z navigace, který mu říkal kam má zabočit, aby se dostali na místo.

Před restaurací bylo zase plno lidí a tím, že restaurace byla o hodně menší než byl chrám, zdálo se, že je tam lidí ještě víc.

Dnes byla restaurace jen pro ně. ,,Je zajimavé, že i když Jin odešel, pořád se s ním tolik lidí přišlo rozloučit, i když jim ublížil," ozval se vedle nich Namjoon, který se koukal jedním směrem.

Koukal se na ženu, krásnou a mladou. Neustále si kapesníčkem utírala slzy. ,,Vždy jsem mu ji záviděl," uchechtl se. Jungkookovi hned došlo, že to byla Seokjinova bývalá přítelkyně. Byla jeho jediná, ale kvůli své práci musel jejich vztah ukončit. Byli s Joonem jediní, kteří věděli kam blondýn odešel.

Vešli dovnitř. Byl tam vyklizený prostor, aby měli místo dát pár velkých stolů dohromady, aby byli všichni pospolu. Takhle to tam klidně mohlo být připravené i pro svatbu.

,,Sedneme si tady na kraj," chytil bílovláska za ruku a táhl ho úplně dozadu, aby nebyli tolik na očích.

,,Ahoj Jungkookie, vůbec jsem neměla příležitost tě ani pořádně pozdravit," přisedla si k nim už na první pohled milá paní. Na tvářích měla stále stopy po slzách a kolem očí mírně rozmazanou řasenku. Vedle ní si hned sedl hnědovlásek.

,,Ahoj, teto Kim," usmál se na mamku svého nejlepšího kamaráda. Natáhla ruku a jako svého syna ho pohladila po tváři. ,,Mrzí mě, že moje matka nemohla," lítostivě se na ni koukl. Věděl, že se staly dobrými kamarádkami, když se ti dva začli bavit.

,,To nic není, Namjoonie mně to už vysvětlil," opět se usmála. Nakonec pohledem sklouzla k menšímu chlapci, který se snažil schovat za Jungkooka.

Byla uchvácena. Nikdy takového chlapce neviděla. Byl tak krásný, jako by ho sama bohyně Afrodité stvořila. A jeho světle modré oči zářily něhou a klidem.

,,Oh.. To je můj kamarád," vzpamatoval se Jungkook. Nechtěl říkat jeho jméno, věděl jaký už modrooký je. Bílovlásek mírně svráštil obočí nad tím oslovením.

,,Ráda tě poznávám..." protáhla, aby se od chlapce mohla dozvědět jméno. ,,Je trochu stydlivý," nervózně se usmál, když bílovlásek nic neříkal. ,,To vůbec nevadí, taky jsem stydlivá," usmála se tak, až se ji na tváři objevili dolíčky.