Ocean eyes |jjk x kth

8. chapter

Bylo půl šesté večer. Jungkook celý zdrcený z učení, seděl na posteli a kolem sebe měl spoustu učebnic, papírů a dalších sešitů. Do toho mu hrálo rádio, aby to uvolnilo stresovou atmosféru z toho, že za pár dní píše zkoušky a on sotva umí tři strany. Kvůli chytlavých písniček a neustálého cinkání mobilu, se na učení nedokázal soustředit. Ale byl tak bezmocný, že se nedokázal po rádiu, ani po mobilu natáhnout, aby to vypl.  

,,Dnes se nauč aspoň tyhle dva řádky, to zvládneš. Jsi přece Jungkook-" vyrušilo ho zvonění mobilu. Protočil očima, když se pro mobil natáhl a uviděl jméno volajícího. Zhluboka se nadechl a nasadil falešný úsměv, i když ho dotyčná nemůže vidět. ,,Ahooj eomma," řekl, až přehnaně vesele.

,,Ahoj, Kookiesku můj," ozvalo se na druhé straně. Jungkook si povzdychl. Nesnášel, když s ním jeho matka mluví jak s dítětem. Vždyť mu je 22! ,,Jak se máš? Joonie mi říkal, že se poslední dny nemáš dobře, tak se chci zeptat jestli je vše v pohodě?" zeptala se ustaraně. Měl svou mámu rád, to byla samozřejmost, ale do těchto věci, se mu motat nemusí. ,,Vy si s Namjoonem o mně píšete?" vyhrkl černovlásek. ,,Jsem tvoje matka, mně můžeš říct všechno," šlo slyšet jak se usmála. Vyčerpaně si povzdechl.

 ,,Ne, nic se neděje. Jen jsem unavený, však to znáš, škola," vydechl a protřel si oči. ,,Nezapomínej, že vysoká byla tvoje volba," zasmála se žena. ,,Věděl jsi co tě tam všechno čeká." Mladší nad tím jen protočil očima. ,,No ano."

---------

,,Ten křik jsem slyšel, až do svého pokoje," vběhl rozzuřený Jin za Taehyungem do místnosti. ,,Co ti proboha dělali?" zamračil se a i s oblečením skočil do nádrže s vodou. Bílovlásek vystrčil hlavu z vody a zmateně se na blondýna koukal. Jeho pokožka už měla zase svou bledou barvu, žádné stopy po tom, že ho málem celého spálili. Jin k němu doplaval a ať to bylo mladšímu jakkoliv nepříjemné, přitáhl si ho do objetí.

Taehyung zatajil dech a celý strnulý objetí staršímu opětoval. ,,Co tu děláš?" promluvil nakřáplým hlasem. ,,Ah.. Úplně sis zničil hlasivky," cmukl Jin a k otázce, kterou mu mladší položil, se nevyjádřil. ,,Co tu děláš?" zopakoval a trochu se od něho odtáhl. ,,No obejmout tě," zamračil se zmateně Seokjin, jakoby to nebylo jasné.

,,Vždyť nevypadáš nějak zraněný, co ti tam tak dělali, když jsi tak řval," zamračil se ještě víc, když na Taem neviděl ani jeden škrábanec. Bílovlásek sklopil pohled. Upřímně sám nevěděl co mu to dělali, jen věděl, že to velmi bolelo a stále bolí. ,,Nevím, ale už to nechci," špitl. ,,Budeš venku, i kdyby jsi se musel plazit," rozhodl starší a vylezl ven. ,,Odpočiň si, zítra bude velký den," pousmál se a odešel pryč.

---------

,,No jasný, čau," konečně půl hodinový hovor ukončil a on se mohl pořádně nadechnout. ,,Ona mě jednou zabije a já zabiju Namjoona," svalil se na postel. Učit se už nedokázal, takže to co si slíbil, že se naučí, se nenaučil. Z toho všeho, co ho čeká a nemine se mu do očí nahrnuly slzy. Nebrečí. On nikdy. Jen mu teď do oka spadla zoufalost. Začal se vztekat, protože ho vyrušila matka z jeho režimu a už nemá tu správnou hodinu na učení. Už to propásl a teď se učit už nedokáže. Kopal nohama kolem sebe, jako malé dítě, kterému nechtěli koupit lízátko.

Byl naštvaný na Namjoona, protože se s JEHO matkou baví o NĚM. ,,Nechápu proč má vůbec mobil, když na to všechno tak nádává! Ať ho radši vyhodí, pro všechny to bude lepší!" křičel do polštáře. Bylo toho na něj moc.

Rychle se postavil z postele, ze šuplíku našel jeho věc na uklidnění, která mu tam leží už několik měsíců,ale krabička je i tak stále plná. Došel na balkon, kde se opřel o zabradlí. Vytáhl jednu cigaretu, kterou si zapálil. Kdyby ho jen teď viděl Namjoon. Ten by dostal takové kázání. Vždyť to je přece sportovec, jak si jen mohl dovolit zapálit si cigaretu. Jak si jen mohl dovolit mít krabičku cigaret schovanou ve svém šuplíku. Vždyť mu to kazí plíce.

Jungkook zatřepáním hlavou vyhodil všechny myšlenky, které se mu teď objevovali v hlavě, jako kapky deště. Vdechl do sebe kouř cigarety a úlevně vydechl, čímž vyfoukl i kouř. Spokojeně zavřel oči a užíval si to ticho. Zas tak velké ticho to přece jen nebylo. Bydlí skoro v centru města. Nikdy nebude mít takový klid, jaký mají lidi na venkově.