22. chapter

83 11 2
                                    

,,Jak na tom jste?" zeptal se pan Sam, když mu Lee vešel do kanceláře. ,,Bohužel, jakoby se do země propadl," flustrovaně si povzdychl. Když Tae utekl, pracovníci nezavřeli oči. Pracovali od rána do večera. Někdo v laborce se vzorky, které jim bílovlásek poskytl, někdo na počítači, kde to všechno propočítavali, někdo Taehyunga hledal a nebo se jen tak povalovali ve své kanceláři a modlili se, ať se jim tvor vrátí, ale tohle byl jen Samův případ.

,,Že já mu věřil," zavrčel. Jina do pár dnů prokoukli. ,,Co s ním bude?" pozvedl Lee obočí a napil se své kávy. ,,Je až moc dobrý, zabít ho nemůžu, budeme ho ještě potřebovat," přemýšlel nahlas.

Jenže Seokjin by si tu smrt nejradši i přál. Po celé jeho pracovně mu nastavily kamery, ať ho mají pod kontrolou. Jídlo mu dávají jako zbytky, které radši taky nejí. Bůh ví, co v tom je a udělá mu to všechno ještě horší. Většina jeho soukromých zápisků mu vzali i se všemi jeho výzkumy.

Už nemá nic. Celé dny jen sedí na nepohodlné matraci a pozoruje třpitivou šupinku, kterou mu tam Tae zanechal. Jediná věc, za kterou je rád a může být na sebe pyšný, je že, pomohl bílovláskovi.

,,Stejně nic nedělá, máme spoustu jiných dobrých vědců," zamračil se Lee. ,,Přestaňte se plést do mých věcí. Vůbec netušíte k čemu všemu nám může být pan Kim užitečný, třeba návnada. S tím tvorem měli skvělý vztah," pozvedl obočí. ,,Ano, omlouvám se," řekl bez emocí.

,,Teď mi už běžte z očí, chci být sám," povzdychl si a promnul si obličej. ,,Dobře," uklonil se a bez zbytečných slov opustil Samovu kancelář.

---------

Uběhla nějaká doba a venku se už stmívalo. Taehyungův stav se zase zhoršil, že Jungkook neměl ani moc času přemýšlet, jaká trapná věc se mu stala. Kostka ledu, která jezdila po těle modroočka, nezabrala na extra dlouhou dobu.

Začalo se mu opět špatně dýchat a led se rozpouštěl ještě rychleji než předtím. Byl zase celý spocený. Jungkook měl od něho vlhké triko.

Nakonec mu černovlásek připravil vanu, do které nasypal spoustu ledu, který musel jít koupit, do blízkého obchůdku. ,,Snad tě to trochu schladí," povzdechl si a slabého bílovláska si vzal do náruče.

,,Pořád hoříš," zamračil se, když mu své rty přitiskl na čelo. ,,Bolí to," zakňučel a chytil se za hlavu. Třásl se a do sekundy se mu měnila tělesná teplota. ,,Kde?" vyděšeně se na něj Kook podíval. ,,Všude," stěží vydechl.

Skoro až doběhl do koupelny, kde malého hned ponořil do ledové vody. Modroočka pohltila ledová voda, až se mu srdéčko rozbušilo nezdravě, rychle. Zhluboka se nadechl a ze všech svých sil nahlas zakřičel.

Začal ječet tak nahlas, že Jungkook myslel, že ohluchne. Takový řev ještě nikdy neslyšel. Byl tak nelidský. Utichl, až v koupelně nastala tma. Praskl žárovku. Černovlásek si sundal ruce z uší a vykuleně se koukal na prasklou žárovku. Střepy byly rozházené po celé koupelně.

,,No skvělé," zamumlal a trochu se na menšího zamračil. Ten jen unávou zavřel oči a celou hlavu si ponořil pod vodu. Zakroutil nad ním hlavou a došel pro pár svíček a zapalovač, aby tam bylo aspoň trochu světla.

,,Taehyungu, takhle nemůžeš ječet," začal ho poučovat, i když se to vůbec nehodilo a navíc ho bílovlásek neposlouchal. ,,Žárovka se pro mě těžce vyměňuje a teď je dokonce i úplně rozbitá a co by na takový vřískot řekli sousedé," mračil se Kook a u toho zapaloval asi pět svíček.

Menší mu samozřejmě neodpovídal, stalé byl ponořený pod vodou. ,,Ach jo," povzdechl si a nechal Taeho samotného. Jungkook došel do svého pokoje, kde jeho kroky hned zamířili k tajemnému šuplíku, z kterého vytáhl cigarety.

Vyšel na balkon, kde si hned rozklepanýma rukama zapálil. Byl z toho všeho vystresovaný. Konečně se jeho vztah s Taehyungem začal dařit a ten měsíc to musel zkazit.

,,Hajzle," potáhl do sebe kouř a druhým prstem ukázal na obrovsou zářivou kouli, která prosvicovala celé město. Bylo něco před půl jedenáctou večer a všude už by byla tma, kdyby nebyl úplněk a nebydlel ve velkoměstě, kde je vše osvícené.

,,Celé jsi to posral," dál k němu mluvil. Rychle vykouřil celou cigaretu. Venku už mu začlo být chladno, přece jen měl na sobě kraťasy a vlhké triko. Zalezl dovnitř a usadil se ke svému stolu, aby si mohl dodělat nějakou práci do školy.


















ughhh... úplně jsem se těšila, až zase něco napíšu, ale jak jsem k tomu sedla, všechna energie zmizela, ale už jsem to začla, tak jsem to chtěla dodělat, je trochu kratší a snad se dá číst <33

Ocean eyes |jjk x kthKde žijí příběhy. Začni objevovat