Ocean eyes |jjk x kth

13. chapter

Jungkook se cítil vyspaný, až v půl jedenácté odpoledne. Celý rozcuchaný vstal z postele a jeho kroky hned zamířili do koupelny. Tentokrát si už byl jist, že to sen nebyl a chlapce s rybím ocasem doma prostě má, ale začal o tom rychle pochybovat, když byla koupelna prázdná. Jeho srdce se rychle rozbušilo. ,,Kde sakra je," zamumlal a vykulenýma očima se koukal po celé koupelně.

Naštěstí se jeho mozek nastartoval ve správnou chvíli a on si uvědomil, že vlastně bílovláska odložil do pokoje pro hosty, aby se pořádně vyspal. Styděl se za svou hloupost.

Potichu otevřel dveře, kdyby náhodou maličký ještě spal. Ale on jen ležel v stejné poloze, do které ho Jungkook večer uložil. Oči měl dokořán a pokoj si prohlížel. Nic v něm nebylo, jen postel, na které leží, nějaký stůl se židlí a jedna větší skřín. Nakonec se jeho oči zastavili na černovláskovi, který se na něj upřeně koukal. ,,Dobré ráno," vzpamatoval se a na bílovláska se usmál.

Chlapec opět nic neřekl, což už Jungkooka nepřekvapilo. ,,Už jsi dlouho vzhůru?" optal se ho a sedl si na kraj postele. Bílovlásek jen mykl rameny, nad čímž se Kook pousmál. ,,A vyspal ses dobře?" zeptal se na další otázku. Klučina v jeho posteli nevypadal, že by spal, ale na jeho vzhledu to vidět šlo. Už neměl tak silné kruhy pod očima a jeho bledá pokožka nebyla tak bledá.

Chlapec na to opět jen mykl rameny. ,,Hah..Dobře. Budeš chtít jít zpátky do vany?" uchechtl se. ,,Ano," zachraptěl ještě ranním hláskem. Jungkook si olízl rty a mlčky kývl. Bílovláska odkryl a opět měl před sebou to tělo, které mu mohlo vyrazit dech. ,,Vezmu tě znova do náruče," řekl, aniž by uhl pohledem z jednoho určitého místa. Ten jen váhavě kývl hlavou. Černovlásek ale neváhal a jako pírko si ho vzal do náruče.

Maličkého položil do vany plné vody, která tam už je nějaké dny. Taky už dost zapáhá, jako jeho celá koupelna. Přece jen bílovlásek je z části ryba. Ale když byl člověk voněl jinak. Voněl jako sladké, no moc výrazné, exotické ovoce. Hned se do té vůně zmiloval.

,,Dáš si něco na jídlo?" dřepl si k stále nejistému chlapci, který sebou už tak moc neškubal, když se k němu černovlásek přiblížil. Jen mykl rameny. Bylo zbytečné už mu "neodpovídat", dovolil mu ať si ho vezme do náruče a navíc je stále živý a snad i zdravý. ,,Dobře, tak já něco udělám a uvidíme jestli ti to zavoní," pousmál se a odešel do kuchyně.

Nemělo cenu dělat snídani, tak se rovnou pustil do lehkého obědu. Uvařil rýži, kterou pak s cibulí a masem ještě osmažil na pánvičce. Zamíchal do toho vajíčka a zalil sojovou omáčkou. Dobré a rychlé jídlo bylo hotové a s dvouma talíři došel znova do koupelny, kde bílovlásek koukal na dveře, jako kdyby celou dobu čekal na Jungkookův příchod.

,,No, co ty na to?" ukázal mu jídlo, které mu připadalo docela strašidelně, ale vonělo to dobře. Vyděšeně se na černovláska koukl. ,,Ohoh..Neboj, je to fakt výborné," zasmál se a sám si už strčil jednu lžičku, ochucené rýže, do pusy. Chlapec si jen olízl rty a rozhodl se, že tomu staršidelnému jídlu dá šanci. I ta včerejší slanina byla přece dobrá.

,,Tady máš," položil mu před vanu stoleček a na to talíř. Do ruky mu vecpal lžíčku, kterou ještě nikdy v ruce nedržel. Zmateně pozoroval každičký pohyb, který Jungkook prováděl, aby věděl jak se s tou lžičkou pracuje. Vypadal jak malé dítě, které se učí samo jíst.

,,Pomůžu ti," zamumlal s plnou pusou. Tvor jen hladově kývl a nechal, ať si černovlásek převezme jeho lžičku. Když se jeho příjemně teplá ruka dotla té jeho ledové, způsobilo mu to nepříjemný, až příjemný, pocit po celém těle. Jako elektrický šok a to byl jen jeden nevinný dotyk.

,,Koukej, takhle do chytneš a nabereš," ukázal mu a plnou lžičku mu dal černovlásek před pusu. S nejistotou ji otevřel a do sekundy ji měl nacpanou chutné rýže. S překavepeným výrazem přežvykoval rýži, která mu velmi zachutnala.

,,Mám tě krmit?" uchechtl se, když bílovlásek otevřel pusu, aby dostal další sousto. ,,No a jak se jmenuješ?" nadhodil znovu a u toho nabíral další lžičku rýže, když mu na první otázku chlapec mírně kývl hlavou. Velmi ho zajímalo jeho jméno, vždyť neví jak by ho měl oslovovat. Tvor se na něho jen zamračil. ,,Aspoň jsem to zkusil," zamrmlal. ,,A kolik ti je?" chtěl by o něm  něco vědět. Má o tom všechno načtené a teď ho má před sebou a jeho vědomosti by mu mohl potvrdit nebo říct něco, co nikde není.

,,Nevím," zamumlal s plnou pusou. ,,To jsi tak starý, že nevíš kolik ti je?" byl překvapen jeho odpovědí, že si ani neuvědomil, že mu vůbec odpověděl. ,,Ehh.. ne..nevím," špitl. ,,No, mně je 22. A ty vypadáš tak na 17," uchechtl se a nabral další lžičku.

Chlapec na to jen mykl rameny. ,,Dobře," kývl hlavou. ,,Ugh.. Proboha," plácl se do čela a bílovlásek jen zmateně na něj koukl. ,,Úplně jsem zapomněl, že ještě chodím do školy, asi nevíš co to je, že?" povzdechl si. Ten jen zakroutil hlavou. ,,Je to budova, kde se člověk učí nove věci," řekl ve zkratce, ale i tak to maličký nechápal. ,,Chodím tam...Umm," trochu se zamyslel, protože každý týden to je jinak. ,,No, řekněme, že tam chodím pět dnů a vždy večer se vrátím domů, ale někdy to je až pozdě večer a ty tu budeš muset být celý den sám, tak bych tě dnes provedl po mém bytě?" kousl se do rtu. ,,Ale už to nebude dlouho trvat, za pár dní mám prázdniny."

Najednou ho škola omezovala ještě víc, než kdy omezovala. Nechápal, kde se v jeho hlavě vzala myšlenka, že vysoká škola je dobrý nápad. ,,Proč nemůžu domů?" řekl potichu. Snad poprvé, kdy se ho na něco zeptal. ,,Není to teď bezpečné," měl z části pravdu, ale kdyby ho prostě odvezl k pláži a dal mu svobudu, nic by se nestalo a on by mohl být zase doma. Jenže on nechtěl. Je to krátká doba na to, aby ho mohl nechat jít. Bílovlásek jen kývl hlavou.

,,A proč teď nejsi v té budově, kde se člověk učí nové věci?" zopakoval skoro celou větu, kterou černovlásek použil, aby mu vysvětlil co to je škola. ,,Dnes je víkend, jsou to dva dny v týdnu, kdy nemusíš do školy," nervozně se usmál. Věděl, že to s ním bude těžké, ale pro něho tu trpělivost mít bude.

,,Chutnalo?" obrátil list, když si všiml prázdného talíře. ,,Ano," malinko se chlapec pousmál. Jungkookovi málem ten talíř spadl. Koukal na bílovláska s otevřenou pusou. Byl tak milučký a roztomilý, když se usmál. Malému hned úsměv zmizel, když si všiml, jak na něj Kook kouká. ,,Ah..Bože, promiň, jen...Slušelo ti to," vydechl ze sebe a i s talířema z koupelny odešel. Tenhle záhadný klučina s ním začíná dělat divy.