,,Proč jsi tak barevný?" pozvedl obočí. ,,Tae.. Um.. Jdeme na pohřeb, nevím jestli by to bylo v pořádku, obleč si to, co jsme koupili, jo?" zamumlal a pomalu došel k zmatenému bílovláskovi. ,,Ale Jin by určitě nechtěl, ať to tam je smutné, on by nechtěl, ať jsem smutný," rozmrkával slzičky. ,,Víš, ono to má být smutné," povzdechl si a přitáhl si ho do objetí.
,,J-já nevím, j-jestli to zv-zvládnu," rozzvlykal se mu do náruče. ,,Je v pořádku plakat," líbnul ho do vlásku. ,,A teď pojď, převleču tě," odtáhl si malého od sebe a koukl mu do uslzených očích. I tak zářily krásou.
Pomalu začal vyslíkat Taehyungovo barevné tričko s tepláčky, aby mu mohl obléct oblek. Malíčký se nechal, jako by byl hadrová panenka. Koukal do země a nechal téct slzy proudem. Takhle se snad nikdy necítil.
Venku pršelo, jakoby to schválně plánovali na den, kdy má být škaredě.
,,Jsi nádherný," stáli před zrcadlem. Tae zvedl očka, aby se na sebe mohl kouknout. Měl černou košili s uvazanou kravatou a obyčejné černé kalhoty. Tohle oblečení více sluší Jungkookovi. Stál za ním a povzbudivě se na něj usmíval.
Modroočko smutně zakroutil hlavou a jedním pohybem setřásl černovláskovy ruce, které mu ležely na ramenou. ,,Tae-" zašeptal, když maličký opustil ložnici, aby se mohl ještě na nějakou chvíli zavřít do koupelny.
---------
,,Prostě si tam sedni, je to jako křeslo, které jezdí."
Právě stáli před autem, které Jungkook dostal k 20. narozeninám. Málo kdy ho použije, jen v nějakých chvílích, kdy autobus není vhodná doprava.
,,Já se toho bojím," stál v bezpečné vzdálenosti. ,,Nemusíš, navíc už jsi v tom jednou jel," mírně se ušklíbl. Černovlásek už seděl na místě řidiče. Opíral se o volant, aby mohl vidět na malého, na tváři mu hrál maličký úšklebek. A ten oblek, z kterého je Taehyung mimo, když ho má na sobě černovlásek. Vypadal tak atraktivně.
,,Nic se ti tady nestane," dál přemlouval.
Nakonec po pěti minutách tam sedl a celou cestu se modlil k Poseidonovi, aby tohle utrpení skončilo. Žaludek se mu houpal a točila se mu hlava.
,,Zajedeme pro Namjoona," oznámil malému. ,,Jo," řekl potichu a dál se bez mrknutí koukal dopředu. Bylo mu horko a oblek tomu moc nepomáhal. Stískal ho a nemohl v něm pořádně dýchat. Nejradši by ho ze sebe serval.
Jungkook odbočil a objevil se před menši starší chatkou, která byla pokrytá jak mechem tak břečťanem. Byl to roztomilý domeček, až se musel maličký pousmát. Moc se mu líbil. Byl jakoby ho sama příroda stvořila.
,,Počkej tady, jo?" mrkl na něho černovlásek a vystoupil z auta.
,,Připraven?" zeptal se hned, jak mu Joon otevřel dveře. ,,Snad jo," povzdychl si a zamkl za sebou. ,,Bude to dobrý," objal ho kolem ramen a společně šli k autu. ,,Asi jo," pohodil rameny a protřel si unavené oči.
---------
Dojeli na parchoviště, které bylo pár metrů od chrámu, kde se koná obřad. ,,Páni, tolik lidí," vydechl Jungkook překvapeně a rychle chytil bílovláska za ruku. ,,Jo, mamčina strana rodiny je velká a pak kamarádi, však víš," začal Namjoon jmenovat a u toho si povoloval kravatu.
Ruce se mu třásly a neustále se potil. ,,Joonie, v klidu," volnou rukou ho pohladil po rameni.
Nic neříkal, jen sebevědomě zvedl hlavu a vyšel k chrámu. Cestou se na něho všichni lítostivě koukali, sem tam ho někdo pohladil se slovy "upřímnou soustrast".
Uvnitř už bylo narváno, ještě že jsou místa přidělena. Taehyung se neustále na černovláska mačkal a s vykulenýma očima se koukal na všechny ty smutné tváře. Všechno bylo tak šedivé. ,,Já tu nechci být," zvedl pohled, když přicházeli další známí, s kterými se Namjoon a jeho rodiče vítali.
,,Zvládneš to, jsem tu s tebou," zašeptal mu do vlásků, kde mu párkrát vtiskl polibek. ,,Můžem ještě ven, jestli chceš?" navrhl mu, když se Tae nijak neuklidnil. ,,Prosím," kousl se do rtu a černovlásek ho hned začal tahat mezi dav lidí na čertvý vzduch.
,,Hned je líp, hm?" obmotal mu ruku kolem pasu. Stáli před vchodem pod stříškou, ať na ně zbytečně neprší. ,,J-já... Myslel jsem, ž-že ho ještě uvidím, slíbil mi to," rozklepal se mu hlas a rychle svůj obličej zabořil do Jungkookové hrudi, kde se rozplakal.
Kook mu hned zabořil prsty do vlásků. ,,Chtěl by jsi ho vidět?" zeptal se opatrně. ,,Cože?" zvedl uplakanou tvář a zmateně se na Jungkooka podíval.
---------
V tichosti stáli před otevřenou rakví, kde ležel Jin. Čístý, slušně oblečený s klidnou bledou tváří, jakoby jen spal. Byl ale mrtvý.
Bílovláskovi přejel mráz po zádech a s vyděšením se na to koukal. Bylo mu do breku. Vypadal úplně jinak než jak si ho pamatoval.
,,Chci pryč," tiše černovláska poprosil, který jen souhlasil.
Oba dva byli bledí, když vyšli z koutu, kde byla zatím rakev odložena, aby se s Seokjinem mohli všichni ještě rozloučit.
,,Ach.. Tady jste, hledal jsem vás," přiběhl k nim Namjoon. ,,Jen jsme chtěli na vzduch," vysvětlil mu, kde celou dobu byli a smutně se pousmál. ,,Tak pojďte," zavedl je na místa, kde mají sedět a smuteční obřad mohl začít.
Celým chrámem se spustila smutná melodie. Píseň byla nádherná. Taehyungovi připomínala moře. Jeho domov. Pořádně to ani nezačalo a místností se začly ozývat jeho hlasité vzlyky.
Chtěla jsem celý pohřeb shrnout do jedné kapitoly, ale ta by byla opravdu dlouhá, takže to rozdělím do dvou. Snad by mohla vyjít tento víkend, mějte nádherné dny, krásní lidé <3
ČTEŠ
Ocean eyes |jjk x kth
Fanfiction,,Srdce mé ovládla láska, nechci už ani pětník. Jediný kdo mě potěší, je můj vtipný námořník." top: Jungkook bottom: Taehyung Postavy v příběhu nemají nic společného s opravdovými členy ze skupiny. "vypůjčila" jsem si jen jejich jména a vzhled.
