,,No fajn," uklidnil se Jungkook. ,,Děje se něco?" zeptal se po chvilce ticha Joonie. ,,Ugh ne, jen jsem teď vyměňoval žárovku," zamumlal, když si dlaní protřel obličej. ,,Myslel jsem, že se děje něco vážnějšího," uchechtl se, ale pak zase zvážnil. ,,Takže si vůbec neměl důvod po mně řvát," kdyby byl vedle Jungkooka, tak už by dostal pohlavek.
Mladší nad ním jen protočil očima. ,,Ale měl, víš jak jsem byl v nervách, když jsem to měnil a najednou mi začneš volat. Málem jsem spadl ze židle, jak jsem se lekl," vysvětloval jeho situaci. ,,Tak to se tedy moc omluvám," zamručel starší.
,,Tak se měj," ukončil to černovlásek a konečně dodělal práci se žárovkou a mohl se jít znova natáhnou do postele.
Jungkook měl celou dobu klid na načerpání energie, Tae byl celou dobu v koupelně a sledoval film, takže ho nijak neotravoval, ale jeho pochmurná nálada se nijak nezlepšila.
Přišla mu zpráva, od nikoho jiného než od Yuny. Jen ona mu píše. Někdy je fajn, že si může pokecat i s někým jiným než s Taehyungem, který je pořád dítě nebo Namjoon, který je až moc dospělý.
ta z kavárny : Skvělééé, na kdy se domluvíme? Neděli mám volnou, tak co třeba ta neděle?
Zprávu četl pořád dokola, ale nevěděl jak odpovědět. Sotva věděl co bude dělat večer, natož aby věděl co bude v neděli. Navíc je to tak brzo. Nechal ji jen zobrazeno s myšlenkou, že jí odepíše později.
Vylezl s postele a jeho kroky rovnou šly do koupelny, zkontrolovat bílovláska.
---------
,,Miluju Jacka!" svalil se zamilovaně na postel. ,,Můžeš o tom Jackovi přestat už mluvit?" zamručel, když Tae po dokoukání nemluvil o nikom jiném než o pirátovi. ,,Někde vám uniklo slovo kapitán," zachichotal se.
Černovlásek si jen povzdychl a svalil se na postel vedle malíčkého, který se k němu hned přitulil. ,,Copak?" natočil hlavu tak, aby na Taehyunga viděl. Byl zase tak krásný. Modré očka mu zářila radostí. Tvářičky měl mírně naružovělé a rty měl v krásném úsměvu.
,,Jsi tak krásný," zašeptal a svou dlaň položil na líčko maličkého. Stydlivě se pousmál. ,,Ty taky," špitl ještě potišeji, ale Jungkook to i tak slyšel. Z téhlé krásné chvilky je vyrušil mobil. Opět.
Černovlásek se neochotně odtáhl a Taeho radostné jiskřičky v očích zmizely.
ta z kavárny : Jungkook, aspoň teď odpověz, když se na něčem domlouváme :/
Kook si nahlas povzdychl a napsal rychlou odpověď.
me : promiň, pořád hlídám, ale jo, neděle by snad šla
---------
,,Běž si obléct aspoň ty boxerky, Namjoon by snad už mohl přijít," vstal z postele, kde se k němu bílovlásek tulil. ,,Něco se děje?" zpozornil Tae, když se černovlásek zase choval odtažitě. ,,Nic," odsekl a hodil mu spodní prádlo, které malému spadlo přímo na hlavu.
,,Zítra půjdeme na nákupy, musím ti koupit nějaké oblečení," rozhodl, když mu trička ve skříni nějak rychle ubývala a nacházela se v koši na špinavé prádlo.
,,Tak asi jo," pípl potichu. Moc nechápal o čem Jungkook mluví. ,,Um...Kookie?" roztomile zamrkal, ale černovlásek mu byl stejně zády. ,,Copak?" zamumlal. Tae byl nervózní. Nevěděl jestli je to teď dobré doba.
,,Kde je ta košilka od Jina?" vyhrkl rychle. ,,Co?" otočil se k malému čelem. ,,Ta košilka od Jina," zašeptal. ,,Jo um... Teď nevím, někde je," absolutně nevěděl, kam odložil špinavou košilku. ,,Oh.. Aha," vydechl zlamaně. Neměl to teď říkat.
Jungkook jen kývl hlavou a odešel z ložnice.
Bílovlásek zklamaně seděl na posteli a koukal do blba. Slzy se mu hromadily v očích, až přes ně začínal vidět rozmazaně, než mrkl. To mu už stekály po tvářích.
Obličej si schoval do dlaní a potichu se rozplakal. Nebylo mu dobře. Nejspíš se mu ztratila jediná věc, kterou měl po Jinovi. Stále je zavřený v bytě a Jungkookové změny nálad ho už taky vyčerpavají. Stáhl se mu žaludek nad nepříjemným pocitem a myšlenky toho, že už chce od černovláska odejít.
Když se trochu uklidnil, došel za Kookem do obyváku. ,,Hej, děje se něco?" zeptal se tentokrát on. Maličký měl červená očka od pláče a mokré tvářičky ze slz, které ještě neuschly. ,,Nic," odbyl ho tentokrát Tae a svalil se na gauč.
Natáhl se pro polštář, který začal objímat a utírat si do něj nenápadně slzy, které se znova draly na povrch. Neustále myslel na Jina. Jak se asi má a co teď dělá. Moc mu chyběl.
,,Tae, copak se děje?" přisedl si k němu Jungkook a objal ho kolem ramen. Bílovlásek si opřel hlavičku o jeho rameny a jen potichu vzlykl. ,,J-já...Chybí m-mi Jin," koukl uslzenýma očima na černovláska, jakoby s tím mohl něco udělat.
Ten si ho jen posadil do klína, aby ho mohl pořádně obejmout. ,,Kdo to je?" hmkl. ,,Pomohl mi, zachránil mi život," zašeptal, jinak by se mu zlomil hlas. Jungkook se jen smutně usmál.
---------
,,Kde je ten Namjoon, ani telefon nebere," zavrčel, když mu už po druhé nezvedl mobil, jen se tam objevila hlasová schránka. Tae jen mykl rameny a dál se ládoval večeří. ,,Agh konečně," vydechl s úlevou, když mu to hědovlásek konečně zvedl.
,,Tož, kde jsi?" trochu se mladší zamračil. ,,Um.. Dnes už n-nepříjdu," rozklepal se mu hlas. Jungkook se zmateně zamračil. ,,Proč? Hyung, děje se něco?" kousl se do rtu. ,,To je dobrý, Kookie," zachraptěl a než by se černovlásek dál vyptával, hovor ukončil.
Rozpačitý Kook mobil odložil. ,,Příjde Namjoonie?" pípl potichu menší. Všiml si zaraženého obličeje. Jen mykl rameny a mlčky se svalil na gauč.
,,Asi už ne," řekl nakonec. ,,Um.. Tak jo," špitl a šel si sednou vedle Jungkooka, který mezitím zapl televizi, kde hned byly zprávy.
Už se chystal to přepnout, nikdy se nekouká na zprávy, ale maličký ho zastavil. ,,To je Jin! Jin!" začal pískat a na tváři měl obrovský úsměv, když se na obrazovce objevila fotka blonďáka.
Černovlásek se zmateně zamračil. Tohle byl přece Namjoonův bratr, který je před několika lety opustil. Hlasitost dál víc nahlas, aby mohl zřetelně slyšet každé slovo.
,,Dnes ráno, v 6:30 1.7. , se pár kilometrů od staré nemocnice našlo mrtvé tělo. Muž byl poměrně mladý, mohl mít tak 27 let. Byl zastřelen-"
Dál poté už nevnímal a jen natočil hlavu na maličkého, který se stále usmíval, že vidí svého zachránce v televizi. Nerozuměl tomu co tam ta paní říkala.
,,Koukej Jungkookie, to je on-" zastavil se v mluvení, když si všiml jak byl černovlásek zaskočen. ,,Co se děje?" naklonil hlavičku na stranu.
,,Je mrtvý," zašeptal potichu, že ho maličký vůbec neslyšel. ,,Huh?" přiblížil se ke Kookovi blíž. ,,Je mrtvý," řekl víc nahlas a podíval se modrookému do očí.
,,Cože?" zamračil se nad tím co Jungkook řekl. Takovou blbost. To by mu přece Jin neudělal. Říkal, že bude v pořádku.
Zatřepal hlavou, jakoby tím chtěl všechny ty myšlenky vysypat z hlavy. ,,Je mrtvý," zvýšil hlas a malému natočil hlavu, aby se opět díval na televizi, kde byly fotky mrtvého těla.
Taehuyngovi přejel mráz po zádech.
,,Je mrtvý," nechal stéct slzyčku po jeho tváři.
ČTEŠ
Ocean eyes |jjk x kth
Fanfiction,,Srdce mé ovládla láska, nechci už ani pětník. Jediný kdo mě potěší, je můj vtipný námořník." top: Jungkook bottom: Taehyung Postavy v příběhu nemají nic společného s opravdovými členy ze skupiny. "vypůjčila" jsem si jen jejich jména a vzhled.
