33. chapter

92 11 4
                                    

Jungkook večer nezamhouřil ani jedno oko. Jeho stres z nadcházejících zkoušek mu to nedovolil. Mezitím co maličký spal, černovlásek se uvelebil na gauči, kde si rozložil papíry s učivem, které bude potřebovat a s plechovou piva si začal vše opakovat.

Každý papír si četl třikrát dokola, protože to co četl, absolutně nevnímal. Ráno, kdy už na obloze svítilo sluníčko, jen vyčerpaně seděl na gauči a koukal se do blba. Jeho červené oči se mu zavíraly unávou.

Bohužel svůj osobní prostor musel opustit, když uslyšel budík, který mu zvonil z ložnice, kde spinkal bílovlásek. Ze všech sil se postavil a pomalou chuzí došel do místnosti, kde už Taehyungie byl vzhůru a protíral si očka.

,,Nechtěl jsem tě vzbudit," unaveně se usmál, což maličký hned poznal, takže se jen na něj prázdně koukal. ,,Vůbec jsi nespal," jemně se na Jungkooka zamračil.

,,Ale jo, spal jsem," falešně se usmál.

,,Lžeš," zamračil se ještě víc.

Kook si povzdechl a poraženě kývl. ,,Nespal, ale já nemohl, ještě jsem si opakoval věci do školy," řekl potichu a konečně se natáhl pro mobil, aby vypl budík, který stále ječel.

,,Musím se jít připravit," zamumlal, když mu na to modrooký neodpověděl. Aniž by čekal na odpověď, odešel do obyváku, kde pobral všechny papíry, vyhodil dvě piva a svou cestu ukončil v koupelně, kde se musel probrat ledovou sprchou.

Když se vrátil do pokoje, jen s ovázaným ručníkem kolem pasu, Tae už seděl opřený o čelo postele a pozoroval Jungkooka s mírným úsměvem. Kapičky vody mu stékali po nahé hrudi z ještě mokrých vlasů.

Neměl čas přemýšlet nad tím, že není v pokoji sám a bez zbytečného zadrhání se začal převlíkat před bílovláskem, který na černovláskovo tělo koukal s vykulenýma očima a pusou mírně pootevřenou.

,,Um.. Snad ti to nevadilo, ale nemám moc času a no, snad chápeš," otočil se na stále překvapeného Taehyunga, když už se oblékl do slušného oblečení.

Tae jen ztežka polkl a němě zakroutil hlavou.

Černá košile s dvouma rozepnutýma knofličkama mu hned padla k očím i s černými kalhotami.

Jemně se na modroočka usmál, zatímco si sušil vlasy. A když z kopelny vyšel podruhé, mohl na něj Taehyung opět koukat s otevřenou pusou.

Vlasy měl nagelované trochu dozadu a voňavka, kterou se navoňal, provoněla celý pokoj.

,,Jak vypadám?" pootáčel se, ať ho maličký vidí ze všech úhlů. Bílovlásek se jen zčervenal a nepřestával se culit, až se musel schovat nachvilku pod peřinu. ,,Hezký," řekl tlumeně a trochu vykoukl, aby se na pobaveného černovláska mohl znova kouknout. ,,Děkuji," mrkl na něj.

,,Uvidíme se později," přišel za ním a dal mu letmou pusu na čelo. ,,Ahoj," špitl maličký a roztomile mu zamával.

---------

Ve třídě bylo ticho, které přerošovalo tiché nadávky studentů, škrtání a různé zoufale povzdechy. Jungkook se v duchu modlil ke všem bohům, aby tohle napsal aspoň na trojku. Nebyl si jist ani v jedné odpovědi, ale škrtlých odpovědí tam měl málo.

Když věděl, že víc na tom papíře nevykouzlí, práci odevzdal a s tichým 'naschle' odešel ze školy ven.

A tohle se bude opakovat ještě dva dny.

Cestou domů se ještě zastavil v kávárně, kde své tělo uklidnil kávou, kterou mu připravila číšnice, která se usmívala jen pro něho.

Ocean eyes |jjk x kthKde žijí příběhy. Začni objevovat