,,Už si potřebuji pořádně zaplavat, kdy už budu moct odejít?" protáhl se celý ztuhlý bílovlásek. Jungkook zamrzl a zvedl k menšímu pohled. ,,Cože?" vydechl. Nechápal, jak to teď mohl říct, po tak hezkém momentu, kdy si vyměňovali polibky a s láskou se na sebe usmívali.
,,Ty se chceš vrátit?" pozvedl obočí. ,,No, jo," Tae se trochu zamračil. ,,Nelíbí se ti tu? Něco ti nevyhovuje? Klidně mi to řekni, já to změním. Nebo já ti nejsem dost dobrý?" rozmáchl se rukama. Cítil se ublíženě, ale někde hluboko věděl, že debata o navrácení nikdy nebyla ukončena.
,,Ale ne," smutně se usmál modrooký. ,,Teď je mi s tebou dobře, je mi s tebou skvěle, ale tam je můj domov," pohladil ho po tváři. ,,Nemůžu být zbytek života trávit ve vaně," kousl se do rtu.
Jungkook sklopil hlavu a nahlas si povzdychl. ,,Řekni něco, Jungkookie," mačkal mu tváře, aby mu zvedl hlavu. ,,Já tě chápu, ty siréno moje," pohladil ho po ocase.
Tae se napnul po tom oslovení. Věděl co je zač a taky to příjmul, ale jak to nejadnou řekl Jungkook. Siréna. ,,Neříkej mi tak, prosím. Cítím se pak, že jsem stvůra," špitl potichu a sledoval jak ho hladí.
,,Nejsi stvůra," olízl si rty. ,,Jsi nádherný," polichotil mu, když od něho zase nemohl odtrhnout zrak. Bílovlásek zčervenal a začal se usmívat tak, až se mu zablýskly špičáky. ,,Děkuji."
---------
,,Co budeme dělat?" cupital za černovláskem do obýváku. ,,Nevím- proboha, proč jsou ty ryby tak nafouklé?" vykulil oči a rychle došel k akvárku, kde sotva plavaly tlusté ryby. Tae se nervózně kousl do rtu, když se rozpovídaly a začly malému modroočkovi nadávat.
,,Vůbec je nemám rád, d-dal jsem jim najít a o-ony jsou stále na mě z-zlé," fňukl bílovlásek a hrál si s prsty. ,,Nemůžeš jim dávat tolik jídla," zamračil se na něj. Taehyung sklopil pohled. Vždyť jim chtěl pomoct.
,,Ty s nima dokážeš mluvit?" uvědomil si to Kook. ,,A-ano," zakoktal se. ,,Ty s nima mluvíš? Jakto, že jsi mi to nikdy neřekl?" vykulil oči, až to malému přišlo vtipné. ,,Tak podobně vypadal i Joonie, když jsem mu to řekl," zachichotal se
,,On to Namjoon ví?" opět se zamračil. ,,Uhm," uculil se. Jungkook protočil očima a uražený si šel sednout na gauč. ,,Co je?" šel za ním bílovlásek s kulišáckým úsměvem.
---------
,,Kim," oslovil Seokjina pan Sam, aby se zvedl hlavu. ,,Co po mně ještě chcete, máte všechno," vydechl vyčerpaně. ,,Ano, máme všechno a proto tě už nebudeme potřebovat, zradil si nás, zradil si mě a já ti věřil," říkal naoko ublíženě. Jin nahlas polkl.
,,Máš padáka."
Přejel mu mráz po zádech. ,,Proboha," vydechl a párkrát zamrkal. ,,Vždyť... Ne, já nemůžu. Nemám kam jít a nemám tolik peněz. Vy to víte, já nemůžu. Prosím ne," začal mumlat.
Nesnášel to tady, ale na druhou stranu, má tu střechu nad hlavou a bylo o něj i dobře postaráno, kdyby teď odešel, neměl by nic. Nemohl skončit na mizině, jako před šesti lety.
,,Já vím, ale teď to mám těžké i já, kvůli tebe mně utekl důležitý experiment a já nehodlám, aby se to někdy opakovalo. Buď rád, že tě nezabiju a dávám ti možnost, aby jsi mohl začít žít na novo, důvěřuji ti s tím, že o nás nikomu neřekneš," díval se upřeně na Seokjina, který zadržoval slzy.
,,P-prosím," špitl.
---------
Musel přivřít oči nad ostrým světlem, které venku bylo. Po tolika letech se nadechl čerstvého vzduchu a jeho nezdravě bílou pokožku políbily paprsky slunce, které ho hned začly hřát.
Pomalými kroky opustil areál laboratoře. Měl před sebou úplně něco nového a bál se toho. Měl obrovský strach. Ale rozhodl se, že začne odznova. Usmíří se s rodinou, omluví se jim, že nebyl s nima ty roky, kdy ho u sebe potřebovali, najde si práci a později i bydlení.
Zhluboka se nadechl a vyšel vstříc svému novému já.
---------
Šel po ceště, která byla na kraji lesa. Auto tam projelo sem tam. Byl unavený, spocený, slunce ho pálilo do očí. Úplně zapomněl jak je náročné být venku.
Nedošel moc daleko a najednou se ozvala ostrá rána. Celým tělem mu projela bolest. Nesnesitelná bolest. Nahlas zakřičel a padl na kolena.
Triko mu ze zadu nasáklo krví a jediný pohyb mu vystřelil bolest do celého těla. ,,Ugh," zafuněl a bolestí pevně zavřel oči.
Celý se třásl a pociťoval slabotu, ale i přes to se pokusil vstát. Selhal. Spadl na břicho a nehybně ležel na kraji silnice ve své krvi. Všechno se odehrálo tak rychle.
Nahlas dýchal a co chvíli se mu zavřely oči, jako kdyby byl jen unavený. Cítil jak jeho srdíčko zpomaluje. Už nemohl.
,,Bože, odpusť," zašeptal a zavřel oči.
Chádak Jinie, tohle si nazasloužil :( Jinak přeji krásnou neděli <3
ČTEŠ
Ocean eyes |jjk x kth
Fanfiction,,Srdce mé ovládla láska, nechci už ani pětník. Jediný kdo mě potěší, je můj vtipný námořník." top: Jungkook bottom: Taehyung Postavy v příběhu nemají nic společného s opravdovými členy ze skupiny. "vypůjčila" jsem si jen jejich jména a vzhled.
