Běžel. Vítr z rychlosti si hrál s jeho vlasy, které mu lítaly do obličeje. Nahlas dýchal. Teda snažil se dýchat. Srdce mu bilo, jako kdyby chtělo vyskočit. Co chvíli ho švihla větvička do obličeje a do bosých nohou se mu zapíhl trn nebo kamínek, ale i přes tu všechnu bolest, se nezastavoval a běžel dál.
,,Jine mám strach," celý se klepal, když si oblíkal košilku. ,,Všechno zvládneš, je to můj plán, ten vyjde," cvrnkl ho do nosu. Tae se uculil, ale pak mu úsměv zase spadl. ,,A co ty? Tobě se nic nestane?" posmrkl. ,,Mně? Prosimtě, mně nic neudělají," zalhal mladšímu a falešně se usmál. Nechtěl svému společníkovy lhát, ale říct mu pravdu o tom, že ho možná zabijou, též nemohl.
,,Jak jsem říkal, až zhasnou všechna světla, je to znamení, že můžeš jít, prostor by měl být částečně volný, budou mít pauzu, pamatuješ," přitáhl si ho do objetí. ,,Rozumíš?" jemně se zamračil a Tae jen mlčky kývl. ,,Děkuji, děkuji, děkuji," opakoval pořád dokola a víc se tlačil na Jina. ,,Ach Tae, stačí. Ještě se tu rozbrečím," zasmál se a protřel si oči od přichízejicích slz.
Nebyli spolu pořádně ani měsíc a už si ho starší zamiloval. ,,Uvidíme se ještě?" špitl a koukl na Jina. ,,Upřímně...Nevím," zašeptal. Tae jen posmrkl a rozmrkával slzy, které se mu hrnuly do očí. ,,Musím jít. Nezapomeň, až se zhasnou světla," pohladil ho a bohužel se od něho odtáhl. ,,Děkuji," zamumlal, než Seokjin zmizel.
---------
Joonie málokdy býval takhle vyřízený. Škola mu vysávala všechnu energii a do toho všeho ještě chování svého kamaráda. Tady tuhle situaci by černovlásek už řešil cigaretou, ale Namjoon si zalíval své rostlinky a u toho si pobrukoval melodii, kterou mu zpívala babička, když byl malý. ,,Jediný kdo mě potěší, je můj vtipný námořník~."
Z oken na něho zařilo zapadající Slunce. Krásně mu to prosvítilo celý byt, takže jak dokončil svou práci s kytkama, převlékl se do volné košile s krátkým rukávem a šortek. Vyběhl ven, kde ho hned pozravil příjemně teplý větřík a svižným krokem se vydal na nejbližší pláž, kde nikdy moc lidí nebylo a dnes to nebyla vyjímka.
Procházel se po vyhřátém písnku od sluníčka a užíval si ten pocit volnosti. Jakoby se až teď mohl pořádně nadechnout. Užíval si to teplo z posledních paprsků, které dopadali na jeho tělo. Hned mu bylo líp. Ta melodie toho moře. Tichý zpěv vln, které hladí hnědovláskovi bosé nohy.
---------
Les byl snad nekonečný. Tae byl už celý poškrábaný a na nožky už byl dost citlivý. Píchalo ho v boku a sotva se mohl nadechnout. Vykášlával krev. Nebyl zvyklý na takový běh. VŮBEC na to nebyl zvyklý. Konečně se objevil před starým plotem, který sotva stojí.
Taehyung jen v tichosti stál uprostřed svého "pokoje". Čekal, až se zhasnou všechna světla a on bude mít volný průchod. Byl nervozní a strach mu neustále hladil záda. Byl u něho hodně blízko. Celý se potil, ikdyž mu byla zima. Najednou, kdy to nejmíň čekal, se světla zhasla. Trhaně se nadechl, protože se ocitl v úplné tmě.
Chvíli mu trvalo, než si na tmu zvykl, ale kvůli jeho dobrému zraku, zachvilku viděl, kde se nachází. Naťukal kód od svých dveří, který mu Jin řekl a vyšel ven na chodbu. A jak blondýn říkal, cestu měl volnou. Bez rozmýšlení se rozběhl pryč.
Všude bylo ticho, které narušovalo jen hlasité dýchání. Budova byla obrovská. Vůbec nevěděl kde je. Opět ho pohltila panika, když měl před sebou spoustu dveří a on nevěděl, které jsou ty správné.
,,Hej, co tu děláš?" ozval se za ním neznámý hlas, když do něho narazil. Bílovlásek nahlas polkl. Muž určitě nevěděl, že to je on. ,,Na něco jsem se tě ptal," zavrčel a mladšího popadl, aby ho měl čelem k sobě. Když se setkal s jeho modrýmá očima, které zářili i přes tmu, zatajil se mu dech. Tae se mu vymanil ze sevření a rychle se rozutekl pryč. ,,Stůj!" křičel za ním, ale neutíkal. Neviděl na cestu a takhle by se ještě zranil.
Bylo to příšerné. Několik lidí ho uvidělo a za pár minut za ním, i přes tmu, běželi, aby ho chytili. Taemu už docházela síla a ztrácel dech, když ale uslyšel výstřely ze zbraní, rozběhl se ještě rychleji. Nohy se mu motaly a on čekal, kdy sebou hodí o zem, ale měl štěstí.
Našel východové dveře. Byly skleněné, takže popadl hasicí přístroj, který byl poblíž a tím dveře rozbil. Hned se ozval poplach. Začlo to tam blikat červeně. Rychle se protáhl dírou, kterou způsobil a rozutíkal se do lesa, který byl budově hned naproti.
Nemohl uvěřit tomu, že to zvládnul. Spadl na kolena před plotem a držel se za bok. Nikdo za ním už neutíkal, ale věděl, že to nevzdali. Musí se teď hned postavit a ten plot přelézt, aby se co nejrychleji dostal do moře. Musí!
Pomalu se postavil na rozklepané nohy. Cítil se jakoby na těch nohou stál zase poprvé. Příšerný pocit. Ze všech sil se vyšplhal na plot, který přelezl. Opět spadl. Položil se na záda a snažil se své tělo uklidnit, aby se mohl zase postavit.
---------
Pomalu se začlo stmívat, takže se Slunce s Jooniem pomalu loučilo, ale ten domů ještě namířeno neměl. U malého baru si koupil bananový koktejl, který mu utišil kručící žaludek.
,,Co to?" zahlédl něco velkého v dálce a snažil se na to zaostřit. Bylo to docela daleko, takže pořádně neviděl, co tam tak velkého omývá moře. Rozběhl se k tomu a zbytky koktejlu se mu vylilo.
Myslel, že na místě omdlí. Bez hnutí stál u břehu a před ním ležel v bezvědomí kluk s bílýmy vlasy, jako sníh a místo nohou měl ocas. Rybí ocas, který byl zamotaný do staré, už nepoužitelné, rybářské sítě, kterou někdo hodil do moře. ,,Do prdele," zamumlal a chytil se za vlasy. Netušil co má dělat. Leží před ním kluk s OCASEM a kdokoliv ho může vidět. Určitě to byl, kterého chytili. Rychle popadl mobil a vytočil Jungkookovo číslo.
Tak už ho máme venku!! :D
ČTEŠ
Ocean eyes |jjk x kth
Fanfiction,,Srdce mé ovládla láska, nechci už ani pětník. Jediný kdo mě potěší, je můj vtipný námořník." top: Jungkook bottom: Taehyung Postavy v příběhu nemají nic společného s opravdovými členy ze skupiny. "vypůjčila" jsem si jen jejich jména a vzhled.
