,,Vstávej!" snažil se Jungkooka postavit, aby neležel v tom bahně. ,,Je p-pryč! Oni ho unesli!" naříkal. ,,Vstávej, Jungkooku," na silno ho posadil. Joon ho držel za ramena, aby se znova nesvalil na zem.
,,Musíme ho zachránit," odhrnul mu mokré vlasy z čela. Kook zvedl pohled. ,,Zachráníme ho a pak to tu nahlásíme na policii, pak bude vše v pořádku," stíral mu bahno z obličeje. ,,Slibuju," usmál se na něho.
Černovlásek kývl hlavou. ,,Fajn, tak se postav a jdem," vytáhl ho na nohy.
,,Tak jaký je plán?" šli těsně vedle sebe, aby je hustý les nerozdělil. ,,To nevím, zatím," povzdychl si Kook.
Šli rychle, ale v tichu, které rušil jen silný déšť. Byl tak silný, že sotva viděli kam jdou, až najednou uslyšeli hlasitou ránu a po ní hned následoval křik.
Oba dva se na sebe koukli. ,,Dělej, běž!" zakřičel Jungkook. Rozběhli se tím směrem, odkud to zaznělo. ,,Jsme blízko," jen co to dořekl, oba dva narazili do plotu. Ten už nebyl tak zničený. Nebyl vůbec zničený, byl úplně nový.
Matně viděli na obrovitánskou budovu, která byla hned za plotem.
,,Namjoone," otočil se na něho. ,,Musíš zajít pro auto. Já to tu přelezu, vezmu Taehyunga a ty tu někde budeš čekat s autem a zavezeš nás pryč."
,,Cože? Já? Vždyť neumím řídit a nemám řidičák, nemůžu," zhrozil se. Může ohrozit všem život, kteří budou na cestě a ještě v tomhle počasí. ,,A tohle se může?" ukázal na laboratoř. ,,Namjoone prostě běž," odstrčil ho, aby šel. ,,Běž ke mně domů, klíče by měli být na tom stejném místě, kde vždy jsou, však víš," zavolal ještě na něho.
Namjoon kývl hlavou a rozběhl se zase zpět.
---------
Jakmile Jungkook přelezl plot, na který se málem nabodl, byl bez plánu. Joonovi to všechno vymyslel, ale co on?
Pomalu se rozešl někam. Vůbec nevěděl, kde je nějaký vchod. Chodil podél stěny, která byla tak dlouhá, že si myslel, že už chodí dokola a žádný vchod tady není.
Bylo mu špatně. Přes déšť vůbec neviděl a z toho začínal mít nervy. Příroda s ním vůbec nespolupracuje. Vsadil by se, že na Joona teď určitě svítí sluníčko.
Oblečení měl úplně mokré, lepilo se mu na hruď. Taky si musel vyzout boty, v nich to morko nevydržel. Neustále si stíral kapky deště se slzami z obličeje, což bylo opravdu zbytečné. Nemohl se soustředit.
Najednou uslyšel hlasy. Celý ztuhl. Za rohem byl vchod, před kterým stáli dva muži v pláštiku. Šli si spolu zakouřit, u toho se bavili a smáli se. Nerozuměl čemu se smějí, nerozuměl jim ani slovo.
,,Co tu děláte?" ozval se za ním hlas. Byl tak zaměřen, na ty dva, že vůbec nedával pozor. Jeho tělo právě vypustilo duši. Se zadrženým dechem se pomalu otočil. Před ním byl muž ve stejném obleku jako byli tamti u vchodu.
,,Ty tu nepatříš," zamračil se muž. Jungkook se zhluboka nadechl. ,,No.." přeskočil mu hlas, až jeho samotného překvapilo, jak moc byl posraný.
Jungkookovi v hlavě proběhl geniální nápad. Musel se pro sebe usmát. ,,Hele..Támhle!" udělal udivený obličej a ukázal rukou, kam se má muž podívat. Ten tak udělal.
Když ale nic podezřelého neviděl, nemohl na nic zaostřit, se otočil zpět na černovláska, který už byl připraven mu dát pěstí. A že to byla rána. Hned upadl do bezvědomí. Jungkookův plán jde zatím skvěle.
ČTEŠ
Ocean eyes |jjk x kth
Fanfiction,,Srdce mé ovládla láska, nechci už ani pětník. Jediný kdo mě potěší, je můj vtipný námořník." top: Jungkook bottom: Taehyung Postavy v příběhu nemají nic společného s opravdovými členy ze skupiny. "vypůjčila" jsem si jen jejich jména a vzhled.
