,,Srdce mé ovládla láska,
nechci už ani pětník.
Jediný kdo mě potěší,
je můj vtipný námořník."
top: Jungkook
bottom: Taehyung
Postavy v příběhu nemají nic společného s opravdovými členy ze skupiny. "vypůjčila" jsem si jen jejich jména a vzhled.
Jungkook vešel do koupelny, aby si udělal ranní hygienu a nad tím puchem si musel zacpat nos. Hned jak přijde ze školy, musí to tu vyčistit a navoňat. Pořádně a ne jen vonnými svíčkami. Když si čistil zuby, z vany vypustil špinavou vodu a napustil čistou.
,,Tak já už jdu," nakoukl do své ložnice, kde mu pohled spadl na spícího bílovláska. Musel se pro sebe uculit. Velká postel ho dělala ještě menším než doopravdy byl. Dveře mu nechal pootevřené a opustil byt.
Před hlavním vchodem ho čekal Namjoon i se svým kolem. ,,Nazdar, snídal jsi?" pozdravil ho hnědovlásek. ,,Ne, nesnídal," protočil nad ním očima a povzdychl si. Už to zase začíná. ,,Nevzdychej hned, mamka se stavila a upekla koláč, tak jestli si nedáš?" zasmál se starší a mladšímu se na tváři hned objevil úsměv. Koláč co peče pani Kim nemůže odmítnout.
,,Tak co, už se probudil, celý víkend ses mi neozval," jemně se starší zamračil, když se už rozešli. ,,Oh..No ano, už se probudil, v sobotu to bylo," zamumlal. ,,No, a to je vše? Kamárade, máš doma mořskou sirénu a ty mlčíš?" zamračil se ještě víc. ,,Máte snad tichou domácnost? A i kdyby, chci detaily," nakonec se pousmál. ,,Tichá domácnost není, bavíme se," kývl hlavou. Nechtělo se mu to všechno říkat, za ty dva dny se toho stalo hodně.
,,Víš o něm něco? Jméno? Dělej mluv nebo se tě mám ptát na každou otázku zvlášť?" rozmáchl se rukama, až z kola málem spadl. Jungkook se musel uchechnout nad přestavou, že by jeho hyung spadl. Poté by nemusel odpovídat na ty jeho zbytečné otázky. ,,Ne, nevím jméno. Nic o něm nevím, jen to, že neví kolik mu je let," mykl rameny. Namjoon pozvedl obočí. ,,Nebavíme se o něm, nedůvěřuje mi tolik, aby mi něco o sobě říkal," povzdychl si.
,,Víš co, dnes se k tobě stavím a na toho malého se kouknu sám," pousmál se hnědovlásek. ,,Cože? To ne. Sotva mluví semnou a teď bych si tě přivedl domů?" kousl se nervozně do rtu. ,,Nešil, mě si zamiluje, mám kolem sebe dobrou auru," mrkl na něj Joonie. ,,Hele, to že nežereš maso z tebe nedělá hned dobrýho člověka," ušklíbl se mladší. ,,To si piš, že dělá, mladej," pozvedl obočí.
,,Jsou tu prostě dva názory," uchechtl se Kook. ,,Doufám, že se aspoň k tomu stvoření chováš hezky a ne jak ke mně," změřil si černovláska přísným pohledem. ,,Neboj, k němu se chovám jako kdyby byl ze zlata," ušklíbl se a na staršího mrkl. ,,Nepojedem autobusem," ukázal na autobusovou zastávku, kde právě zastavil autobus. ,,A ty si říkáš sportovec? Ne ne, žádný bus," rozhodl Namjoon. ,,Jako nevím, kdo si tu teď veze prdel," zamračil se na něj.
,,I tak tomu nemohu stále uvěřit," vydechl hnědovlásek. ,,Že chci jet busem?" podivil se Jungkook. ,,Ne, ty pako. To že máš doma sirénu," zasmál se starší. ,,Jo, ahaaa...No jo, pořád si říkám, jestli to není jen nějaký sen," pousmál se nad přestavou toho krásného stvoření, které je u něj doma.
---------
Bylo devět, kdy maličkého vzbudilo nějaké šepotání a bublání. Byly to nějaké hlasy, ale moc tomu nerozuměl. Otevřel oči a rychle se posadil. Koukal všude kolem sebe, jenže neviděl nic, co by se dalo přirovnat k tomu zvuku. Pomalu slezl z postele a svými bosýma nohama se dotkl studené podlahy. Po celém těle mu přejel mráz, až se musel otřepat.
V bytě už byl sám, tak byl překvapen, co to jsou za zvuky. Že by měl Jungkook někde někoho zavřeného a věznil ho? A taky, že ano. Došel do obývaku, kde na jedné poličce bylo menší akvárko se třemi oranžovými rybkami. Bílovlásek se zamračil, jakto, že si toho dřív nevšiml. Přišel k skleněné krabici a s vykulenýma očima sledoval rybky, jak stéle plavou dokolo, podél stran a u toho si pořád něco mumlají. Nerozuměl tomu, že je tu Jungkook takhle vězní. Vždyť mu vyprávěl jak moc miluje moře.
,,Ahoj," pozdravil je svým jazykem. Rybky se najednou zastavili v pohybu a s šokem v očích se koukali na bílovláskův obličej přitisknutý na sklo akvárka. ,,Určitě chcete být volné," smutně na ně zamrkal. Rybky mlčeli a mlčení znamená souhlas, ale v tomto případě to tak nebylo.
Doběhl ke kuchyni, kde vylezl na kuchyňskou linku, aby mohl otevřít skříňku, kde má Jungkook skleničky. Kvůli splašenosti jednu skleničku shodil, ale to ho teď nezajímalo, hlavně ať ty chudinky zachrání.
Rybky se na něj zděšeně koukali. ,,Co to dělá?" ozvali se jako ozvěna, což malého zastavilo v pohybu. ,,Co se nám to snaží udělat?" ,,Nějaký blázen," mrmlaly dál. Chlapec byl zmatený, ony snad nechcou ven? Že by se jim líbilo být zavřené? Zmateně stál na místě a bez mrknutí pozoroval rybky, které se mu teď otočily zády.
Nakonec hrníček vrátil a po zbytku dne, kdy byl sám, se akvárku vyhýbal. Celou dobu se jen nudil. Byl buď ve vaně, kde jen v tichosti ležel nebo se snažil zapnout televizi, ale ovladač má spoustu čudlíku a nikdy se netrefil na ten správný, tak to radši vzdal. Párkrát byl i v Jungkookové ložnici a s chutí se koukal na jeho rozhazené papíry, knižky a sešity po jeho stole. Jenže se mu nechtěl hrabat do soukromí. Co, kdyby to zjistil!
---------
,,Páni," vydechl udiveně, když seděl na posteli a kolem sebe měl hromadu papírů. Nemohl to vydržet. Zvědavost byla silnější. Popadl všechny papíry a skici, které měl na stole a hodil to na postel. Chtěl si přečíst černovláskovi zápisky, ale jeho rukopis nemohl rozlouskat, tak se jen koukal na jeho obrazy, které nejspíš namaloval. ,,Taková nadhéra," koukal na to už po třetí. Tak moc by chtěl, aby ho někdo namaloval.
Když to chtěl uklidit, tak na něj vykoukla obálka, ve které byli fotky, které Kook musel nafotit. Kousl se do rtu a chvíli se rozmýšlel, jestli se mu má hrabat i v tomhle. Nakonec po tom čapl a opět se uvelebil na posteli.
Fotky vypadaly už starší, ale bílovlásek se zamiloval do toho barevného papírku. S uculením sledoval všechny ty nafocené památky z různých zemí nebo Jungkookové kamarády a jeho samotného. Prstem přejel po fotce, kde byl černovlásek samotný. Usmíval se tam tak, až to i malého donutilo se pousmát a zčervenat nad tím, jak moc krásný tam je.
Pak se zarazil nad tím, jaká jeho myšlenka mu proběhla v hlavě. Silně se kousl do rtu, až mu začla téct krev. ,,Aish," zamumlal, když pocítil teplou lepkavou tekutinu ve své pusu. Natáhl kousek bílé látky, které byla na posteli a utřel se do ní. Do povlečení. Fotku odložil bokem, mimo ty ostatní, aby se na ní mohl zvona kouknout, aniž by ji musel hledat.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
