Ocean eyes |jjk x kth

12. chapter

Jungkook byl nervozní z toho, že mu celý den tvor nejedl. Bylo už půl deváté večer a snídaně, co ležela na skříňce, byla stále nedotknutelná a bílovlásek vypadal více a více unaveně, což Jungkook chápal. Jeho vana nebyla největší, takže dávalo rozum, že mu tam nebude nejpříjemněji.

,,Sakra kluku, bát se mě vůbec nemusíš, já ti chci pomoct, tak tě prosím, sněz něco," zoufale k tvorovi promlouval. Bílovlásek nic neřekl, žádná novinka. Ani žádná mimika v jeho obličeji. Jen seděl ve vaně a zoufalého černovláska sledoval unavenýma očima. ,,Bude ti líp," zašeptal a vzal do hůlek studenou slaninu.

Moodroký řekl něco potichu svou řečí. Jungkook se trochu zaradoval, že mu po celém dnu zase odpověděl, i když mu nerozuměl ani slovo. Na tváři mu hrál úsměv a chlapec ve vaně se na něj zmateně koukal. Vždyť neřekl nic veselého, tak proč se tak usmívá. ,,Promiň, ale vůbec ti nerozumím," trochu se zastyděl.

Samozřejmě druhý v místnosti nic neřekl. Jungkook si povzdychl. ,,Jen to sněz, prosím," zaprosil a slaninu dal siréně před obličej.

Byl poražen. Ta vůně té opečené lahůdky ho donutila riskovat. Z vody vystrčil ruku, která upoutala černovláskovu pozornost. Blány mezi prstami tenké jako křídla motýlů a drápy ostré jako nože. Opatrně si vzal slaninu do rukou a párkrát si k ní čuchl. Věnoval nedůvěřivý pohled černovláskovi a kousek od slaniny ukousl.

Kook se v duchu zaradoval, že se mu tvora podařilo přesvědčit. Byl na sebe hrdý. ,,Hele...Chtěl by ses vyspat v posteli?" nadhodil bílovláskovi návrh. Jeho oči se co chvíli zavírali, ale kvůli nepohodlné vaně usnout nemohl. Určitě by radši chtěl být zase v bezvědomí, bylo by mu jedno, kde by ležel. Ani by to necítil.

,,No, mám jeden pokoj volný, možná by jsi se tam chtěl vyspat," ujasnil mu to, protože si nemohl nevšimnout zmateného pohledu, který mu bílovlásek věnoval. V tichosti se na sebe koukali. Jungkook se topil v oceánu, který měl chlapec v očích. Nemohl uvěřit, že má někdo tak nádherné oči. Tak nadhérné všechno.

,,Dobře, tak nevadí," kývl hlavou Jungkook a postavil se ze země. ,,Tak dobrou noc,"zhasl v koupelně velké světlo a nechal mu tam jen malé osvícení, které ozařovalo zrcadlo.

---------

Jungkook nedokázal zavřít oči, i když byl zase úplně vyšťavený. Jen se v posteli převaloval a upravoval si peřinu. Bylo mu horko. Byl celý spocený, ale když se odkryl, ovanul ho studený vítr, který se do jeho pokoje dostával, přes otevřené okno a po celém těle mu naběhla husí kůže.

Najednou ho z toho všeho probudila tupá rána, která se ozvala z koupelny. Jungkook neváhal ani minutu a už byl na nohou. Rychlým krokem došel ke koupelně. Bez klepání vešel dovnitř a naskytl se mu pohled na tvora, který ležel mimo vanu. Sám sebe pozoroval, jak mu ploutev mizí a nahrazujou ji nohy.

Teď už byl před Jungkookem obyčejný chuďoučký chlapec. Zvedl svůj mrtvý pohled a očima, které mu jako jediné zářili, pozoroval černovláska. Byl zase jen v košilce, která mu padala z ramen. Jungkooka pohltilo horko, z toho jak před ním bílovlásek klečí.

,,Co to provádíš?" vydechl a dřepl si, aby byli tak skoro v stejné výšce. Jungkook bude vždy větší. Oproti malého byl jak hora svalů. ,,Chceš pomoc?" natáhl k němu ruku, kterou modrooký jen bez zájmů sledoval. ,,Že by jsi si rozmyslel tu moji nabýtku?" ušklíbl se Jungkook. Bílovlásek studem sklopil hlavu. ,,Tak pojď," pousmál se.

Klučina se pomalu postavil na své nožky, které mu teď připadaly jako želatina. Celý se klepal. ,,Mohu ti pomoc?" zeptal se jemným hlasem, až to donutila malého přemýšlet, že Jungkook nemusí být špatný člověk. Zatřepal hlavou, aby tu myšlenku zahnal. Nevěřil a nikdy mu věřit nebude. ,,Ale já ti pomůžu, vždyť sotva stojíš na nohou," jemně se zamračil, když klučina před ním zakroutil hlavou.

Nečekal na odpověď a vzal si chlapce do náruče. Ten celý ztuhl. Napnul všechny svaly, které měl v těle. Černovláskovi v náruči ležel jako klacek, nad čímž se musel Jungkook zasmát. ,,Uvolni se, bojíš se zbytečně. Kdybych chtěl, tak ti už ublížím," olízl si rty. Tohle bílovláska moc neuklidnilo. Srdce se mu rozbušilo ještě rychleji a dech se mu vždy zasekl v půlce cesty.

Když se sním černovlásek rozešel, začal vřískat a škubat sebou, až ho málem upustil. ,,Hej klídek, spadneš," jemně se zamračil. ,,Pusť mě!" zakřičel konečně větu, které Jungkook rozuměl. ,,Už tam zachvilku budem," zrychlil krok.

Konečně byli v pokoji, který nikomu nepatří. Jen tam občas přespí Namjoon nebo jeho matka, když ho přijede navštívit. Opatrně zmýtajícího bílovláska položil na postel, kde se konečně uklidnil, když ucítil to pohodlí, které mu postel přínesla. Koutkem očka koukl po Jungkookovi, který ho omámeně sledoval.

Vyhrnula se mu košilka a černovlásek z toho zalapal po dechu. Má tak sametovou pokožku. Na pohled úplně jemnou. A jakým způsobem se na něho ten klučina koukal. Nebyl nervozní z toho, jak se na něj Jungkook hladově koukal. To černovláskovi se potili ruce z té krásy, co pod ním ležela. Zhluboka se nadechl a malého přikryl peřinou. Bílovláska hned obklopilo teplo.

,,Tak ještě jednou...Dobrou noc," zamumlal a opustil pokoj. Opět mu trvalo než usnul. Kdykoliv zavřel oči, měl před sebou chlapce v průsvitné košilce. Usl až o půl čtrvté ráno.