Kuchyňský klub

4. kapitola: Barcelona

Kromě instrukcí k začátku sezóny - oficiálně budeme začínat ve Švédsku, podepíšeme hromadu papírů a seznámíme se s částí IBU týmu. K naší velké radosti bude naším parťákem právě Oliver, který bude obstarávat i kameru. Nejbližší akce nás čeká za necelý měsíc, kdy budeme hosty v podcastovém studiu. Naše duo musí být adekvátně představeno včetně rozhovoru, kde se nás budou ptát - spíš asi vyzvídat - na „důležité" věci...

Následovat bude team building všech „nových" členů a mazáků z IBU u jezera Mondsee. Potom mě a Nell čeká pobyt v Londýně spojený s intenzivním kurzem angličtiny. Je to náš nápad, protože člověk se může neustále zlepšovat.

...

Emilien a Toni nám na uvítanou uspořádají oslavu - vyzdobí náš provizorní byt balónky. Nejspíš to byla spontánní akce, protože na baloncích je španělsky napsáno Gratulujeme k miminku. Slovo miminko je přeškrtnuté a místo toho je tam fixou napsané - k nové práci.

Další den vyrazíme s Emilienem po památkách Barcelony. Em si vezme foťák, ale já se vždycky úspěšně schovám, abych tam nemusela pózovat. Návštěva parku Güell je nádherný zážitek. Ten výhled je naprosto boží a celková atmosféra je až magická. U vyhlídky na město se musím usmívat. Zavřu na chvíli oči a užívám si ten moment. Myslím, že jsem dlouho nebyla tak šťastná, jako jsem teď.

Když se po dni plném chození vracíme do bytu, mám trochu pocit, že mi upadnou nohy. Nell a Toni nám tu nechali lístek, že se vydali do nějakého místního klubu a vrátí se pozdě.

„Nemusí nás teda mrzet, že jsme jim nepřinesli večeři," šklebí se Emilien. Než se osprchuje nandám jídlo na talíř. Než se vysprchuju já - připraví Em sangríu.

Po večeři si sedneme na balkón, kde příjemně fouká. Pozorujeme ruch ulice a povídáme si. O nadcházející sezóně a o našich snech. S mizející sangríou je náš rozhovor čím dál víc otevřenější.

Emilien si odskočí a já projedu Instagram. Všimnu si, že už přidal fotky z dnešního dne.

„Ty fotky jsou krásný," řeknu mu, když se vrátí.

„Nedával jsem tam všechny, ale ukážu ti ten zbytek." Vezme mě za ruku a odvede do obýváku, kde na televizi spustí prohlídku. Když se dostaneme na fotky z parku, trochu se zarazím. Na poslední fotce jsem já. Stojím u vyhlídky se zavřenýma očima, usmívám se. Celkově ta fotka působí já nevím - intimně? Ošiju se a zkusím se na něj letmo podívat. Emilien vůbec nesleduje televizi. Sleduje mě.

„Netušila jsem, že mě fotíš," podívám se na něj.

„Copak bys mě nechala?" usměje se.

„No, nejspíš ne. Ale ta fotka je skvělá, ta kompozice a tak."

„To díky tobě," řekne a položí svojí ruku na mojí. Ten dotek je přímo elektrizující. Propletu svoje prsty s jeho a podívám se mu do očí. Sklouznu pohledem k jeho rtům a zase zpět k očím. Pochopí. Nakloní se ke mně a políbí mě. Nejprve opatrně, ale pak když zjistí, že neprotestuji, začne být odvážnější. Jelikož jsem k němu otočená bokem, přesunu se mu na klín. Emilien položí svoje ruce na moje boky a přitáhne si mě k sobě, co nejblíž to jde. Pak se rukama dostane pod moje tričko a hladí mě po zádech. Rozpojím naše rty, abych mu mohla sundat to jeho. Užívám si každy dotek jeho pevného těla, ale zároveň vím, že chci víc. On taky, cítím to. Pomalu se zvednu.

„Anie..." zašeptá. Položím mu prst přes pusu. To poslední, co teď chci, je mluvit. Vezmu ho za ruku a odvedu do svého pokoje. Zavřu dveře a otočím klíčem - pro jistotu. Teď už není cesty zpátky.