Kuchyňský klub

48. kapitola: My dva

Večer si s Anetou užíváme. Vezme mě do takového zastrčeného podniku, kde nejsou žádní fanoušci, kteří by hlasitě rozebírali dnešní závody. Probereme život a plánujeme léto. Na vodu pojedeme v červnu. Nehrozí příliš rodin s dětmi, maximálně nějaké školní kurzy a případně další nadšenci. Jistotou je Vltava, kde by snad voda měla být. Obě už jsem párkrát jely a tak nemáme strach z překvapení. Emilien a Quentin jsou spíš cyklisti, ale věřím, že nás nikde nevyklopí. Aneta si moc volna neužije, přeci jen se bude soustředit na biatlonovou přípravu.

„Takže kdy to Quentinovi řekneš, že celou příští sezónu budeš s ním a můžete spolu...chodit?" zeptám se jí.

„Takhle bych to asi neřekla. Na vodě máme sice jeden stan, ale každý vlastní spacák. Opakuji, že spolu nechodíme a neplánuju to. Důvody jsem ti řekla."

„Na to spolu nemusíte chodit," mrknu na ní. Moje vlastní sestra je toho důkazem.

„To máš pravdu a nevylučuju, že se to třeba nestane. Dávám tomu volný průběh a Quentin taky. Nicméně si raději dáme stan daleko od vás," zaculí se.

„To je dobrý nápad, ráda bych se vyspala."

„Nemyslela jsem kvůli mně a Quentinovi," zasměje se.

„Dobře, možná býváme trochu hluční, ale kvůli vám se budeme krotit."

„To je od vás velmi ohleduplné."

„Už ti zase píše?" kývnu bradou k telefonu, který se jí už párkrát rozsvítil, Aneta to však ignoruje.

„Chce odpověď kvůli zítřku."

„Tajemný IronMan je dost neodbytný."

„Nejspíš je mnou dokonale okouzlen," zašklebí se. To věřím, alespoň když mi popsala - jen trochu o čem si píšou - pikantnosti vynechala. Vážně se zdá být milý, takže pokud to není nějaký úchyl a nebo stařík, možná by to stálo za to.

„A nechceš ho alespoň omrknout?"

„A zkazit si tak svoji představu o něm?"

„Počkej to mě zajímá - jak si ho vlastně představuješ?"

„Vysoký, urostlý s pěkným zadkem a...," zamyslí se.

„Malým displejem," doplním.

„To musí být nástroj," zamrká na mě.

„O důvod víc se sejít, ne?"

„To fakt ne. Hele pokud bych s ním měla něco mít, tak ne kvůli jeho penisu. Chodíš s chlapem - ne s jeho nástrojem. To je jen příjemný bonus."

„Kam jsme se to zase dostali.." směju se.

„Tys tady vytáhla IronMana," šklebí se.

„Tak ho zase uklidíme."

„Vlastně jsem se tě chtěla na něco zeptat - sice je dost času, ale ..."

„Jen se ptej."

„Jedná se o příští sezónu a vím, že je to daleko. Navíc pořád je tam možnost, že z toho nic nebude. Slyšela jsem, že příští sezónu pojedeš s andílky sama a tak mě napadlo, jestli bys nechtěla někdy bydlet se mnou."

„No a co Lucka?"

„Lucka bude bydlet s Terkou. Ony si vyhovují v denním režimu a my s Luckou se s režimem dost míjíme. Makula s Jess a já sama. Rozhodl to Egil abych měl klid - přeci jen jsem nováček v týmu. V mým věku to zní zvláštně."

„Týmu by to nevadilo?"

„Jasně, že ne. Tak co ty na to? Když budeš chtít být s Emilienem, tak se ochotně vypařím."