Kuchyňský klub

7. kapitola: Ty nejedeš do Paříže?

Co říct k rozhovoru s Johannesem? Snad jen to, že prakticky celý se nese ve standardním duchu. Otázky o závodě, nadcházející sezóně, olympiádě...

„A co Johannes Boe a vztahy?" vypálí Nell otázku. Joo - to by mě taky moc zajímalo.

„A co přesně by vás zajímalo?" usměje se. Všechno, samozřejmě. 

„Všechno, jak to vlastně teď máš?" doráží dál Nell.

„Momentálně jsem nezadaný," odpoví a dívá se na mě.

„To je prima," dostanu ze sebe. Skoro mám chuť se zeptat na Tarjeie, ale to by bylo dost drzý... i když odpověď na tuhle otázku znám - Gita Simonsen. Navíc jsem se v souvislosti s Tarjeiem dneska ztrapnila až dost. Nechápu, co mě to popadlo, musí si myslet, že jsem cvok. Sakra, co mě to napadlo tam takhle žvanit.

...

„Anie? Máš chvilku?" zeptá se mě Johannes. Rozhovor je dokončený, teď se chystáme k Doro Wierer.

„Jen chvilku. Mám ještě práci."

„Nešla bys večer někam ven?" zeptá se.

„Jako jen my dva?" Anie - ptáš se jako dement.

„Jen my dva."

„Aha." Béčko mě zve na rande? Sakra, na tohle přeci nemůžu říct ne....

„Takže?"

„Tak dobře," přikývnu. Johannes se usměje. Ještě si stihneme vyměnit čísla, abychom se domluvili a pak už následuju Nell s Oliverem za Doro, abychom vyzpovídali i jí a zjistili její dojmy z vítězného závodu.

....

Zbytek odpoledne si v hlavě přemítám jestli jsem udělala dobře. Možná mě pozval jen tak a ani se neozve. Já teda rozhodně nemám v plánu psát první. Nell z toho málem upadla na schodech, když jsem jí to řekla. Označila to slovem hustý a pak dodala, abych se s ním hned nevyspala, protože by mi to zkazilo pověst. Pochybuju, že by dnešní večer skončil v posteli - on tam teda určitě skončí, ale každý budeme v té své. Před sedmou večer mi pípne mobil a na něm zpráva od Johannese. Domluvíme se na sraz v osm, dokonce mě i vyzvedne. Před osmou zaparkuje před Ralfovým domem černé BMW. Na dnešní večer jsem zvolila velmi neformální oděv - černé kalhoty, modrý top a džínovou bundu. Květované šaty jsem raději nechala viset na ramínku, ještě by si něco myslel. Třeba to není rande. Možná je to jen večeře s drinkem. Vyrazíme do italské restaurace Comeback. Vypadá to tam dost dobře.

„Snad jsem vybral dobře," usměje se. Zdá se být nervózní, což nechápu.

„Italskou miluju, takže to bude dobrý," odpovím.

„Jo, já vím. Přiznám se, že jsem ti trochu projel Instragram," mrkne na mě.

„Udělal sis přípravu. Zajímavé." Jo, taky jsem ti projela Instragram, ale z jiných důvodů...

„Snažím se udělat dojem, jak mi to jde?" ptá se naoko vážně.

„Zatím dobře, uvidíme ke konci večera."

Musím uznat, že je Johannes velmi dobrý společník. Baví mě celou večeři až jsem ráda, že jsme si dala voděodolnou řasenku, protože jeho historky jsou fakt vtipný. Není to sice typický kluk, kterýho bych si vybrala (vždycky jsem byla hotová spíš z Tarjeie), ale jeho charisma je neskutečný - což je mnohem horší. Navíc ten jeho lehce přidrzlý tón s trochou ironie v kombinaci s vysokým sebevědomím a k tomu je rovnocenný protivník v konverzaci. Líbí se mi.

„Co vlastně dělá Tarjei?" zeptám se.

„Čekal jsem, jestli se na něj zeptáš." Původně jsem nechtěla, ale nějak ho nemůžu dostat z hlavy...