Kuchyňský klub

46. kapitola: Milovat znamená...

„Co tu děláš?" zamračím se na Johannese.

„Už jsem ti to říkal, přijel jsem za tebou."

„Proč?"

„Protože konečně budeme mít čas si promluvit. Jsme tu jen my dva. Nikdo nás nebude rušit, nikdo nás nebude hlídat. Pozveš mě dál?" Mohla bych říct ne, ale tohle se musí rozseknout - jednou pro vždy!

„Tak pojď."

...

„Máš to tu hezký - jen trochu malý," přejede pohledem můj maličký byt.

„Mně to stačí. Žiju tady jen já a nepotřebuju několik místností."

„Neplánuješ se přestěhovat do většího?"

„Jednou jo, až budu chtít děti a tak, teď k tomu zatím nebyl důvod."

„Děti s Jacquelinem?" zdvihne obočí.

„Kdo ví, třeba ano."

„A my dva?"

„Proto jsi přijel? Aby ses zeptal, jestli s tebou chci mít děti?" zašklebím se.

„Na to je trochu brzy, ale třeba jednou by se to stát mohlo."

„Takže jsi tu protože...?"

„Chtěl jsem tě vidět," pokrčí rameny.

„Kdybys neukončil sezónu, mohl jsi mě vidět v Estonsku."

„Tam je pořád okolo hodně lidí. Chtěl jsem s tebou i mluvit - o samotě. Abys mi zase neutekla."

„Vždycky tě můžu shodit z balkónu," zasměju se.

„Doufám, že to neuděláš."

„Pokud mi nedáš důvod to udělat."

Johannes se tajuplně usměje a sundá si bundu, pak se uvelebí na gauči. Nejdřív mu chci nabídnout kávu, ale tohle bude chtít něco silnějšího.

„Dáš si víno?" zeptám se ho.

„Ale to pak nebudu moct řídit," zamrká.

„Tady všude dojedeš městskou a nebo můžeš jít pěšky."

„V tom případě mi nalij."

„Objednala jsem si pizzu - tak snad tě to jídlo nebude příliš pohoršovat," zašklebím se.

„Vůbec ne," usměje se.

„Tak na co si připijeme?" zeptám se. To ticho tady začíná být trochu nepříjemné.

„Třeba na tvojí příští sezónu?"

„Koukám, že zprávy se šíří rychle. Takže na moji a tvoji příští sezónu?"

„To by šlo. Pusa nebude?"

„Nebude."

„Tak tedy na zdraví," pokrčí rameny a cinkne svojí skleničkou o mojí.

...

O láhev vína později...pozn. pití na prázdný žaludek se nedoporučuje. Proč jsem si nepočkala na tu pizzu?!

S Johannesem se smějeme jako dva staří kamarádi. Líčíme si historky z dětství, dospívání a první lásky. Ano i Johannes měl svoji první lásku - jmenovala se Marit a neustále mu kradla na pískovišti autíčka a jiné hračky. Bohužel se pak odstěhovala, ale měli prý moc krásný obřad a dokonce je oddával Tarjei. To je moc milé...

„A Tarjei žádnou Marit v jiné verzi neměl?"

„Ale až jako straší - jmenovala se Liv a potkal ji na tréninku, byla to dcera našeho trenéra, takže taková zakázaná láska. Nějakou dobu se scházeli, ale nevydrželo to. A pak ta holka z párty, ale o té toho moc nevím. A nakonec Gita. To jsou jeho milníky, ty ostatní nejsou důležité."