Kuchyňský klub

44. kapitola: Letem Vetleho světem

Tušil jsem to, ale teprve dnešní večer mi dal jistotu. Anie si vybrala Jacquelina. Na jednu stranu mi bylo Jossiho líto, ale bude to tak lepší a nám všem se rozhodně uleví. Když pozoruji zmíněnou dvojici jak se ruku v ruce plíží ze sálů s potutelnými úsměvy, je mi naprosto jasné, co jdou dělat. Nedivím se jim - ani já bych rozhodně nepohrdl soukromou prohlídkou pokoje Poly. Vlastně o ten pokoj zase tolik nejde. Jde spíš o to, co se v tom pokoji bude dít.

„Zdá se, že večírek je u konce, co?" řeknu Poly a kývnu směrem k její sestře.

„Divíš se jim? Rozhodně si zaslouží přijít na jiné myšlenky," mrkne na mě.

„A kdy my dva půjdeme přicházet na jiné myšlenky?" přitáhnu si ji k sobě.

„Brzy. Slibuji, že to bude stát za to. Když vydržíš," zašeptá mi do ucha a dlaní mi přejede přes rozkrok.

„Rozhodně bude stát..." zamumlám a Poly mi věnuje ďábelský úsměv. Dobře, Vetle - dýchej! Je tu moc lidí.

Oslava konce her s sebou nese velkou úlevu, spoustu únavy a nadějných vyhlídek na to, že brzy bude konec téhle náročné sezóny a my se každý rozjedeme někam na dovolenou... Moje dovolená se ponese spíš v duchu dostavby bydlení a také nějaké té rekreace v exotických krajích.

Poly odejde k ostatním andílkům, aby doladili poslední soutěž o krále a královnu her a já si vzpomenu, že jsem si úplně zapomněl přečíst zprávu, která mi pípla po závodě. Od Ayre - dohodila mi ji seznamovací apka, kterou mi nainstaloval Sturla. Během mého krátkého pobytu na letišti v Oslu jsem dostal upozornění, že je blízko osoba, která by mě mohla zajímat - a jen tak pro pobavení jsem jí zkusil napsat, protože mě nebavilo poslouchat ani Johannesovi nářky ani líčení Sturly o jeho silvestrovské pěnové párty...Ayre je celkem dračice, od původně naprosto nevinné konverzace si od jisté doby naše zprávy čtu spíš o samotě. Nikdy nevím, kam mě naše představivost zavede.

Ayre: Není nad to přijít domů a zjistit, že moje sázka na medaili vyšla. Kdybych znala Christiansena osobně, dám mu velkou pusu...

Musím se pousmát - Christiansen by se nejspíš nebránil. Pokud to teda holka je - přeci jen nevím, jak se jmenuje ani jak vypadá. Spíš hádám - podle toho jak píše.

Pořiď si lístek na Holmenkollen a můžeš ho překvapit! Odepíšu jí. Nejspíš už spí, protože odpovědi se nedočkám, ale nevadí. Nicméně, kdyby opravdu přišla - tak by to mohlo být dost zajímavé. Co o ní vím - by na mém pomyslném seznamu pro výběr partnerky mohla být dost vysoko: Norka - ano, v přiměřeném věku - ano, baví ji biatlon - ano, blond - ano (alespoň podle toho, co říká), sexuální apetit - rozhodně ano (podle toho, jak píše). Prosím buď i sexy - pomyslím si. Pohledem sklouznu k Apoleně. Je mi s ní dobře, sex je přímo nadpozemský, ale my oba víme, že tenhle vztah rozhodně nemá budoucnost. Ona se po sezóně vrátí domů k synovi a stěhovat se nehodlá. A já taky ne. Tohle jsme si vyjasnili už dřív....

V kapse mi zavibruje telefon. Takže Ayre nespí. Nedočkavě rozkliknu zprávu a pustím se do čtení, tedy nejen do čtení. Naše konverzace se spontánně rozvine.

A: Ten lístek už mám dávno. Ráda koukám na pěkný kluky...a na biatlon samozřejmě.

Tak to se tam možná uvidíme.

A: Taky rád koukáš na pěkný kluky?

Neprovokuj! Budu tam kvůli biatlonu a tobě - samozřejmě.

A:Takže až narazím na plešatého dědulu ve svetru se soby, tak to budeš ty?

No dovol, nejsem žádný dědula. Jsem muž v nejlepších letech.